— Nejvyšší správní soud

19 A 2/2026- 31 - text  7 19 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Q. T.N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem 602 00 Brno, Milady Horákové 13 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem 130 51 Praha 3, Olšanská 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2026 č. j. CPR-4648-7/ČJ-2026-930310-V248, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž podle § 129a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebylo vyhověno žádosti žalobce o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců a bylo rozhodnuto, že žalobce se nepropouští. 2. Žalobce namítal, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 62 Az 41/2025-37 ze dne 12. 12. 2025 ve věci mezinárodní ochrany nabyl právní moci dne 22. 1. 2026 a do uvedeného data pobýval na území České republiky oprávněně a do tohoto dne rovněž nebylo možno vykonat ani rozhodnutí o navrácení vydané v Maďarské republice. Žalovaným byl ovšem zajištěn již dne 17. 12. 2025, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o zajištění. Jeho zajištění v době, kdy byl ještě v postavení žadatele o mezinárodní ochranu, je proto v rozporu s § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., a nesplňuje tak podmínku uvedeného zákonného ustanovení, spočívající v neoprávněném pobytu, protože na území pobýval v době zajištění oprávněně podle § 3d odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. Kromě toho byl zajištěn v době, kdy rozhodnutí o jeho navrácení nebylo možno vykonat. Jeho zajištění dne 17. 12. 2025 podle zákona o pobytu cizinců nebylo možné ani z důvodu výluky uvedené v § 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. Žalobce žalovanému vytkl, že neuvádí v napadeném rozhodnutí, kdy rozsudek ve věci mezinárodní ochrany nabyl právní moci. Přitom se jedná o určení dne, kdy zaniklo jeho postavení jako žadatele o mezinárodní ochranu, a tedy i dne, od kterého byl žalovaný oprávněn jej zajistit. Z příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí je možno učinit závěr, že žalovaný má za to, že rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2025. Jedná se však o den, kdy byl rozsudek vydán a nikoli, kdy nabyl právní moci, Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 1. 2026. Datum nabytí právní moci rozsudku dne 22. 1. 2026 si žalovaný mohl ověřit na portálu justice.cz, což zjevně neučinil. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Nejprve se žalovaný vyjádřil k rozhodným skutečnostem a uvedl, že žalobce dne 8. 7. 2025 požádal v ZZC o mezinárodní ochranu; Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 19. 9. 2025 žádost zamítlo a následnou žalobu Krajský soud v Ostravě (č.j. 62 Az 41/2025) dne 12. 12. 2025 zamítl. Ze soudní evidence (justice.cz) vyplývá, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 22. 1. 2026; do té doby tedy běželo soudní řízení o žalobě s odkladným účinkem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) a § 32 zákona o azylu. Tato data žalovaný nerozporuje – ostatně elektronický detail rozhodnutí uvádí „Datum právní moci: 22. 01. 2026“. Současně platí, že Krajský soud v Praze již dne 9.1.2026 pravomocně zamítl žalobu proti policejnímu rozhodnutí o zajištění ze dne 16.12.2025 a potvrdil splnění podmínek § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. i závěr o neúčinnosti mírnějších opatření; tyto procesní souvislosti jsou obsaženy ve spise a v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 4. Žalovaný konstatoval, že postavení žadatele skutečně trvá po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva, má-li žaloba odkladný účinek; tento odkladný účinek zaniká až nabytím právní moci soudního rozhodnutí. To vyplývá přímo z definice žadatele v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb. a z konstrukce oprávnění setrvat podle § 3d odst. 1 téhož zákona. Současně však zákon č. 326/1999 Sb. výslovně upravuje souslednost režimů zajištění tak, aby nedocházelo k mezerám ani k dublaci – je-li rozhodnuto o zajištění po ukončení zajištění žadatele podle § 46a zákona č. 325/1999 Sb., k uplynulé době tohoto azylového zajištění se nepřihlíží (§ 125 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb.). Jinými slovy, právní úprava počítá s tím, že rozhodnutí podle § 124b může bezprostředně navázat na skončení azylového režimu, aniž by běh doby zajištění „vyčerpalo“ předchozí azylové období. 5. Z výše uvedeného dle žalovaného plyne několik pro věc podstatných důsledků. Zaprvé, i kdybychom – ve prospěch žalobce – přijali, že v mezidobí od 16. 12. 2025 do 22. 1. 2026 mu nadále svědčilo procesní postavení žadatele podle zákona č. 325/1999 Sb., nic to nemění na zákonnosti postupu, kdy policejní rozhodnutí o zajištění podle § 124b navázalo účinky až na skončení režimu § 46a a bylo posouzeno Krajským soudem v Praze (č.j. 53 A 5/2025). Právě § 125 odst. 5 řeší kolizi a sleduje ochranu jak práva na osobní svobodu (započítávání jen doby v cizineckém režimu), tak efektivitu navrácení. Zadruhé, žaloba nyní nesměřuje proti původnímu zajišťujícímu rozhodnutí, nýbrž proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení dle § 129a zákona č. 326/1999 Sb. V tomto rámci je rozhodné, zda ke dni vydání napadeného rozhodnutí trvaly důvody zajištění a zda nepostačovala mírnější opatření; § 129a slouží k průběžné kontrole zákonnosti trvání zajištění, nikoli jako prostředek dodatečně rušit starší fáze, které už prošly soudním přezkumem. Takové pojetí periodického dohledu nad zákonností trvání zajištění výslovně akceptoval Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 12/19, když potvrdil ústavnost konstrukce § 129a a zdůraznil, že právní předpis zajišťuje pravidelný soudní přezkum v přiměřených intervalech právě skrze přezkum rozhodnutí o zajištění, o prodloužení i o nepropuštění. K rozhodnému datu 3.2.2026 již bylo postavení žadatele o mezinárodní ochranu žalobci nepochybně ukončeno (pravomoc rozsudku Vašeho soudu dne 22. 1. 2026), a tím odpadl jakýkoli spor o „oprávněnost setrvání“ ex § 3d zákona č. 325/1999 Sb. 6. Žalovaný dále uvedl, že současně byly naplněny zákonné předpoklady § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.: v Schengenském informačním systému byl k žalobci veden záznam o navrácení vydaném Maďarskem s již uplynulou lhůtou k dobrovolnému vycestování; v řízení bylo prokázáno, že zvláštní opatření za účelem vycestování by nepostačovala (nekontaktnost, vyhýbání se přímé součinnosti s orgány, odmítání dobrovolného vycestování). Tyto skutečnosti soud již přezkoumal a potvrdil v řízení o žalobě proti zajištění; navíc byly znovu aktuálně vyhodnoceny v napadeném rozhodnutí dle § 129a. 7. V této fázi řízení je rovněž dle žalovaného významné, že výkon návratu byl fakticky připraven – letenky na27. 2. 2026 (Praha–Hanoj) byly zajištovány jak pro žalobce, tak pro eskortující policisty, tedy zajištění směřovalo k reálnému vycestování v krátkém horizontu, což je kritérium zákonnosti detence (realizovatelnost účelu). 8. Žalovaný dále považoval za vhodné vyvrátit dva opakující se omyly, které se podle jeho názoru v obdobných věcech objevují. První spočívá v zaměňování okamžiku nabytí právní moci rozsudku krajského soudu (který ukončuje postavení žadatele ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb.) s okamžikem, kdy se účastníkovi doručí stejnopis rozhodnutí; právní moc je procesní stav definovaný právem a nastává doručením poslednímu z účastníků, což je v nynější věci – doloženo justiční evidencí – 22. 1. 2026. Druhý omyl spočívá v domněnce, že existence žadatelského statusu v určitém segmentu časové osy automaticky diskvalifikuje navazující cizinecké zajištění. Zákon s přechodem mezi režimy výslovně počítá a stanoví, že doby se nezapočítávají a že rozhodnutí podle § 124b může legitimně navázat svou účinností až po skončení režimu § 46a (viz § 125 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb.). To je systémové řešení právě pro případy, kdy ve věci ochrany proběhla soudní fáze a policie v souladu s návratovou směrnicí zajišťuje realizaci návratu. Nad rámec podstatného připomenul, že sama azylová věc byla krajským soudem zamítnuta po věcném posouzení, přičemž soud v intencích konstantní judikatury NSS potvrdil, že žalobcem tvrzené soukromoprávní dluhy a obavy z věřitelů nepředstavují azylově relevantní pronásledování ani důvody pro doplňkovou ochranu; existují účinné vnitrostátní mechanismy ochrany ve Vietnamu a nevyplývá neschopnost či neochota státu poskytnout ochranu před lichvou. Tato zjištění posilují závěr o realizovatelnosti návratu a absenci překážek vycestování žalobce. 9. Žalovaný uzavřel, že ke dni 3. 2. 2026 žalobci nesvědčilo postavení žadatele o mezinárodní ochranu; byly splněny podmínky § 124b odst. 1 písm. c) a vzhledem k objektivní obavě z maření vycestování ani nepostačova