8 Tdo 1111/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1111/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:8 Tdo 1111/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.1111.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Azyl Trest vyhoštění Dotčené předpisy:§ 80 odst. 3 písm. b), d) tr. zákoníku § 2 odst. 4 předpisu č. 325/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1111/2025-440 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný B. C. T., bez řádného pobytu a známé adresy na území České republiky, nyní v Zařízení pro zajištění cizinců v obci Balková, č. p. 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2025, sp. zn. 9 To 185/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 T 24/2025, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2025, sp. zn. 8 T 24/2025, byl obviněný B. C. T. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným tak, že poté, co si opatřil v přesněji nezjištěné době, v úmyslu prokazovat se pomocí tohoto dokladu a vystupovat jako státní příslušník Bulharské republiky a zastřít tak svou pravou tureckou státní příslušnost, celkový padělek průkazu totožnosti občana Bulharské republiky č. 664363852, vystavený na jméno R. E. N., a opatřený jeho vlastní fotografií, za který uhradil asi 600 EUR, a dne 8. 4. 2025 v 16:00 hodin, v Praze XY, v ulici XY, v provozovně Lider Kebab, se jím při kontrole totožnosti ze strany hlídky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, prokazoval. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. 3. Městský soud v Praze jako odvolací soud z podnětu odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 17. 7. 2025, sp. zn. 9 To 185/2025, podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zmíněný rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 348 odst. 2 tr. zákoníku a § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu třiceti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí padělku průkazu totožnosti, jímž se v této věci prokazoval. II. Z dovolání obviněného a vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. dovolání, které zaměřil jen proti výroku o trestu vyhoštění, protože ho považoval za nespravedlivý. 5. S odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. zdůrazňoval, že odvolací soud při ukládání trestu vyhoštění vadně vyhodnotil existenci překážek podle § 80 odst. 3 písm. b), d) tr. zákoníku, neboť v jeho věci existují, avšak odvolací soud řádně rozhodné skutečnosti, na nichž jsou založeny, nezjistil. Neobjasnil zejména to, zda mu byl udělen azyl podle jiného právního předpisu a zda mu v Turecku hrozí nebezpečí, že bude pronásledován. 6. K tomu zdůraznil, že k vylučující okolnosti podle § 80 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku bylo třeba vycházet z toho, že byl nucen svou zemi opustit z důvodů politického pronásledování, protože je označován za člena hnutí Fethullaha Gülena (dále „Hizmet“), jež turecká vláda po pokusu o státní převrat v červenci 2016 označila za teroristickou organizaci (dále „FETÖ“). Jeho otec se stal hledaným členem tohoto hnutí, ve Švýcarsku mu byl poskytnut politický azyl, když byl v Turecku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků z politických důvodů. Obviněný zmínil, že on byl ve věku 14 až 16 let jako student vyloučen z vojenské akademie, Turecko opustil na základě studijního víza, protože potřeboval uniknout před politickým pronásledováním. V České republice podával opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, dne 30. 4. 2025 vydalo Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, usnesení sp. zn. MV-65438-3/OAM-2025, jímž bylo toto řízení zastaveno podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon č. 325/1999 Sb.“), které bylo z podnětu správní žaloby obviněného zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 33 Az 12/2025, a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Pokud tedy odvolací soud v posuzované trestní věci rozhodoval napadeným rozsudkem dne 17. 7. 2025, uvedené azylové řízení stále probíhalo a dosud nebylo rozhodnuto. Obviněný tudíž dovodil, že původní zastavení azylového řízení bylo nezákonné a jeho žádost má věcné opodstatnění. Může tudíž dojít k udělení azylu, a v tom případě by trest vyhoštění ztratil faktický význam. 7. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůraznil, že v řízení před trestními soudy předložil důkazy prokazující, že mu hrozí nebezpečí pronásledování z politických důvodů, což odvolací soud nebral do úvahy. Zmínil obsah rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 28. 5. 2025, podle něhož „osoby s údajnou příslušností k PKK … a ke Gülenovu hnutí Hizmet byly častěji vystaveny špatnému zacházení, zneužití nebo možnému mučení“, a vytkl, že soudy neprovedly jím navrženou zprávu ministerstva vnitra „Bezpečnostní a politická situace v zemi“ ze dne 6. 8. 2024 hovořící o možnosti postihu členů uvedeného hnutí. Za hmotněprávní vadu ve smyslu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. označil, že soud důsledně neposoudil překážky vyplývající z § 80 odst. 3 tr. zákoníku a nesprávně aplikoval proporcionalitu trestu, nepřihlédl k jeho osobním poměrům ani k mimořádnosti okolností tohoto případu. 8. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2025, sp. zn. 9 To 185/2025, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. 9. Nejvyšší státní zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) ve vyjádření k dovolání prostřednictvím u něj působícího státního zástupce uvedlo, že nesdílí názor obviněného, že existují překážky zákonem vymezené v § 80 odst. 3 písm. b), d) tr. zákoníku pro uložení trestu vyhoštění. Zmínil, že obviněný je cizinec a jeho vyhoštění si žádá obecný zájem, přičemž jde o osobu, která nemá patřičné oprávnění k pobytu na území České republiky, kde navíc spáchal trestnou činnost, když pod falešným dokladem totožnosti skrýval svou skutečnou identitu. Výměra trestu v daném případě nepřekročila zákonem stanovené limity. Zdůraznil, že obviněnému nebyl udělen azyl a probíhající řízení o azylu, které nebylo skončeno, takovou zákonnou překážkou není. V souladu s přezkoumávaným rozhodnutím a též v souladu s odvolacím soudem zmínil, že veškeré žádosti obviněného o udělení mezinárodní ochrany byly zamítnuty. Možné pronásledování v případě vyhoštění odvolací soud rovněž vysvětlil na základě dostupných podkladů, z nichž nevyplývá, že by obviněnému v Turecku hrozilo pronásledování. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. proto naplněným neshledal. 10. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce považoval za nepřiléhavě uplatněný, protože výhrady směřují proti výroku o trestu, což nekoresponduje s podmínkou, že uvedený důvod se má týkat skutkových zjištění „která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu“. Za naplněný nepovažoval ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť problematika azylového řízení a hodnocení rizika spadá pod důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Otázku spojenou s proporcionalitou trestu ani výtky vůči odůvodnění nelze k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přiřadit. Obecně k výhradám obviněného uvedl, že podle objektivních zjištění, která soudy učinily, je zjevné, že uložený trest odpovídá posuzovaným okolnostem, s nimiž se soudy řádně vypořádaly a reagovaly na všechny podstatné skutečnosti významné pro uložení trestu vyhoštění. 11. Vzhledem k tomu, že se s námitkami obviněného neztotožnil, nebo je považoval za nedůvodné, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovo