Zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

(1) O vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře rozhoduje soud, který notáře provedením úkonů soudního komisaře pověřil; ustanovení § 14 až 16a platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.

(2) O vyloučení notářských koncipientů, notářských kandidátů nebo jiných zaměstnanců notáře rozhoduje soud, který pověřil notáře provedením úkonů soudního komisaře; postupuje přitom obdobně podle § 17.“.

17. V § 18 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 54) zní:

„(2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí.54)

54) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů.“.

18. § 21 včetně poznámky pod čarou č. 55) zní:

(1) Za právnickou osobu jedná

a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo

b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo

c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo

d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.55)

(3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce pověřil; jinak se postupuje podle odstavců 1 a 2.

(4) Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.

(5) Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.

55) Například § 72, § 131 odst. 2, § 131a, § 182 odst. 2, § 183 odst. 1 a § 199 obchodního zákoníku.“.

19. Za § 21 se vkládají nové § 21a a 21b, které znějí:

(1) Za stát před soudem vystupuje příslušný státní orgán.

(2) Příslušný státní orgán pověří svého zaměstnance nebo zaměstnance jiného státního orgánu, aby jménem státu jednal.

(3) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.

(1) Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich zaměstnanec, který tím byl touto osobou pověřen.

(2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.“.

20. V § 22 se slova „Občan, který“ nahrazují slovy „Fyzická osoba, která“ a slovo „zastoupen“ se nahrazuje slovem „zastoupena“.

21. V § 23 se slova „soud rozhodnout, že ten, kdo“ nahrazují slovy „předseda senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která“, slovo „zastoupen“ se nahrazuje slovem „zastoupena“ a slovo „mohl“ se nahrazuje slovem „mohla“.

22. V § 24 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 56) zní:

„(2) V řízení, ve kterém jsou projednávány utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem,56) mohou účastníky zastupovat jen fyzické osoby, které se prokáží osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto skutečností vydaným podle zvláštního zákona nebo které byly podle tohoto zákona poučeny (§ 40a odst. 1).

56) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.

23. V § 25 odst. 1 věta druhá zní: „Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen „procesní plná moc“).“.

24. V § 25 odstavec 2 zní:

„(2) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.“.

25. V § 25 se odstavce 3 a 4 včetně poznámky pod čarou č. 33) zrušují.

26. Za § 25 se vkládá nový § 25a, který včetně poznámky pod čarou č. 57) zní:

(1) Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57) Notáři lze udělit pouze procesní plnou moc.

(2) Notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též notářským kandidátem nebo notářským koncipientem.

57) § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 30/2000 Sb.“.

27. V § 26 odstavec 3 zní:

„(3) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného osoba uvedená v § 21.“.

28. V § 27 odst. 1 věta první zní: „Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.“.

29. § 28 zní:

(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.

(2) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.

(3) Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci.

(4) Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu.

(5) Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.

(6) Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.“.

30. Za § 28 se vkládá nový § 28a, který zní:

(1) Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.

(2) Plná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.“.

31. V § 29 odst. 1 věta první zní: „Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení.“.

32. V § 29 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

33. V § 29 odst. 3 se za slovo „poruchou“ vkládají slova „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“.

34. V § 29 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.“.

35. V § 30 odst. 1 se slova „poplatků, může být na jeho žádost ustanoven“ nahrazují slovy „poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost“.

36. V § 30 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.“.

37. V § 30 odst. 2 se za slovo „účastníka“ vkládají slova „nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem)“.

38. V § 31 odst. 1 se slova „plné moci pro celé řízení, pokud nebyl ustanoven jen pro určité úkony“ nahrazují slovy „procesní plné moci“.

39. § 32 zní:

(1) Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil.

(2) Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

(3) Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho zástupci; to neplatí, udělil-li účastník svému zástupci plnou moc jen pro určité úkony.“.

40. V § 35 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 58) zní:

„(1) Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech

a) určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,

b) uložení výchovného opatření podle § 43 odst. 1 a 2 zákona o rodině,

c) nařízení ústavní výchovy a prodloužení ústavní výchovy,

d) pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti,

e) způsobilosti k právním úkonům,

f) prohlášení za mrtvého,

g) vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče,

h) umoření listin,

i) obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností a nadačního rejstříku,

j) některých otázek obchodních společností, družstev a jiných právnických osob (§ 200e).

Oprávnění státního zastupitelství, popřípadě nejvyššího státního zástupce podat návrh na zahájení řízení podle zvláštních předpisů58) tím není dotčeno.

58) Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 62 a 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb.“.

41. V § 35 odstavec 3 zní:

„(3) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. b) až d) může státní zastupitelství podat ve veřejném zájmu návrh na zahájení řízení, nebylo-li zahájeno podle § 81 odst. 1 a 2 nebo na návrh jiného navrhovatele.“.

42. § 36 včetně nadpisu zní:

(1) V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce (samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.

(2) Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce (samosoudce) věc projedná a rozhodne.“.

43. V § 36a odst. 3 se slova „s výjimkou případů uvedených v § 36b odst. 1“ zrušují.

44. § 36b až 36d znějí:

Vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech.

Nejvyšší soud jedná a rozhoduje v senátech.

(1) Nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci.

(2) V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva, která jsou jinak vyhrazena pouze senátu.“.

45. V § 37 odstavec 1 zní:

„(1) Senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo jiný poradě přítomen.“.

46. V § 37 odst. 2 věta třetí zní: „Přísedící hlasují před soudci a mladší soudci (přísedící) před staršími, předseda senátu hlasuje poslední.“.

47. V § 38 odst. 2 se za slovem „rozhodnutí“ tečka nahrazuje čárkou a na konci textu odstavce se doplňují tato slova: „ledaže jde o usnesení, kterými se upravuje vedení řízení.“.

48. V § 38 odst. 3 se slova „notáře podle odstavce 1“ nahrazují slovy „notáře, které provedl jako soudní komisař,“.

49. V § 39 se na konci odstavce 1 doplňuje věta: „Dožádaným soudem je okresní soud.“.

50. V § 39 odst. 3 se středník nahrazuje tečkou a zbývající část věty za středníkem se zrušuje.

51. V § 40 odst. 1 větě druhé se spojka „a“ za slovem „přednesů“ nahrazuje čárkou, za kterou se vkládají slova „poučení poskytnutá účastníkům,“ a za slovo „rozhodnutí“ se vkládají slova „a vyjádření účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozhodnutí“.

52. V § 40 odst. 2 věty první a druhá znějí: „Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li předseda senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen senátu nebo jiný soudce, kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen smír, dohoda o výchově a výživě nezletilého dítěte, dohoda o styku s nezletilým dítětem, dohoda o vypořádání dědictví, dohoda o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů nebo došlo-li k uznání nároku (§ 153a odst. 1), podepisují protokol také účastníci smíru, rodiče, účastníci dohody o styku s nezletilým dítětem, účastníci dohod v dědickém řízení nebo žalovaný; nemohou-li číst a psát nebo z jiných důvodů protokol podepsat, uvede předseda senátu do protokolu kromě důvodu též, že úkon odpovídá jejich vůli, a příslušný záznam podepíše.“.

53. Za § 40 se vkládá nový § 40a, který zní:

(1) V řízení, ve kterém jsou projednávány utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem,56) je předseda senátu povinen přísedící, účastníky, osoby oprávněné za ně jednat (§ 21 až 21b), zástupce účastníků, znalce, tlumočníky, osoby uvedené v § 116 odst. 3 a další osoby, které se podle zákona musí zúčastnit řízení, předem poučit podle tohoto zvláštního zákona a o trestních následcích porušení tajnosti utajovaných skutečností. Provedené poučení se uvede v protokole. Podpisem protokolu se poučené osoby stávají osobami určenými v rozsahu potřeby k seznámení s utajovanou skutečností.

(2) Poučení podle odstavce 1 není třeba provést u těch, kteří se prokáží osvědčením pro příslušný stupeň utajení utajovaných skutečností vydaným podle zvláštního zákona.56)

(3) O poučení podle odstavce 1 je předseda senátu povinen do 30 dnů písemně vyrozumět Národní bezpečnostní úřad.“.

54. Za § 41 se vkládají nové § 41a a 41b, které znějí:

(1) Nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.

(2) K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlíží.

(3) Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.

Dokud nebyl uzavřený smír, dohoda o výchově a výživě nezletilého dítěte, dohoda o styku s nezletilým dítětem, dohoda o vypořádání dědictví, dohoda o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž došlo do protokolu, podepsán také účastníky smíru, rodiči, účastníky dohody o styku s nezletilým dítětem, účastníky dohod v dědickém řízení nebo žalovaným, soud k těmto úkonům nepřihlíží.“.

55. V § 42 odst. 1 větě první se slova „protokolu nebo telegraficky“ nahrazují slovy „protokolu, telegraficky nebo telefaxem“.

56. V § 42 odst. 1 větě druhé se slovo „otcovství,“ nahrazuje slovy „rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,“.

57. V § 42 odst. 3 větě první se za slovem „originálu“ tečka nahrazuje čárkou a na konci textu věty se doplňují tato slova: „případně písemným podáním shodného znění.“.

58. V § 42 odst. 3 věta třetí zní: „Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem.“.

59. V § 42 odst. 4 se za větu první vkládá nová věta, která zní: „Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno.“.

60. § 43 zní:

(1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

(2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.“.

61. V § 44 odstavec 2 zní:

„(2) Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen.“.

62. V § 44 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem.56)“.

63. § 45 včetně nadpisu zní:

Písemnost doručuje soud soudním doručovatelem nebo orgány justiční stráže, prostřednictvím držitele poštovní licence (dále jen „pošta“) nebo příslušného policejního orgánu a v případech stanovených zvláštními předpisy i prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.“.

64. Za § 45 se vkládá nový § 45a, který zní:

Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.“.

65. § 46 a 47 včetně poznámky pod čarou č. 59) znějí:

(1) Fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižena.

(2) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(3) Je-li podle odstavce 2 písemnost odevzdána účastníku, který má na věci protichůdný zájem, je doručení neúčinné.

(4) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(5) Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval.

(6) Písemnost se ukládá

a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu, který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní doručovatel nebo orgán justiční stráže,

b) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty.

(1) Právnickým osobám se písemnost doručuje na adresu jejich sídla.59) Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na adresu, kterou sdělila soudu.

(2) Za právnickou osobu jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít orgány a osoby uvedené v § 21 nebo její zaměstnanci (členové), kteří byli pověřeni přijímat písemnosti.

(3) Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(4) Nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci 1 proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat (§ 21); při tomto doručování se postupuje obdobně podle § 46. Jestliže písemnost nebyla doručena ani tímto způsobem a jestliže se nepodaří písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se den vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl.

(5) Ustanovení § 46 odst. 5 a 6 platí obdobně.

59) § 2 odst. 3 obchodního zákoníku.“.

66. § 47a se zrušuje.

67. § 48 zní:

(1) Písemnost určená státním orgánům se doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Za státní orgán jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené v § 21a odst. 2 nebo jeho zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat písemnosti. Není-li jich, písemnost se odevzdá tomu, kdo je oprávněn za státní orgán jednat.“.

68. Za § 48 se vkládají nové § 48a až 48d, které včetně poznámek pod čarou č. 60) a 61) znějí:

(1) Písemnost určená státu se doručuje příslušnému státnímu orgánu na adresu jeho sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Ustanovení § 48 odst. 2 platí obdobně.

(1) Advokátům se písemnost doručuje na adresu jejich sídla.60) Jestliže advokát o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, mohou přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní jeho zaměstnanci. Vykonává-li advokacii společně s jinými advokáty, může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, odevzdána též těmto advokátům, jejich advokátním koncipientům nebo jiným jejich zaměstnancům. Jestliže advokát vykonává advokacii jako společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, přijmout rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo jiní její zaměstnanci.

(3) Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen advokát ani jiná osoba, která by mohla písemnost převzít, písemnost se uloží a advokát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si advokát nebo jiná oprávněná osoba zásilku do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(4) Ustanovení § 46 odst. 6 platí obdobně.

(1) Notářům se písemnost doručuje na adresu jejich kanceláře.61) Jestliže notář o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Písemnost určenou notáři, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, mohou přijmout také notářští koncipienti, notářští kandidáti nebo jiní jeho zaměstnanci. Vykonává-li notář činnost notáře společně s jinými notáři, může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, odevzdána též těmto notářům, jejich notářským koncipientům, jejich notářským kandidátům nebo jiným jejich zaměstnancům.

(3) Ustanovení § 46 odst. 6 a § 48b odst. 3 platí obdobně.

(4) Při doručování písemnosti zástupci notáře nebo náhradníkovi notáře se postupuje přiměřeně podle odstavců 1 až 3.

(1) Písemnost určená obcím a vyšším územně samosprávným celkům se doručuje na adresu sídla jejich orgánů. Jestliže o to požádají, doručuje se jim písemnost na adresu, kterou sdělily soudu.

(2) Za obec a vyšší územně samosprávný celek jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené v § 21b nebo jejich zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat písemnosti.

60) § 13 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

61) § 13 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb.“.

69. V § 49 odst. 1 větě první se slova „plnou mocí pro celé řízení“ nahrazují slovy „procesní plnou mocí“.

70. V § 49 odst. 2 se tečka na konci první věty nahrazuje středníkem a na konci textu věty se doplňují tato slova: „to neplatí, má-li být doručováno do ciziny.“.

71. V § 49 odst. 3 se slova „jedině ustanovenému opatrovníku“ nahrazují slovy „ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu“.

72. V § 50 se za slovy „Odepře-li adresát“ vkládají slova „, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost převzít,“ a za slova „musí být adresát“ se vkládají slova „(oprávněná osoba)“.

73. V § 50a se za slovo „věstníku“ vkládá odkaz na poznámku pod čarou č. 62) a slova „(§ 769 obchodního zákoníku)“ se zrušují.

Poznámka pod čarou č. 62) zní:

„62) § 769 obchodního zákoníku.“.

74. Za § 50a se vkládá nový § 50b, který zní:

Pokud zákon stanoví, že rozhodnutí má být vyvěšeno na úřední desce soudu, platí, že patnáctým dnem po vyvěšení bylo rozhodnutí doručeno účastníkům, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt není znám.“.

75. V § 51 se za slovo „jednání“ vkládají slova „nebo při jiném úkonu soudu“.

76. V § 52 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „O předvedení rozhodne usnesením, které se předvolanému doručí při předvedení.“.

77. V § 52 odst. 2 větě druhé se slovo „náčelníka“ nahrazuje slovy „velitele, popřípadě příslušný služební orgán“.

78. V § 52 se na konci odstavce 3 doplňuje tato věta: „Usnesením o tom rozhodne předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.“.

79. V § 56 odst. 1 se za slovo „soudem“ vkládají slova „nebo u něhož bylo rozhodnuto, že musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§ 23)“.

80. V § 67 věta druhá zní: „Jestliže by věcně příslušný byl krajský soud, může provést smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní soud.“.

81. V § 68 odstavec 1 zní:

„(1) Smírčí řízení ve věcech, v nichž jedná a rozhoduje senát, provádí předseda senátu.“.

82. V § 68 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

83. V § 75 odst. 1 větě první se slovo „soud“ nahrazuje slovy „předseda senátu“.

84. V § 75 odst. 2 se slovo „soud“ nahrazuje slovy „předseda senátu“ a věta druhá se zrušuje.

85. V § 75 odstavec 4 zní:

„(4) O návrhu na předběžné opatření podle § 76a musí být rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do 24 hodin poté, co byl podán. O návrhu na jiné předběžné opatření musí být rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl podán, nestanoví-li zákon jinou lhůtu.“.

86. V § 75 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.“.

87. Za § 75 se vkládá nový § 75a, který zní:

(1) Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, jde-li o návrh na předběžné opatření podle § 76a.“.

88. V § 76 odst. 1 se slova „soud uložit účastníku“ nahrazují slovy „být účastníku uloženo“.

89. V § 76 odst. 3 věta první zní: „Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení; to neplatí, může-li být řízení ve věci zahájeno i bez návrhu.“.

90. V § 78 se na konci odstavce 3 doplňuje tato věta: „Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve věci samé právo být přítomni u zajištění důkazu.“.

91. Za § 78 se vkládá nový § 78a, který zní:

Důkaz může být zajištěn také notářským zápisem o skutkovém ději nebo o stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo jestliže notář osvědčil stav věci.“.

92. V § 79 odst. 1 větě druhé se slovo „povolání“ nahrazuje slovem „příjmení“ a do závorky za slovo „osoby“ se vkládá čárka a slova „označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje“.

93. V § 79 odst. 1 větě třetí se slova „popřípadě další údaje potřebné k její identifikaci a údaj o tom, zda některý z účastníků je zapsán v obchodním rejstříku“ nahrazují slovy „identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení“.

94. V § 79 odst. 2 se slovo „Navrhovatel“ nahrazuje slovy „Žalobce (navrhovatel)“.

95. V § 79 odstavec 3 zní:

„(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného (ostatní účastníky řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.“.

96. V § 80 se slova „Návrhem na zahájení řízení“ nahrazují slovy „Žalobou (návrhem na zahájení řízení)“.

97. V § 81 odst. 1 se za slovo „dědictví“ vkládá čárka a slova „řízení o určení, zda tu manželství je či není,“.

98. V § 82 odst. 2 se slova „rozhodčí komise“ nahrazují slovy „jiného orgánu“ a slovo „také“ se zrušuje.

99. V § 84 se slovo „(odpůrce)“ nahrazuje slovem „(žalovaného)“.

100. § 85 a 85a znějí:

(1) Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

(2) Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů okresní soud, v jehož obvodu má místo podnikání;59) nemá-li místo podnikání, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.

(3) Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.59)

(4) Obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.

(5) Obecným soudem obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.

(6) Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud, v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.

Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.“.

101. V § 86 odstavec 1 zní:

„(1) Jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.“.

102. V § 86 odstavec 3 zní:

„(3) Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku.“.

103. V § 87 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovy „žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a,“.

104. V § 87 písm. a) se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaný“.

105. V § 87 písm. c) se za slovo „složka“ vkládají slova „podniku fyzické nebo“ a slovo „odpůrcem“ se nahrazuje slovem „žalovanou“.

106. V § 87 písm. e) se slova „směnky nebo šeku“ nahrazují slovy „směnky, šeku nebo jiného cenného papíru“.

107. V § 88 se slova „soudu odpůrce“ nahrazují slovy „soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a,“.

108. V § 88 písm. a) se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“ a slovo „navrhovatele“ se nahrazuje slovem „žalobce“.

109. V § 88 písm. b) se slova „bezpodílového spoluvlastnictví“ nahrazují slovy „společného jmění“.

110. V § 88 písm. c) se za slovo „nezletilé,“ vkládají slova „o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,“.

111. V § 88 písm. d) se slovo „občana“ nahrazuje slovy „fyzické osoby“, slovo „jeho“ se nahrazuje slovem „její“ a slova „tento občan“ se nahrazují slovy „tato fyzická osoba“.

112. V § 88 se písmeno g) zrušuje.

Dosavadní písmena h) až n) se označují jako písmena g) až m).

113. V § 88 písm. ch) se za slovo „výši“ vkládá čárka a slovo „skupině“.

114. V § 88 písm. i) se za slovo „vyvolané,“ vkládají slova „ledaže jde o vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů,“.

115. V § 88 písm. j) se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“.

116. V § 88 písm. m) se slova „tuzemským peněžním ústavem“ nahrazují slovy „tuzemskou bankou“ a slova „tento peněžní ústav“ se nahrazují slovy „tato banka“.

117. V § 88 se tečka na konci písmena m) nahrazuje středníkem a doplňuje se písmeno n), které zní:

„n) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a.“.

118. V § 89 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“.

119. V § 89a se věta druhá zrušuje a ve větě třetí se slova „návrhu na zahájení řízení“ nahrazují slovy „žalobě (návrhu na zahájení řízení)“.

120. § 90 včetně nadpisu zní:

Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.“.

121. V § 91 odst. 1 se slova „navrhovatelů nebo odpůrců“ nahrazují slovy „žalobců nebo žalovaných“.

122. V § 91 odst. 2 se za slovo „zpět“ vkládá čárka a slova „k uznání nároku“.

123. Za § 91 se vkládá nový § 91a, který zní:

Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.“.

124. V § 92 odst. 1 větě první se slovo „účastníka“ nahrazuje slovem „žalobce“ a ve větě druhé se slovo „navrhovatele“ nahrazuje slovem „žalobce“.

125. V § 92 odst. 2 věta první zní: „Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný.“. Ve větě druhé se slovo „navrhovatel“ nahrazuje slovem „žalobce“.

126. V § 92 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v § 107a.“.

127. V § 93 odst. 1 se slova „navrhovatele nebo odpůrce“ nahrazují slovy „žalobce nebo žalovaného“.

128. V § 94 odst. 1 větě první se slova „i ti“ nahrazují slovy „navrhovatel a ti“ a ve větě druhé se za slovo „manželství“ vkládají slova „nebo o určení, zda tu manželství je či není“.

129. V § 94 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

130. V § 94 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.“.

131. V § 95 odst. 1 se slovo „Navrhovatel“ nahrazuje slovy „Žalobce (navrhovatel)“.

132. § 96 zní:

(1) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

(2) Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

(3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.

(5) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.“.

133. V § 97 odst. 1 se slovo „Odpůrce“ nahrazuje slovem „Žalovaný“ a slovo „navrhovateli“ se nahrazuje slovem „žalobci“.

134. V § 98 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“, slovo „navrhovateli“ se nahrazuje slovem „žalobci“ a slovo „navrhovatel“ se nahrazuje slovem „žalobce“.

135. V § 100 odst. 1 větě druhé se slova „a aby řízení působilo výchovně“ zrušují.

136. V § 100 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí buď prostřednictvím jeho zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo výslechem dítěte; výslech lze provést i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.“.

137. V § 101 odstavce 1 a 2 znějí:

„(1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména

a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,

b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,

c) dbát pokynů soudu.

(2) Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.“.

138. V § 101 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

139. § 102 zní:

(1) Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

(2) Po zahájení řízení může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.

(3) Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75 odst. 1, 3, 4 a 5, § 75a, 76, § 77 odst. 1 písm. b), c) a d), § 77 odst. 2 a 3 a § 78 odst. 3 zde platí obdobně.“.

140. V § 103 se slova „jednat ve věci“ nahrazují slovy „rozhodnout ve věci samé“.

141. V § 104 odst. 1 se slova „návrhu na zahájení řízení“ nahrazují slovy „žaloby (návrhu na zahájení řízení)“.

142. V § 104 odst. 2 větě druhé se slova „vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí“ nahrazují slovy „rozhodnout o věci samé“.

143. § 104a zní:

(1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.

(2) Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

(3) Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za to, že není věcně příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li vrchní soud k závěru, že věc patří do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu; v takovém případě věc předloží se zprávou o tom Nejvyššímu soudu. Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti vyjádřit.

(4) Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

(5) Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení.

(6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.

(7) Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni.“.

144. V § 105 odst. 1 se za větu první vkládá nová věta, která zní: „Rozhodl-li soud o věci samé bez jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz.“. Na konci odstavce 1 se doplňuje tato věta: „Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k jednáním a k úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.“.

145. V § 105 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne.“.

146. V § 106 odst. 1 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“.

147. § 107 včetně nadpisu zní:

(1) Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

(2) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

(3) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.

(4) Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.

(5) Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před pravomocným skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo; bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.“.

148. Za § 107 se vkládá nový § 107a, který zní:

(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

(2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

(3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.“.

149. V § 109 odst. 1 písm. a) se slova „plnou mocí pro celé řízení“ nahrazují slovy „procesní plnou mocí“.

150. V § 109 odst. 1 písm. b) větě první se za slovem „řešit“ tečka nahrazuje středníkem a věty druhá a třetí se zrušují.

151. V § 109 odst. 1 se doplňuje písmeno c), které zní:

„c) dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem,33a) a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.“.

152. V § 110 se za slovo „jednání“ vkládají slova „anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání“.

153. Za § 113 se vkládá nový § 113a, který zní:

S řízením o určení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti nebo členské schůze družstva je spojeno řízení o náhradu škody, která vznikla z tohoto neplatného usnesení.“.

154. § 114 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 63) zní:

(1) Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě (návrhu na zahájení řízení).

(2) Zastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek podmínky řízení nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z jiných důvodů stanovených zákonem,63) anebo odmítne-li návrh (§ 43 odst. 2), je tím řízení skončeno.

63) Například § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb.“.

155. Za § 114 se vkládají nové § 114a a 114b, které znějí:

(1) Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání.

(2) Za tím účelem předseda senátu

a) žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným;

b) zpravidla se předběžně pokusí o smírné vyřízení věci;

c) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného soudu;

d) činí jiná vhodná opatření.