33 Cdo 2516/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2516/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2516/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2516.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Podjatost Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 11 předpisu č. 36/1967 Sb. § 21 předpisu č. 36/1967 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2516/2024-311 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Národní agentura pro komunikační a informační technologie, s. p., se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, identifikační číslo osoby 04767543, zastoupené Mgr. Ondřejem Durďákem, advokátem se sídlem Praha 5, Anny Letenské 34/7, proti žalované Aricoma Systems a. s., se sídlem Ostrava, Hornopolní 3322/34, identifikační číslo osoby 04308697, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Pintou, advokátem se sídlem Liberec, Mozartova 679/21, o 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 124 C 24/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2024, č. j. 15 Co 225/2023-281, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ing. Martina Pinty. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 124 C 24/2018-232, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II) a státu (výrok III). Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 4. 2024, č. j. 15 Co 225/2023-281, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I a III (výrok I), změnil ve výroku II o nákladech řízení účastníků (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Předchůdci účastnic uzavřeli 16. 2. 2015 rámcovou smlouvu na nákup integrovaného aplikačního systému a 12. 6. 2015 na jejím základě dílčí smlouvu o dílo č. 3 (žalobkyně vstoupila do postavení objednatele 1. 7. 2016 a žalovaná do postavení dodavatele 1. 9. 2018). Strany sjednaly vznik nároku žalované na cenu díla k okamžiku jeho řádného dokončení. Dílo bylo řádně dodáno 30. 10. 2015, kdy byl stranami podepsán akceptační protokol bez jakýchkoli výhrad. Žalobkyně dovozuje, že zhotovené dílo neodpovídalo rámcové ani dílčí smlouvě a vykazovalo vady uvedené v jejím podání z 6. 10. 2022 (jejich vymezením je soud vázán). Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně (ani po poučení soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř.) neunesla důkazní břemeno k existenci vad díla, a to ani v době předání díla, ani v záruční době (od 30. 10. 2015 do 30. 10. 2017). Vytýkané vady nebyly prokázány ani výpovědí navržených svědků (svědka M. D. nebylo možno vyslechnout kvůli jeho zdravotnímu stavu), ani žalobkyní předloženými znaleckými posudky společnosti Grant Thornton Valuations, a. s. a Ing. Michaela Trezzima, CSc., ani posudkem soudem ustanoveného znaleckého ústavu Cetag, s. r. o. Dodatek znaleckého posudku byl žalobkyní navržen k prokázání (blíže nekonkretizovaných) vad vytknutých Ministerstvem vnitra ČR ve vztahu k dílu mu dodanému žalobkyní (tedy z jiného vztahu), proto nebyl proveden, stejně jako výslechy označených svědků navržených žalovanou ke skutečnostem prokázaným jinými důkazy. Ke znaleckému posudku Pražské znalecké kanceláře, s. r. o. předloženému žalobkyní nebylo možno přihlédnout, neboť jej vypracoval Vít Lidinský, bratr Ing. Petra Lidinského, jenž u žalobkyně vedl tým poskytující znalci součinnost při vypracování znaleckého posudku. Znalecký ústav byl proto z vypracování znaleckého posudku vyloučený pro podjatost. Další důkazy žalobkyně nenavrhla a neprokázala tak základ nároku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž napadla všechny jeho výroky a navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení. Odvolací soud se podle ní odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a napadený rozsudek spočívá na nesprávném skutkovém zjištění, od něhož se odvíjí nesprávné právní posouzení věci. Podstata dovolání spočívá v otázce, „za jakých podmínek je možné připustit námitku podjatosti znalce, který zpracoval znalecký posudek, a s tím související otázce nutnosti prokazovat namítanou podjatost“. Vytýká odvolacímu soudu, že nedošlo k provedení všech důkazů, které byly podstatné pro rozhodnutí, zejména znaleckého posudku Pražské znalecké kanceláře, s. r. o., vypracovaného na základě její objednávky, na jehož zpracování se podílel Vít Lidinský. Jeho podjatost z důvodu příbuzenského vztahu k jednomu ze zaměstnanců žalobkyně Ing. Petru Lidinskému namítla žalovaná. Pouhá existence příbuzenského vztahu mezi jedním zaměstnancem žalobkyně a zaměstnancem znalce však nemůže být jediným a dostatečným důvodem pro pochybnosti o podjatosti znalce. Soud „námitku podjatosti znalce věcně nepřezkoumal“ a případná podjatost měla být prokázána a řádně odůvodněna. Dovolací důvod tak spatřuje „v nepřipuštění, resp. opomenutí“ jí navrhovaného důkazu, který „měl pro právní a věcné posouzení věci zásadní význam“, neboť jím byla schopna prokázat svůj nárok. Vytýká nalézacím soudům, že na základě dalších provedených důkazů dospěly k opačnému závěru, ačkoli podle ní byly dostatečné k prokázání jejího nároku, případně z nich neučinily skutková zjištění vůbec, nebo navržené důkazy neprovedly (navrhla vypracování doplňku znaleckého posudku k vadám vyšlým najevo až v roce 2016 při uvedení do běžného provozu a soud ryze formalisticky tento důkaz zamítl, neboť vady vzniklé u Ministerstva vnitra ČR se týkají jiného smluvního vztahu). Namítá též nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a jeho protiústavnost. K doplnění dovolání žalobkyně podáním z 29. 10. 2024 (více než tři měsíce po uplynutí lhůty pro podání dovolání), týkajícímu se rozsahu napadení rozhodnutí odvolacího soudu a dovolacího důvodu, nebylo možno přihlížet (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.). Žalovaná navrhla dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné, příp. je zamítnout. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou, zkoumal, zda obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné. Dovolání posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil důvod dovolání a uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K přípustnosti dovolání tedy nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srov. usnesení Ústavního soudu z 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Ústavní soudu)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo z 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015, dostupná na webových stránkách www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Dovolací důvod (popis právní otázky, kterou odvolací soud řešil nesprávně, a výklad, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení) je třeba konfrontovat s dosavadní rozhodovac