30/1965 Sb. · 31 paragrafů
(1) Vznikla-li pracovníku následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání věcná škoda, hradí se jen skutečná škoda, a to v penězích, pokud ji organizace neodčiní uvedením v předešlý stav.
(2) Při určení výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození.
(1) Jestliže pracovník následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je organizace povinna v rozsahu své odpovědnosti poskytnout
a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením,
b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
d) jednorázové odškodnění pozůstalých.
(2) Nároky vyplývající z předchozího odstavce nejsou závislé na tom, zda postižený pracovník uplatnil ve stanovené lhůtě své nároky na náhradu škody. Nutno je však uplatnit ve lhůtě podle § 18 odst. 1.
Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle předpisů o nemocenském pojištění.
(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat.
(2) Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; přitom se však nepřihlíží k částce, o kterou tento průměrný výdělek přesahuje hranice uvedené v § 8 odst. 2.
(3) Náhrada nákladů náleží, pokud není hrazena dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. Od těchto dávek se odečte částka, která odpovídá výši přídavků na děti dříve poskytovaných.
Jednorázové odškodnění náleží manželovi, manželce a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod. Dítěti náleží ve výši 5000 Kčs, ostatním oprávněným ve výši po 3000 Kčs. V odůvodněných případech lze jednorázové odškodnění v úhrnné výši 3000 Kčs přiznat též rodičům zemřelého.
(1) Nároky na náhradu škody podle ustanovení tohoto oddílu náleží též při pracovních úrazech a nemocech z povolání učňů, členů výrobních družstev, členů jednotných zemědělských družstev, příslušníků ozbrojených sil a příslušníků bezpečnostních sborů ministerstva vnitra, studentů vysokých škol a vědeckých (uměleckých) aspirantů, žáků základních devítiletých a středních škol, jakož i osob, které jsou činny pro socialistické organizace v poměru obdobném pracovnímu poměru nebo poměru člena jednotného zemědělského družstva, a jiných osob, o kterých to stanoví Ústřední rada odborů.
(2) Osobám uvedeným v předchozím odstavci odpovídá za škodu organizace, pro kterou byly činny.
(3) U osob povolaných k službě v ozbrojených silách, jejichž pracovní poměr vůči organizaci po dobu této služby trvá, jsou ministerstva národní obrany a vnitra povinna spolupracovat při umísťování těchto osob podle § 1.
Nárok na náhradu škody se uplatňuje u organizace. Organizace je povinna náhradu škody projednat se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí, a to nejpozději do 30 dnů od uplatnění nároku u organizace. Nedošlo-li k tomuto projednání, není tato skutečnost na překážku tomu, aby byl projednán spor a aby o něm bylo rozhodnuto.
Jakékoli úmluvy mezi pracovníkem a organizací nebo prohlášení, jimiž se pracovník předem vzdává svých práv upravených tímto zákonem, jsou neplatné.
(1) Nárok na náhradu škody se promlčí, nebyl-li uplatněn u rozhodčího orgánu, popřípadě u soudu, do jednoho roku ode dne, kdy se poškozený dověděl, jakou má škodu a kdo za ni odpovídá.
(2) K promlčení přihlédne rozhodčí orgán nebo soud, jen bude-li namítnuto. Uplatní-li poškozený nárok u rozhodčího orgánu nebo soudu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení.
Nároky pracovníka na náhradu škody, s výjimkou nároků na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, jeho smrtí nezanikají a stávají se součástí dědictví.
Jestliže byly částky určené na náhradu škody vyplaceny nesprávně nebo omylem, lze je požadovat zpět, jen jestliže poškozený věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Organizace může požadovat vrácení těchto částek do jednoho roku ode dne, kdy zjistila, že částky byly určeny omylem nebo že byly nesprávně vyplaceny, nejdéle však do tří let od jejich výplaty.
(1) Organizace, která nahradila poškozenému škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak. Nároky organizací na náhradu škody podle pracovně právních předpisů nejsou tím dotčeny.
(2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má organizace, která škodu nahradila, nárok na náhradu vůči všem organizacím, u nichž postižený pracovník pracoval v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto organizací za uvedených podmínek.
Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, platí podpůrně ustanovení občanského zákoníku.
Změní-li se podstatně poměry poškozeného nebo zaniknou-li podmínky, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i organizace domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.
(1) Předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví pracovníků, hygienické a protiepidemické předpisy, technické normy, dopravní předpisy, předpisy o ochraně proti požárům a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, jedy, látkami škodlivými zdraví a látkami radioaktivními, pokud upravují podmínky týkající se ochrany života a zdraví.
(2) Za předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se považují i pravidla o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci vydaná ústředním orgánem nebo vydaná organizací s předchozím souhlasem závodního výboru základní organizace Revolučního odborového hnutí; u pravidel vydaných organizací se mimo to vyžaduje, aby byla uznána za předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci také vyšším orgánem Revolučního odborového hnutí.
(3) Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané pracovníku jeho nadřízenými.
Invalidním důchodem, částečným invalidním důchodem a důchodem pozůstalých se rozumějí tyto důchody bez odečtení případné zvláštní daně z důchodu.
Povinnosti a práva organizace podle tohoto zákona má též každý, u něhož pracují osoby v pracovním poměru.
(1) Ústřední rada odborů vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány předpisy potřebné k provedení tohoto zákona, ve kterých může též stanovit odchylky potřebné pro určení rozsahu náhrady škody a způsob jejího poskytování u učňů, studentů, žáků, pracovníků ve věku blízkém věku mladistvých, pracujících důchodců a osob uvedených v § 15.
(2) Ministerstvo zdravotnictví, Státní úřad sociálního zabezpečení a Ústřední rada odborů stanoví v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a upraví určování výše náhrady v jednotlivých případech.
(3) Ministerstva národní obrany a vnitra vydají v dohodě s Ústřední radou odborů předpisy k provedení tohoto zákona v oboru jejich působnosti; v těchto předpisech mohou též stanovit potřebné odchylky.
(1) Nároky na náhradu škody z pracovního úrazu, k němuž došlo přede dnem počátku účinnosti tohoto zákona, a z nemoci z povolání, která byla zjištěna před tímto dnem, se posuzují podle dosavadních předpisů. Stejně se posuzují i nároky pozůstalých a osob odkázaných na výdělek postiženého pracovníka, který zemřel před tímto dnem. Nároky pracovníků na náhradu za ztrátu na výdělku a nároky pozůstalých na ušlou výživu, o nichž bude rozhodováno počínajíc tímto dnem, se však posuzují podle tohoto zákona.
(2) Ode dne počátku účinnosti tohoto zákona se dávky sociálního zabezpečení přiznávané v souvislosti s pracovními úrazy vyměřují jen ve výši vyplývající z předpisů o sociálním zabezpečení.
Promlčecí doby, které počaly běžet přede dnem počátku účinnosti tohoto zákona, avšak do tohoto dne neskončily, skončí dnem 30. dubna 1966.
Zrušuje se zákon č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1965.
Novotný v. r.
Laštovička v. r.
Lenárt v. r.
*) Příloha č. 1 k vyhlášce č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.