Zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců

(1) Vláda zvýší nařízením od 1. ledna částky uvedené v § 18 odst. 7 nebo částky uvedené v § 18 odst. 7 naposledy zvýšené nařízením vlády, pokud přepočítací koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění12) stanovený naposledy nařízením vlády činí hodnotu větší než 1; zvýšení se stanoví tak, že se tyto částky vynásobí koeficientem uvedeným v části věty před středníkem a výsledné částky se zaokrouhlí na celé desetikoruny nahoru.

(2) Výše dávek nemocenského pojištění, na které vznikl nárok před 1. lednem kalendářního roku, od něhož byly naposledy zvýšeny částky uvedené v § 18 odst. 7, a tento nárok trvá aspoň v tomto dni, se upraví bez žádosti od tohoto dne podle nové výše těchto částek.

Ustanovení § 40 se pro roky 2004 a 2005 a pro rok 2008 nepoužije.

(1) Za rodinné příslušníky zaměstnance se pro nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění považují, pokud nejsou sami pojištěni podle tohoto zákona nebo pojištěni, po případě zabezpečeni podle jiných právních předpisů:

a) manželka (manžel),

b) děti do skončení povinné školní docházky,

c) děti od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 26 let, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci,

d) družka (druh), pokud žije se zaměstnancem v domácnosti aspoň tři měsíce.

(2) Za rodinné příslušníky se dále považují, pokud nejsou sami pojištěni podle tohoto zákona nebo pojištěni, po případě zabezpečeni podle jiných právních předpisů a pokud jsou výživou převážně odkázáni na zaměstnance:

a) vnuci a sourozenci do skončení povinné školní docházky,

b) vnuci a sourozenci od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 26 let, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni k práci,

c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,

d) sestra nebo dcera, která vede ovdovělému nebo rozvedenému (rozloučenému) zaměstnanci jeho domácnost, pokud v ní pečuje o jeho děti ve věku do skončení povinné školní docházky.

(3) Za rodinného příslušníka se považuje také bývalá manželka (manžel) zaměstnancova, pokud není sama pojištěna podle tohoto zákona nebo pojištěna, po případě zabezpečena podle jiných právních předpisů a pokud zaměstnanec má vůči ní vyživovací povinnost.

(1) Dávky nemocenského pojištění náleží, jestliže se podmínky rozhodné pro jejich přiznání splnily v době pojištění podle tohoto zákona nebo sice po skončení pojištění, avšak ještě během doby, po kterou zaměstnanec pobírá nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny nebo peněžitou pomoc v mateřství, anebo jestliže se splnily v ochranné lhůtě. Podpora při ošetřování člena rodiny však z ochranné lhůty nenáleží.

(2) Ochranná lhůta činí 7 dnů od skončení zaměstnání; jestliže však zaměstnanec byl naposledy zaměstnán po kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik dnů, kolik dnů byl naposledy zaměstnán. U žen, jejichž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy šest měsíců.

(3) Vznikne-li v ochranné lhůtě znovu pojištění podle tohoto zákona, staví se běh ochranné lhůty po dobu trvání tohoto pojištění. Ochranná lhůta získaná novým pojištěním se připočítává k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry 7 dnů. Vznikem pojištění, po případě zabezpečení podle jiných předpisů ochranná lhůta zaniká. Vznikem účasti na důchodovém pojištění nebo nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných však ochranná lhůta nezaniká, pokud jde o nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství náležející z pojištění podle tohoto zákona; v tomto případě ochranná lhůta zaniká až dnem vzniku nároku na tyto dávky z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, pokud již podle odstavce 2 neuplynula dříve.

(4) Vykonává-li zaměstnanec několik činností, které zakládají pojištění podle tohoto zákona, plyne ochranná lhůta z každé z nich.

Nároky na dávky nemocenského pojištění náležející z téhož důvodu se posuzují samostatně.

Dávky nemocenského pojištění náleží i za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje trvale v cizině.

(1) Nárok na nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nebo peněžitou pomoc v mateřství za jednotlivé dny se promlčuje, nebyl-li uplatněn do tří let ode dne, za který náleží.

(2) Byl-li nárok na dávku uplatněn, promlčuje se do tří let ode dne přiznání dávky.

(3) Nárok na vrácení částek jednotlivých výplat dávek poskytnutých neprávem (§ 48 odst. 2) se promlčuje za 10 let od jejich výplaty. Promlčecí lhůta neběží, jsou-li na úhradu dávky vyplacené neprávem prováděny srážky z dávky nebo započitatelného příjmu.

(4) Nárok na náhradu škody způsobené zaměstnavatelem nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění4) se promlčuje za pět roků ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem, nejpozději však za 10 let ode dne vzniku škody.

(1) Zemře-li zaměstnanec nebo jiný oprávněný, nabývají nároku na částky peněžitých dávek, které se staly splatnými do dne jeho smrti, postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) nebo sourozenci, jestliže tyto osoby žily se zemřelým v době jeho smrti v domácnosti.

(2) Nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění nelze platně postoupit ani dát do zástavy. Zabavení nároku na tyto dávky se řídí předpisy o exekuci na plat.

(3) Jestliže by výplatou dávky oprávněnému byly poškozeny zájmy jeho dětí nebo jiných členů rodiny, může příslušný orgán nemocenského pojištění určit, komu bude dávka vyplacena. Příjemce dávky je povinen jí použít toliko ve prospěch dětí nebo jiných členů rodiny, pro něž je dávka určena.

Zaměstnanec nebo jiný oprávněný, po případě příjemce dávky je povinen hlásit důvod zániku nároku na dávku, jakož i jiné skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku nebo pro její výši a výplatu, a to ve lhůtě osmi dnů ode dne, kdy se o skutečnosti dozvěděl; hlášení o vzniku a ukončení pracovní neschopnosti je povinen podat bez zbytečného odkladu.

(1) Zaměstnanci jsou povinni dodržovat stanovený léčebný režim,5) řídit se pokyny příslušného lékaře a zdržet se toho, co ztěžuje obnovení pracovní schopnosti. Dále jsou povinni vyžádat si ke změně pobytu za trvání pracovní neschopnosti předchozí souhlas ošetřujícího lékaře a předkládat příslušnému orgánu sociálního zabezpečení doklady potřebné k posouzení a kontrole pracovní neschopnosti.

(2) Nemocenské může být dočasně sníženo nebo odňato, jestliže zaměstnanec porušil povinnosti stanovené v odstavci 1. Má-li takový zaměstnanec rodinné příslušníky, může být nemocenské jen sníženo, a to nejvíce o čtvrtinu. Nemocenské lze dočasně snížit nebo odejmout nejdříve ode dne porušení povinností stanovených v odstavci 1; pokud již nemocenské bylo vyplaceno, považují se částky vyplacené na nemocenském za přeplatek, který je zaměstnanec povinen vrátit.

(1) Změní-li se nebo odpadnou-li skutečnosti rozhodné pro nárok na přiznané nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nebo peněžitou pomoc v mateřství, anebo pro jejich výši, nebo jestliže tyto dávky byly přiznány na podkladě omylu, je možno je odejmout, snížit nebo zastavit jejich výplatu, pokud nejde o případy uvedené v odstavci 2, jen pro budoucno; zvýšení se však provede se zpětnou platností, pokud nárok není již promlčen.

(2) Zaměstnanec nebo příjemce peněžité dávky, který zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem, je povinen přeplatek vrátit; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil jinou závažnou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy. Za přeplatek, který je příjemce nemocenského povinen vrátit, se vždy považuje nemocenské vyplacené poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu za dobu delší, než je stanoveno v § 21, v důsledku zpětného přiznání tohoto důchodu. Povinnost zaměstnance k náhradě škody, která jeho zaměstnavateli vznikla jednáním zaměstnance podle věty první, se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Bylo-li v dávkovém řízení vydáno vykonatelné rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek, lze jej vymáhat jako pojistné, a to nejpozději do 10 let ode dne právní moci takového rozhodnutí. Takový přeplatek může být také srážen z dávek nebo ze mzdy, které se vyplácejí osobě povinné k náhradě; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.

Dávky nemocenského pojištění se nezdaňují.

(1) Ujednání v neprospěch zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.

(1) Nestanoví-li jinak mezistátní úmluva nebo pokud se dále nestanoví jinak, dávky se do ciziny nevyplácejí. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky však může povolit výjimku a stanovit podmínky pro výplatu dávek, zdržuje-li se oprávněný ve státě, s nímž není uzavřena úmluva, zejména z důvodu mezistátní vzájemnosti.

(2) Zaměstnancům uvedeným v § 3 odst. 1 a 2, pokud jejich nemocenské pojištění provádí zaměstnavatel, mohou být dávky nemocenského pojištění vypláceny zaměstnavatelem do ciziny, a to i v jiné než české měně; je-li však takovému zaměstnanci do ciziny vyplácena mzda (plat), popřípadě část mzdy (platu), je zaměstnavatel povinen, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak, vyplácet mu v příslušné měně do ciziny i dávky nemocenského pojištění, a to aspoň ve stejném rozsahu (poměru), v jakém mu v této měně vyplácí i mzdu (plat).

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky může vyhláškou upravit podrobnosti o běhu podpůrčí doby a ochranné lhůty a výpočtu a poskytování dávek a stanovit, co se považuje za porod pro nárok na dávky a za pracovní úraz (nemoc z povolání), jaké jiné skutečnosti se považují za převedení na jinou práci pro nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství; přitom může upravit podmínky pojištění, poskytování dávek a způsob jejich výpočtu pro některé skupiny osob se zřetelem na zvláštní povahu jejich činnosti nebo způsob jejich odměňování.

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky řídí rozvoj nemocenského pojištění, zejména zpracovává koncepce a návrhy právních úprav v nemocenském pojištění, dbá o účelné vynakládání státních prostředků určených na nemocenské pojištění, koordinuje jednotné provádění nemocenského pojištění, připravuje návrhy mezinárodních smluv a zabezpečuje úkoly vyplývající z těchto smluv; přitom spolupracuje s ostatními orgány nemocenského pojištění.

(1) Příjmy a výdaje nemocenského pojištění jsou součástí státních příjmů a výdajů.

(2) Výdaje na dávky nemocenského pojištění, které zaměstnavatel vyplácí do ciziny v jiné než české měně (§ 51), jsou z prostředků nemocenského pojištění hrazeny způsobem stanoveným ve zvláštním zákoně10) v české měně.

Do 31. prosince 1998 jsou účastni nemocenského pojištění interní vědečtí aspiranti.

(1) Dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění a dobrovolné nemocenské pojištění zaniká dnem 31. ledna 1957.

(2) Dávky napadlé v době trvání dobrovolného pokračování v nemocenském pojištění a dobrovolného nemocenského pojištění se poskytují za podmínek a ve výši podle předpisů platných před 1. lednem 1957.

(1) Kde se v jiných předpisech mluví o národním pojištění, rozumí se tím, pokud jde o nemocenské pojištění zaměstnanců, od 1. ledna 1957 pojištění podle tohoto zákona; má-li se podle těchto předpisů použít ustanovení platných dosud pro národní pojištění, použije se ustanovení tohoto zákona přiměřeně.

(1) Zaměstnanci, který dne 31. prosince 1956 byl neschopen práce pro nemoc nebo úraz nebo nevykonával práci z důvodu karantény nebo ošetřování člena rodiny, nenáleží z těchto důvodů od 1. ledna 1957 mzda (plat), po případě její část; náleží mu však od téhož dne nemocenské, po případě podpora při ošetřování člena rodiny, v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Zaměstnankyni, která dne 31. prosince 1956 nepracovala pro těhotenství nebo mateřství, nenáleží z toho důvodu od 1. ledna 1957 mzda (plat), náleží jí však od téhož dne peněžitá pomoc v mateřství v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

(3) Přídavky na děti za podmínek stanovených v tomto zákoně se přiznají po prvé za měsíc leden 1957.

(1) Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem. Zejména se zrušují:

a) zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovení prováděcích předpisů k tomuto zákonu, pokud upravují nemocenské pojištění;

b) zákon č. 90/1949 Sb., o rodinných přídavcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, jakož i předpisy vydané podle tohoto zákona;

c) ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných ke službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků;

d) zákon č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, pokud upravuje nemocenské pojištění;

e) ustanovení §§ 13 až 15 zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, jakož i předpisy vydané podle těchto ustanovení;

f) vládní nařízení č. 109/1952 Sb., o úpravě zaměstnavatelské části pojistného v národním pojištění zaměstnanců, ve znění vládního nařízení č. 84/1953 Sb.;

g) vládní nařízení č. 46/1954 Sb., o úpravě pojistného národního pojištění placeného spotřebními a výrobními družstvy a jejich družstevními svazy.

(2) Dále se zrušují všechna ustanovení předpisů, pokud upravují pro osoby pojištěné podle tohoto zákona nároky na plnění obdobná přídavkům na děti. Zejména se zrušují:

a) ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců;

b) ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů;

c) ustanovení § 21 vládního nařízení č. 68/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro správní zaměstnance;

d) ustanovení § 23 vládního nařízení č. 69/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro učitele;

e) ustanovení § 21 vládního nařízení č. 70/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro zaměstnance zdravotní péče;

f) ustanovení § 15 vládního nařízení č. 71/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro soudce z povolání, prokurátory a soudcovské čekatele;

g) obdobná ustanovení jiných platových řádů.

(3) Rovněž se zrušují všechna ustanovení předpisů, pokud přiznávají nárok na mzdu (plat), po případě na jejich část v případech, ve kterých tento zákon přiznává nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny nebo na peněžitou pomoc v mateřství. Platnosti v tomto rozsahu pozbývají zejména:

a) ustanovení § 1154 b) obecného zákoníka občanského, vyhlášeného dne 1. června 1811, ve znění zákona č. 155/1921 Sb.;

b) ustanovení § 6 zákona č. 244/1922 Sb., kterým se všeobecně upravují právní poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na Slovensku;

c) ustanovení §§ 19 až 23 zákona č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích;

d) ustanovení platových řádů č. 68/1950 Sb., č. 69/1950 Sb., č. 70/1950 Sb., č. 71/1950 Sb., č. 121/1950 Sb., jakož i všechna obdobná ustanovení jiných platových řádů a předpisů;

e) ustanovení § 5 prvé věty zákona č. 189/1936 Sb., o pracovním poměru redaktorů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957; provedou jej všichni členové vlády.

Zápotocký v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dolanský v. r.

Kopecký v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Poláček v. r.

Barák v. r.

Ing. Šimůnek v. r.

Dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

Dr. Šlechta v. r.

Bakuľa v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

Machačová v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Tesla v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

Reitmajer v. r.

Dr. Škoda v. r.

Bukal v. r.

Dvořák v. r.

Dr. Kahuda v. r.

generál plukovník Lomský v. r.

Dr. Neuman v. r.

Ouzký v. r.

Pospíšil v. r.

Ing. Púčik v. r.

Dr. Vlasák v. r.

Zatloukal v. r.

*) § 4 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění.

*) § 23 vyhlášky č. 143/1965 Sb.

1) § 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

1a) § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 168/2005 Sb.

1b) Například § 46 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., § 40a odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění zákona č. 168/2005 Sb.

1c) Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb.

1) § 244 a násl. občanského soudního řádu.

1) § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.

2) § 195 odst. 3 zákoníku práce.

2a) Například § 16 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.

**) § 14 až 20 vyhlášky č. 143/1965 Sb. a vyhláška č. 97/1967 Sb., kterou se provádějí některá další ustanovení zákoníku práce a předpisů o nemocenském pojištění.

3) Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě.

5) § 11 písm. e) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.

6) § 17 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 590/1992 Sb.

10) § 9 odst. 1 a 4 zákona ČNR č. 589/1992 Sb.

11) § 2 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení.

11b) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

12) § 17 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.