Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků

(1) Zemřel-li družstevník, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné v částce 1000 Kčs. Pozůstalými jsou manžel (manželka), druh (družka), děti, rodiče, prarodiče, sourozenci, tchán, tchýně, zeť a snacha.

(2) Jestliže vypravil pohřeb někdo jiný než pozůstalý, náleží mu pohřebné až do výše prokázaných výloh, nejvýše však v částce 1000 Kčs. Pohřebné však nenáleží, byl-li pohřeb vypraven na základě závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo na základě úřední povinnosti.

(3) Jestliže družstevník vypravil pohřeb svému rodinnému příslušníku, náleží mu při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do dvou let pohřebné ve výši 200 Kčs, při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do deseti let pohřebné ve výši 500 Kčs a při úmrtí rodinného příslušníka ve věku nad deset let pohřebné ve výši 800 Kčs.

(1) Družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům může být poskytnuta lázeňská péče za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako pracovníkům.

(2) Lázeňská péče se poskytuje družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům na účet sociálního zabezpečení v zařízeních lázeňské péče státní zdravotní správy.

Dávky ze zabezpečení matky a dítěte se poskytují členům všech družstev.

(1) Družstevnici, která konala práci, jež je těhotným ženám zakázána nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, a je proto v těhotenství dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje bez svého zavinění nižšího příjmu než na dosavadní práci, náleží vyrovnávací příspěvek.*)

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu.

(3) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje ve výši rozdílu mezi průměrným pracovním příjmem, jehož družstevnice dosáhla v období, stanoveném prováděcími předpisy, před převedením na jinou práci, a pracovním příjmem, kterého dosahuje v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. K poklesu pracovního příjmu, který družstevnici vznikl zkrácením jejího pracovního úvazku, se nepřihlíží; rovněž se nepřihlíží k částkám příjmu přesahujícím v průměru 100 Kčs za pracovní den.

(4) Vyrovnávací příspěvek se poskytuje za dobu, za kterou družstevnice má po převedení na jinou práci nárok na pracovní odměnu nebo na její náhradu; v těhotenství se poskytuje nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.

(5) Vyrovnávací příspěvek nenáleží, jestliže družstevnice po převedení na jinou práci neodpracovala bez vážných důvodů v kalendářním měsíci aspoň osm pracovních dnů.

(6) Ministerstvo práce a sociálních věcí**) v dohodě s ministerstvem zemědělství a výživy a s Ústřední radou odborů vydá podrobnější předpisy o vyrovnávacím příspěvku, zejména o tom, jak se zjišťuje a vypočítává pracovní příjem, podle kterého se stanoví vyrovnávací příspěvek.

(1) Družstevnicím náleží v době těhotenství a mateřství v souvislosti s porodem a s péčí o narozené dítě mateřská dovolená po dobu 26 týdnů. Po jejím uplynutí se družstevnicím k prohloubení mateřské péče o dítě zaručuje právo na další mateřskou dovolenou až do doby, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.***)

(2) Družstevnice jsou v těhotenství a mateřství po dobu mateřské dovolené a v některých případech i po část další mateřské dovolené zabezpečeny peněžitou pomocí v mateřství z prostředků sociálního zabezpečení družstevních rolníků za podmínek a v rozsahu stanovených v tomto zákoně.

(3) Peněžitá pomoc v mateřství náleží místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského družstevnici, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů sociálního zabezpečení družstevních rolníků. Do této doby se započítávají také dřívější období, v nichž družstevnice v posledních dvou letech před porodem

a) byla účastna nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky nebo členy výrobních družstev,

b) byla účastna důchodového zabezpečení umělců nebo důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících,

c) byla účastna nemocenské péče v ozbrojených silách,

d) byla účastna zabezpečení důchodců v nemoci,

e) pobírala po skončení zabezpečení (pojištění, péče) nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství,

f) studovala po skončení povinné školní docházky na škole poskytující střední, vyšší nebo vysokoškolské vzdělání,

g) byla po skončení zaměstnání, členství ve výrobním družstvu, školní docházky nebo studia vedena v evidenci národního výboru jako uchazečka o zaměstnání.

(4) Pokud se doby uvedené v předchozím odstavci navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.

(5) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů důchodového zabezpečení (pojištění, péče) podle předchozích odstavců, jestliže jí trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího zabezpečení v nemoci (§ 37) ještě počátkem čtvrtého týdne před očekávaným nebo skutečným dnem porodu, anebo jestliže až do této doby pobírá nemocenské z tohoto zabezpečení v nemoci.

(6) Těhotným ženám a kojícím matkám přiděluje družstvo lehčí práce přiměřené jejich stavu podle doporučení lékaře.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje, pokud se dále nestanoví jinak, po dobu 26 týdnů mateřské dovolené; zpravidla se poskytuje od počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu, ne však dříve než od počátku osmého týdne před tímto dnem.

(2) Družstevnici, která vyčerpá z mateřské dovolené před porodem méně než čtyři týdny, protože porod nastal dříve, než lékař určil, nebo protože jí lékař povolil se zřetelem k jejímu zdravotnímu stavu a pracovním podmínkám dále pracovat, poskytne se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí 26 týdnů od nástupu mateřské dovolené. Vyčerpá-li však družstevnice z mateřské dovolené méně než čtyři týdny před porodem z jiných důvodů, poskytne se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu.

(3) V případech uvedených v § 20 odst. 5 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje od počátku čtvrtého týdne před porodem.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice zjištěné způsobem uvedeným u nemocenského (§ 9) za období, stanovené prováděcími předpisy přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny. Byla-li družstevnice v době těhotenství převedena k jiné práci ze zdravotních důvodů nebo byl-li jí z takových důvodů zkrácen pracovní úvazek, je základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny, je-li to pro ni příznivější, příjem z pracovní činnosti za stanovené období před touto změnou.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství náleží za pracovní dny a za svátky, za něž se poskytuje pracovníkům náhrada mzdy.

(3) Výše peněžité pomoci v mateřství činí 90 % průměrné denní pracovní odměny.

Porodí-li družstevnice zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby stanovené v § 21, pokud se dále stará aspoň o dvě z novorozených dětí, nejdéle však do dne, kdy uplyne 35 týdnů od počátku poskytování této dávky.

Družstevnici, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá, kromě pracovních příjmů nemá jinak zajištěnou obživu a ani nežije s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství, pokud se stará o novorozené dítě, i po vyčerpání doby určené v § 21, nejdéle však do dne, kdy uplyne 35 týdnů od počátku poskytování této dávky.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušných orgánů k pozdějšímu osvojení, nebo dítě, jehož matka zemřela; podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství musí být v tomto případě splněny ke dni převzetí dítěte.

(2) V případě uvedeném v předchozím odstavci se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje po dobu, po kterou se družstevnice o dítě po jeho převzetí stará, nejdéle však po dobu 22 týdnů a nikoli déle než do dne, kdy dítě dosáhne sedm měsíců života. Výše peněžité pomoci v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice za období, stanovené prováděcími předpisy, před převzetím dítěte.

(1) Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče a družstevnice zatím začala pracovat, přeruší se po dobu pracovní činnosti poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy družstevnice převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Poskytování peněžité pomoci v mateřství lze se souhlasem okresního národního výboru přerušit s týmiž účinky také tehdy, nemůže-li nebo nesmí-li družstevnice podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro něž je neschopna práce, a muselo-li dítě být z tohoto důvodu umístěno do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče.

(2) Družstevnici, která se přestala starat o narozené dítě a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i družstevnici, jejíž dítě je v ústavní péči z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela. Poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, však nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se družstevnici peněžitá pomoc v mateřství po dobu 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené; její poskytování však nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(4) Jestliže dítě zemřelo v době, kdy družstevnici náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku; poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, však nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(1) Po dobu, po kterou družstevnici náleží podle § 21, § 25 odst. 2 a § 26 peněžitá pomoc v mateřství, má družstevnice nárok na mateřskou dovolenou.

(2) Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být kratší než 12 týdnů a nemůže skončit ani se přerušit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(3) Po uplynutí mateřské dovolené má družstevnice, která porodila dítě nebo je převzala do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči, nárok na další mateřskou dovolenou, jestliže o ni v zájmu prohloubení péče o dítě požádá, a to až do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.*) Tato dovolená se poskytuje v rozsahu, o jaký družstevnice žádá, zpravidla však vždy nejméně na dobu jednoho měsíce.

(4) Nárok na mateřskou dovolenou a další mateřskou dovolenou ve stanoveném rozsahu mají i družstevnice, které nezískaly nárok na peněžitou pomoc v mateřství.

(5) Po dobu mateřské dovolené a další mateřské dovolené nemá družstevnice nárok na pracovní odměnu.

Porodí-li družstevnice nebo družstevníkova rodinná příslušnice, náleží jí na každé narozené dítě podpora ve výši 1000 Kčs.**) Manželce nebo družce zemřelého družstevníka náleží podpora při narození dítěte z jeho zabezpečení také tehdy, jestliže porod nastal v době 300 dnů od jeho úmrtí.

(1) Za dobu, po kterou jsou splněny podmínky jak pro nárok na nemocenské, tak pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, náleží jen peněžitá pomoc v mateřství.

(2) Splňuje-li oprávněný podmínky jak pro nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství anebo na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, tak pro nárok na obdobnou dávku z nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky, náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a peněžitá pomoc v mateřství samostatně jak ze zabepečení v nemoci nebo ze zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona, tak z nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky; úhrn peněžitých dávek za pracovní den nesmí být přitom vyšší, než kdyby byly vyměřeny z částky 100 Kčs denně. Přesahuje-li úhrn průměrné denní pracovní odměny a čisté denní mzdy částku 100 Kčs denně, odečítá se částka přesahující 100 Kčs od průměrné denní pracovní odměny při výpočtu dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona. Pohřebné a podpora při narození dítěte náleží jen jednou, a to podle předpisů platných pro pracovníky.

(1) Přídavky na děti náležejí za kalendářní měsíc družstevníku, jestliže

a) má nezaopatřené děti (§ 31) a

b) odpracoval v tomto kalendářním měsíci aspoň 20 pracovních dnů v rozsahu odpovídajícím pracovnímu úvazku stanovenému ve stanovách nebo v pracovním řádě; nemohl-li družstevník tuto pracovní podmínku splnit z příčin, které nezavinil, považuje se za splněnou, jestliže odpracoval v posledních 12 kalendářních měsících aspoň 240 pracovních dnů, a jde-li o družstevníka, který se stal členem družstva během roku, aspoň poměrný díl tohoto počtu pracovních dnů připadající na dobu členství v družstvu.

(2) Přídavky na děti náležejí, jsou-li splněny ostatní podmínky, též družstevníku se změněnou pracovní schopností nebo družstevnici, která pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě a je jinak osamělá, jestliže odpracovali aspoň 10 pracovních dnů v rozsahu odpovídajícím pracovnímu úvazku stanovenému ve stanovách nebo v pracovním řádě; jestliže nemohli tuto podmínku splnit z příčin, které nezavinili, považuje se za splněnou, jestliže odpracovali v posledních 12 kalendářních měsících aspoň 120 pracovních dnů, a jde-li o družstevníka (družstevnici), který se stal členem družstva během roku, aspoň poměrný díl tohoto počtu pracovních dnů připadající na dobu členství v družstvu.

(3) Odpracovaným dnům se kladou naroveň:

a) dny, za které se poskytuje nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství,

b) dny výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, dny služby v ozbrojených silách včetně potřebného pracovního volna poskytovaného v souvislosti s touto službou a ostatní dny, za které se podle platných předpisů poskytuje pracovníkům náhrada mzdy, popřípadě mzda, jakož i doba, za kterou při důležitých osobních překážkách v práci náhrada mzdy nenáleží jen proto, že pracovník nesplňuje požadovanou podmínku doby zaměstnání,

c) dny lázeňské péče,

d) dny péče o dítě ve věku do 10 let nebo ošetřování nemocného člena rodiny (§ 16) po uplynutí doby, po kterou se poskytuje podpora při ošetřování člena rodiny,

e) jiné dny stanovené v prováděcích předpisech.

(4) Družstevníku povolanému ke službě v ozbrojených silách náležejí na nezaopatřené dítě, jsou-li splněny ostatní podmínky, přídavky na děti, jestliže byl účasten sociálního zabezpečení v době nástupu služby nebo v době, kdy byl povolán k výkonu služby, nebo jestliže v době, kdy byl povolán k výkonu služby, měl zachovány nároky ze zabezpečení v nemoci.

(1) Za nezaopatřené děti se považují děti (i osvojené) družstevníka nebo jeho manžela, pokud se zdržují na území Československé socialistické republiky, a to do skončení povinné školní docházky. Prováděcí předpisy stanoví, za jakých podmínek se poskytují přídavky na děti též na vnuky, sourozence a schovance a na děti, které se zdržují v cizině.

(2) Po skončení povinné školní docházky, nejdéle však do dosažení 26. roku věku, se děti uvedené v předchozím odstavci považují za nezaopatřené, jestliže nemají vlastní hrubý příjem vyšší než 500 Kčs za kalendářní měsíc a jestliže

a) se soustavně připravují na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, nebo

b) se nemohou připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnány pro nemoc anebo jsou pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci a nepobírají-li z těchto důvodů invalidní důchod.

Přídavky na děti se neposkytují na děti družstevníka, na něž náleží výchovné podle tohoto zákona nebo podle jiných předpisů o důchodovém zabezpečení.

(1) Přídavky na totéž dítě náležejí jen jednou, a to i tehdy, jestliže podmínky jsou splněny u více družstevníků. Je-li tomu tak, poskytnou se přídavky ze sociálního zabezpečení družstevníka, který má dítě v přímém zaopatření. Je-li i tato podmínka splněna u několika družstevníků a nedohodnou-li se o tom, komu mají být přídavky poskytovány, náležejí přednostně matce.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také při souběhu přídavků na děti podle tohoto zákona a přídavků na děti z jiných soustav zabezpečení nebo výchovného náležejícího podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.

(1) Přídavky na děti družstevníků činí měsíčně

na 1 dítě 90 Kčsna 2 děti330 Kčsna 3 děti680 Kčsna 4 děti1030 Kčs

a zvyšují se za každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.

(2) Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a které vyžaduje stálé péče, poskytuje se k přídavkům na ně příplatek ve výši 150 Kčs měsíčně; podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.

(3) Splní-li se během kalendářního měsíce podmínky pro změnu výše přídavků na děti, náležejí za celý měsíc vyšší přídavky na děti.

(1) Přídavky na děti se vyplácejí vždy za celý měsíc, a to měsíčně pozadu, tomu, z jehož zabezpečení byly přiznány; má-li však dítě v přímém zaopatření někdo jiný, vyplácejí se jemu. Přídavky na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácejí tomuto ústavu.

(2) Mají-li se přídavky na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě; přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

(1) Za rodinné příslušníky družstevníka se pro nárok na peněžité a věcné dávky zabezpečení v nemoci a na dávky zabezpečení matky a dítěte považují:

a) manželka (manžel),

b) děti do skončení povinné školní docházky; poté do dosažení věku 26 let, jestliže se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc anebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci.

(2) Stejné nároky jako rodinní příslušníci mají, pokud jsou výživou převážně odkázáni na družstevníka:

a) schovanci, vnuci a sourozenci do skončení povinné školní docházky; poté do dosažení věku 26 let, jestliže se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání anebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci,

b) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,

c) sestra nebo dcera, která vede ovdovělému nebo rozvedenému družstevníku domácnost, pokud v ní pečuje o jeho dítě ve věku do skončení povinné školní docházky,

d) družka, pokud žije s družstevníkem ve společné domácnosti aspoň tři měsíce.

(3) Stejné nároky má též bývalá manželka (manžel) družstevníka, pokud družstevník má vůči ní vyživovací povinnost.

(4) Osoby uvedené v předchozích odstavcích nemají nároky jako rodinní příslušníci, jestliže jsou samy zabezpečeny v nemoci nebo v mateřství podle tohoto zákona anebo jsou pojištěny či zabezpečeny (zaopatřeny) podle jiných předpisů.

(1) Dávky zabezpečení v nemoci a dávky zabezpečení matky a dítěte náležejí též, jestliže se podmínky rozhodné pro jejich přiznání splnily v době, po kterou se poskytuje nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, anebo v ochranné lhůtě.

(2) Ochranná lhůta činí 42 dnů od zániku sociálního zabezpečení, popřípadě od vynětí z něho; jestliže však družstevník byl účasten sociálního zabezpečení po kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tuto kratší dobu. Ochranná lhůta pro ženy, jejichž sociální zabezpečení zaniklo v době těhotenství, činí vždy šest měsíců.

(3) Vznikne-li v ochranné lhůtě sociální zabezpečení podle tohoto zákona znovu, připočítá se ochranná lhůta získaná novým zabezpečením k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry 42 dnů. Vznikem nároku z nemocenského pojištění, popřípadě zabezpečení podle jiných předpisů, ochranná lhůta zaniká.

(1) Podmínky, za nichž se poskytují dávky důchodového zabezpečení, jsou uvedeny v ustanoveních o jednotlivých dávkách.

(2) Nároky na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) se řídí především délkou doby pracovní činnosti, výší příjmů z pracovní činnosti, a jde-li o důchody členů družstev s vyšší úrovní hospodaření, též pracovní kategorií.

(1) Kde se podle tohoto zákona požaduje pro vznik nebo výši nároku na důchod určitá doba pracovní činnosti, rozumí se jí tyto doby od 1. října 1948:

1. doba započitatelná podle předpisů o důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a doba důchodového zabezpečení podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků;

2. doba

a) před 1. lednem 1957, po kterou žena, aniž byla členkou jednotného zemědělského družstva, trvale v něm pracovala (§ 2 odst. 1 a 2) ve stanoveném rozsahu, i když tato doba nebyla započitatelná podle předpisů o důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev,

b) před 1. lednem 1969, po kterou družstevnice před vstupem do jednotného zemědělského družstva spolupracovala v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění spolupracujících členů rodiny na soukromém hospodářství svého manžela, který byl jednotlivě hospodařícím rolníkem, nebo po kterou družstevnice byla ve stanoveném rozsahu pracovně činná v jednotném zemědělském družstvu I. nebo II. typu;

3. doba učebního poměru k jednotnému zemědělskému družstvu;

4. doba studia na školách, včetně vysokých škol, potřebná k přípravě pro povolání po skončení povinné školní docházky;

5. doba pracovní činnosti (pracovního, učebního poměru) v cizině, má-li družstevník ke dni vzniku nároku na důchod trvalý pobyt v Československé socialistické republice a je

a) československým občanem nebo

b) cizím státním příslušníkem, který byl na území Československé socialistické republiky pracovně činný aspoň 10 let,

pokud nevyplývá něco jiného z mezistátních úmluv.*)

(2) Kalendářní roky, v nichž družstevník neodpracoval bez vážného důvodu aspoň počet pracovních dnů stanovený prováděcími předpisy, se nezapočítávají pro vznik nároku na dávky důchodového zabezpečení ani pro jeho výši.

(3) Prováděcí předpisy stanoví,

a) jak se zhodnotí doba důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) získaná podle jiných předpisů,

b) kdy se budou nároky na důchodové dávky pracovníka v pracovním poměru, popřípadě člena výrobního družstva nebo příslušníka ozbrojených sil posuzovat podle předpisů o důchodovém zabezpečení platných pro pracovníky i poté, kdy se stal družstevníkem.

(1) Byl-li družstevník pracovně činný aspoň rok, započítávají se do doby pracovní činnosti též tyto doby (náhradní doby):

a) doba služby v československých ozbrojených silách, pokud tato služba nebyla vykonávána jako povolání;

b) doba jiné vojenské služby;

c) doba odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody**);

d) doba, po kterou žena pečovala o dítě (i osvojené nebo jiné dítě, které převzala do péče nahrazující péči rodičů) ve věku do tří let anebo o invalidního nezletilce, který potřeboval stálé péče a nebyl umístěn v ústavu sociální péče;

doby uvedené pod písm. b) až d) se započítávají v rozsahu stanoveném pro pracovníky***);

od 1. října 1948 též

e) doba odborného nebo politického školení;

f) doba přípravy pro povolání, která se provádí podle předpisů o pracovní rehabilitaci;

g) doba pobírání invalidního důchodu nebo dávky, která se považuje od 1. ledna 1957 za invalidní důchod, avšak jen pro vznik nároku na důchod;

od 1. dubna 1962 též

h) doba, po kterou měl družstevník (družstevnice) nárok na nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny nebo na peněžitou pomoc v mateřství.

(2) Kryje-li se doba pracovní činnosti a náhradní doba, započte se jen doba, jejíž zápočet je pro družstevníka výhodnější. Totéž platí, kryjí-li se navzájem doby pracovní činnosti nebo náhradní doby.

(1) Byla-li pracovní činnost (§ 39 a 40) přerušena po dobu nepřesahující pět roků, započítává se doba pracovní činnosti před přerušením; trvalo-li však přerušení déle než pět roků, započítává se doba pracovní činnosti před přerušením, jen jestliže pracovní činnost trvala po přerušení aspoň tři roky.

(2) Pokud byla pracovní činnost přerušena z vážných důvodů, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako by družstevník nepřerušil pracovní činnost; doba přerušení se však nezapočítává do doby pracovní činnosti. O tom, zda pracovní činnost byla přerušena z vážných důvodů, rozhoduje na žádost družstevníka okresní národní výbor. Žádost je nutno podat do dvou roků ode dne, kterým byla pracovní činnost přerušena.

(1) Starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod se vyměřuje z průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) Průměrná měsíční pracovní odměna se zjišťuje z úhrnu příjmů z pracovní činnosti za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž vznikl nárok na důchod, podle toho, co je pro družstevníka výhodnější. Byl-li družstevník po vzniku nároku na starobní důchod dále nepřetržitě pracovně činný a nepobíral starobní důchod, zjišťuje se průměrná měsíční pracovní odměna pro vyměření starobního důchodu z úhrnu příjmů z pracovní činnosti za posledních 10 (5) kalendářních roků před rokem, v němž družstevník skončil pracovní činnost, pokud je tento výpočet pro něj výhodnější než výpočet podle ustanovení první věty. Průměrná měsíční pracovní odměna družstevníka (družstevnice) staršího 60 let se vypočítává za kalendářní roky před dovršením tohoto věku, je-li tato průměrná měsíční pracovní odměna vyšší než průměrná měsíční pracovní odměna vypočtená podle předchozích ustanovení tohoto odstavce.

(3) Převyšuje-li průměrná měsíční pracovní odměna vypočtená za dobu uvedenou v předchozím odstavci částku 2000 Kčs, bere se v počet částka 2000 Kčs v plné výši a z částky přesahující 2000 Kčs jedna třetina, nejvýše však částka 1000 Kčs.

(4) Starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod družstevníka, který požívá nebo již požíval některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižší průměrné měsíční pracovní odměny, než kolik činila průměrná měsíční pracovní odměna, z níž byl vyměřen dřívější důchod.

(1) Pracovní činnosti vykonávané v družstvu s vyšší úrovní hospodaření se pro účel důchodového zabezpečení zařazují stejně jako zaměstnání vykonávaná v pracovním poměru*) podle svého druhu takto:

1. do II. pracovní kategorie patří činnosti vykonávané za zvlášť obtížných pracovních podmínek;

2. do III. pracovní kategorie patří všechny ostatní pracovní činnosti.

(2) Jako doby pracovní činnosti II. pracovní kategorie se započítávají též náhradní doby (§ 40 odst. 1), byla-li pracovní činnost II. pracovní kategorie přerušena jen těmito dobami.

(3) Vláda stanoví, které druhy prací odůvodňují, aby pracovní činnost byla zařazena do II. pracovní kategorie. Ministerstvo zemědělství a výživy a ministerstvo lesního a vodního hospodářství vydají seznam pracovních činností v zemědělství a v lesním hospodářství zařazených do II. pracovní kategorie.

(4) Výhody, které stanoví předpisy o důchodovém zabezpečení pro pracovníky, kteří vykonávali zaměstnání II. pracovní kategorie,**) náležejí za stejných podmínek a ve stejném rozsahu členům družstev s vyšší úrovní hospodaření, jestliže vykonávali pracovní činnost zařazenou do II. pracovní kategorie.

(1) Na starobní důchod má nárok člen družstva, který byl pracovně činný nejméně 25 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 60 let; členka družstva má nárok na starobní důchod, jestliže byla pracovně činná nejméně 25 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhla věku aspoň

a) 53 let a vychovala pět nebo více dětí,

b) 54 let a vychovala tři nebo čtyři děti,

c) 55 let a vychovala dvě děti,

d) 56 let a vychovala jedno dítě,

e) 57 let a nevychovala žádné dítě.

(2) Při posuzování nároku členky družstva na starobní důchod se přihlíží k jejím (i osvojeným) dětem a k dětem, které převzala do péče nahrazující péči rodičů.

(3) Nárok na starobní důchod má též člen (členka) družstva, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 20 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 60 let.

(4) Nárok na starobní důchod má též člen družstva, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 15 roků (jde-li o členku družstva, nejméně 10 roků) a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 65 let.

(5) Do dob 20 roků, popřípadě 15 (10) roků pracovní činnosti podle odstavců 3 a 4 se započítávají náhradní doby podle § 40 odst. 1 písm. g) a h) a členkám družstva též doba pracovní činnosti podle § 39 odst. 1 č. 2 a náhradní doba péče o dítě.

(6) Vzniku nároku na starobní důchod podle předchozích odstavců nebrání, jestliže člen (členka) družstva nebyl pracovně činný nejdéle po dobu dvou roků bezprostředně před dosažením věku potřebného pro nárok na tento důchod.

(1) Základní výměra starobního důchodu člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí 50 % průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítá od 26. roku pracovní činnosti za každý rok pracovní činnosti 1 % průměrné měsíční pracovní odměny, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba pracovní činnosti vykonávané po dosažení věku 18 let.

(3) Starobní důchod činí ke dni vzniku nároku na tento důchod nejvýše 60% průměrné měsíční pracovní odměny.

(4) Starobní důchod vypočtený podle předchozích odstavců nesmí činit méně, než by činil důchod vypočtený podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který je pracovně činný po vzniku nároku na starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na starobní důchod za každý další rok pracovní činnosti o 4 % průměrné měsíční pracovní odměny a při neukončeném roku pracovní činnosti o 1 % průměrné měsíční pracovní odměny za každé tři měsíce pracovní činnosti.

(2) Starobní důchod podle § 44 odst. 1 a 3 činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně

440 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň rok,

480 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň dva roky,

520 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň tři roky.

(3) Starobní důchod podle § 44 odst. 4 činí po zvýšení podle odstavce 1 nejméně

330 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň rok,

360 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň dva roky a

400 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň tři roky.

(4) Do doby další pracovní činnosti se nezapočítávají náhradní doby.

(5) Starobní důchod se po dobu další pracovní činnosti v družstvu (zaměstnání) neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky (§ 96).

(1) Starobní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 1600 Kčs měsíčně; jde-li o starobní důchod se zvýšením za dobu další pracovní činnosti po vzniku nároku na tento důchod, nesmí důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) přesahovat částku 2500 Kčs měsíčně.

(2) Starobní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(3) Starobní důchod činí však nejvýše 90 % průměrné měsíční pracovní odměny neomezené podle § 42 odst. 3.

(4) Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Starobní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrné měsíční pracovní odměny (odstavec 3).

(5) Důchod podle předchozího odstavce lze zvýšit, jen nemůže-li si důchodce (rodinný příslušník) pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu podle uvedeného ustanovení se nehledí k výchovnému, zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům z doplňkové sociální péče, k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.

(1) Základní výměra starobního důchodu členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření, činí:

v důchodovém pásmupři průměrné měsíční pracovní odměně, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny základní výměra důchodu nad Kčs do Kčs měsíčně Kčs I. - 300 230 II. 300 450 270 III. 450 600 310 IV. 600 750 350 V. 750 900 390 VI. 900 1150 440 VII. 1150 1400 500 VIII. 1400 1650 560 IX. 1650 - 650

(2) Za každý rok pracovní činnosti v družstvu, vykonávané po dosažení věku 18 let, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši, se k základní výměře starobního důchodu přičítá 1 % její výše, ne však celkem více než 20 % základní výměry důchodu. Z náhradních dob se do doby pracovní činnosti přitom započítává jen doba započitatelná podle § 40 odst. 1 písm. c); zvýšení přesahující hranici 20 % základní výměry důchodu náleží, jen jde-li o zvýšení důchodu za tuto dobu.

(3) Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce a úprava podle předchozích odstavců není pro důchodce výhodnější, může být starobní důchod zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.

(1) Členu družstva, které nebylo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, se poskytuje i při další činnosti v takovém družstvu starobní důchod určený důchodovým pásmem ve výši stanovené vládou.

(2) Nepožádá-li člen družstva o starobní důchod, ačkoliv splnil podmínky pro nárok na tento důchod, nebo vzdá-li se výplaty přiznaného starobního důchodu, zvyšuje se jeho nárok na starobní důchod za každý další rok pracovní činnosti v družstvu, pokud se započítává pro vznik nároku na důchod a jeho výši, o 4 % průměrné měsíční pracovní odměny. Do doby další pracovní činnosti se nezapočítávají náhradní doby.

(1) Socialistická společnost pečuje o zdraví družstevníků a rozvíjení jejich pracovní schopnosti. Družstevníkům, jejichž nepříznivý zdravotní stav působí změnu, pokles nebo ztrátu pracovní schopnosti, poskytují zdravotnické orgány a orgány sociálního zabezpečení ve spolupráci s družstevními orgány péči, aby potřebnou léčbou, převedením k vhodné práci, úpravou pracovních podmínek a účelnou pracovní rehabilitací (§ 106) si udrželi nebo získali pracovní schopnost a tím si zabezpečili dosavadní životní úroveň.

(2) Při dlouhodobém poklesu nebo ztrátě pracovní schopnosti se družstevníci zabezpečují invalidním (částečným invalidním) důchodem. Pokud povaha zdravotního poškození a věk družstevníků připouštějí zlepšení jejich zdravotního stavu a obnovení pracovní schopnosti, přiznává se invalidní (částečný invalidní) důchod na dobu trvání plné (částečné) invalidity a vhodnou pracovní rehabilitací se umožňuje, aby důchodci znovu získali pracovní schopnost, popřípadě mohli vhodně využít zbývající pracovní schopnosti.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží členu družstva, který byl pracovně činný po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 52) a v době trvání sociálního zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku se stal plně (částečně) invalidním.

(2) Invalidní důchod však nenáleží členu družstva, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu (§ 53).

(3) Člen družstva je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

a) je neschopen vykonávat jakoukoli soustavnou pracovní činnost nebo výkon takové pracovní činnosti by vážně zhoršil jeho zdravotní stav, anebo

b) je sice schopen vykonávat soustavnou pracovní činnost, avšak jen zcela nepřiměřenou jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního povolání.

(4) Člen družstva je částečně invalidní, jestliže jeho příjem z pracovní činnosti podstatně poklesl proto, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat

a) dosavadní nebo jinou stejně kvalifikovanou pracovní činnost jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek nebo

b) jen jinou pracovní činnost méně kvalifikovanou.

(1) Doba pracovní činnosti potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod činí u družstevníků ve věku

do 20 let méně než rok,nad 20 let do 22 let 1 rok,nad 22 let do 24 let 2 roky,nad 24 let do 26 let3 roky,nad 26 let do 28 let 4 roky,nad 28 let 5 roků.

Doba pracovní činnosti potřebná pro nárok družstevníka ve věku nad 28 let se zjišťuje z posledních 10 roků počítaných zpět od vzniku plné (částečné) invalidity.

(2) Získal-li družstevník potřebnou dobu pracovní činnosti v některém z věkových pásem uvedených v předchozím odstavci a byl-li dále pracovně činný, považuje se za získanou doba pracovní činnosti potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(3) Bez ohledu na délku doby pracovní činnosti vznikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod,

a) stane-li se družstevník plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu nebo

b) stane-li se plně (částečně) invalidní vdova, která při vzniku plné (částečné) invalidity již nemá nárok na vdovský důchod, jestliže se stala družstevnicí nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v pracovní činnosti v družstvu až do dne, kdy se stala plně (částečně) invalidní; toto ustanovení se však nevztahuje na vdovu, které z důvodu plné invalidity znovu vznikne nárok na vdovský důchod.

(1) Pracovním úrazem je úraz, který člen družstva utrpěl při pracovní činnosti v družstvu nebo v přidružené výrobě*) anebo v přímé souvislosti s takovou pracovní činností. Stejné nároky jako při pracovním úrazu má též člen družstva, který utrpěl úraz

a) cestou do práce a zpět, jestliže cestu podstatně nepřerušil z příčin nesouvisících s pracovní činností,

b) při práci na záhumenku,

c) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,

d) při výkonu veřejné funkce,

e) při některých zvláštních druzích činnosti, které stanoví prováděcí předpisy.

(2) Pracovním úrazům se kladou naroveň nemoci z povolání, jimiž se rozumějí nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání platném pro pracovníky, jestliže vznikly za podmínek stanovených v tomto seznamu.*)

(1) Základní výměra invalidního důchodu člena družstva s vyšší úrovní hospodaření činí 50 % průměrné měsíční pracovní odměny, jestliže člen družstva byl pracovně činný přede dnem vzniku nároku na důchod nejméně 25 roků nebo jestliže doba jeho pracovní činnosti s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen činí nejméně 25 roků.

(2) Základní výměra invalidního důchodu uvedená v předchozím odstavci náleží členu družstva též, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 20 roků, anebo jestliže doba jeho důchodového zabezpečení (pojištění) jako člena družstva nebo jako jednotlivě hospodařícího rolníka s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let činí nejméně 20 roků. Do doby 20 roků se započítávají náhradní doby podle § 40 odst. 1 písm. g) a h) a členkám družstva též doba pracovní činnosti podle § 39 odst. 1 č. 2 a náhradní doba péče o dítě.

(3) K základní výměře se přičítá 1% průměrné měsíční pracovní odměny od 26. roku pracovní činnosti za každý rok pracovní činnosti a za každý rok přičtené doby, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba pracovní činnosti vykonávané po dosažení věku 18 let.

(4) Invalidní důchod činí ke dni vzniku nároku na tento důchod nejvýše 60 % průměrné měsíční pracovní odměny.

(5) Invalidní důchod vypočtený podle předchozích odstavců nesmí činit méně, než by činil důchod vypočtený podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Nesplňuje-li člen družstva s vyšší úrovní hospodaření podmínky uvedené v § 54 odst. 1 ani podmínky uvedené v § 54 odst. 2, avšak získal potřebnou dobu pro nárok na invalidní důchod, náleží mu invalidní důchod ve výši 50 % průměrné měsíční pracovní odměny snížený za každý rok chybějící do 25 (§ 54 odst. 1) nebo do 20 (§ 54 odst. 2) roků o 2 % průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) Ustanovení § 54 odst. 5 platí obdobně.