Zákon o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů

Návrh na zrušení rozhodčího nálezu musí být podán do tří měsíců, a to v případech uvedených v § 20 č. 1 až 6 ode dne doručení rozhodčího nálezu straně a v případě č. 7 ode dne, kdy došlo k pravomocnému rozsudku v řízení trestním.

Návrh na zrušení rozhodčího nálezu není přípustný, jestliže

1. nebyl podán ve lhůtách uvedených v § 21, nebo

2. v případě uvedeném v § 20 č. 7 nebyl podán do tří let ode dne, kdy rozhodčí nález byl straně doručen, nebo

3. v případech uvedených v § 20 č. 2 nebo č. 3 strana, ač mohla, neuplatnila takový důvod již v rozhodčím řízení nejpozději před projednáním věci samé.

(1) Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů, uvedených v § 20 č. 1 nebo č. 2, pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne.

(2) Zruší-li soud nález z jiného důvodu, než je uvedeno v odstavci 1, zůstává rozhodčí smlouva v platnosti. Každá strana může žádat, aby v rozhodčím řízení pokračovali rozhodci, kteří budou nově jmenováni. Nedohodnou-li se strany jinak, budou noví rozhodci jmenováni způsobem původně určeným v rozhodčí smlouvě nebo podpůrně podle ustanovení tohoto zákona; rozhodci zúčastnění na rozhodčím nálezu, který byl zrušen, jsou z nového projednání a rozhodování věci vyloučeni.

I když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu, může strana, proti níž výkon rozhodčího nálezu směřuje, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu kromě důvodů uvedených v § 268 občanského soudního řádu i tehdy, jestliže

1. rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 20 č. 1 nebo č. 4, nebo

2. strana, pokud potřebuje zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno, nebo

3. někdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, aniž měl k tomu zmocnění a ani jeho jednání nebylo dodatečně schváleno.

Shledá-li soud, že výkon rozhodčího nálezu je nepřípustný pro některý důvod uvedený v § 24 č. 1, č. 2 nebo č. 3, zruší současně rozhodčí nález. Strany mají možnost postupovat pak podle ustanovení § 23 jako kdyby rozhodčí nález byl zrušen k návrhu.

Příslušným k rozhodování podle tohoto zákona je okresní soud, v jehož obvodě se rozhodčí řízení koná nebo konalo, je-li toto místo v tuzemsku; jinak je příslušný okresní soud, který by byl pro věc příslušný, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy.

(1) Předběžné opatření k zajištění nároku, pro který byla uzavřena smlouva rozhodčí, nařídí soud příslušný podle § 26 nebo soud, v jehož obvodu má být předběžné opatření provedeno.

(2) K úkonům podle § 10 odst. 3 je příslušný soud, v jehož obvodě má být žádaný úkon vykonán; má-li být vykonán v cizině, zařídí potřebné soud, příslušný podle § 26.

(3) Nelze-li zjistit v tuzemsku příslušný soud k úkonům podle § 7, je příslušný okresní soud podle místa bydliště (sídla) navrhovatele nebo jeho odpůrce; tyto úkony provede předseda senátu.

(4) O návrhu podle § 24 rozhoduje soud, který je příslušný k výkonu rozhodčího nálezu, a to v jednání před senátem.

(1) Jestliže se strany dohodly na příslušnosti stálého rozhodčího soudu (§ 8) a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, předpokládá se, že se podrobily uveřejněným stanovám, řádům a jiným předpisům, upravujícím řízení u stálého rozhodčího soudu v době, kdy došel návrh na zahájení rozhodčího řízení (žaloba).

(2) Předpisy platné pro stálé rozhodčí soudy mohou podrobněji i odchylně určit způsob, jak a v jakém počtu budou jmenováni rozhodci, zejména mohou výběr rozhodců vázat na určitý seznam; mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky, souvisící s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců. Nemohou však strany zbavit práva domáhat se zrušení rozhodčího nálezu nebo zastavení nařízeného výkonu podle ustanovení tohoto zákona.

(1) Přípustnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle tohoto zákona (§ 2).

(2) Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy posuzují se podle tohoto zákona, jestliže rozhodčí nález má být vydán v tuzemsku. Jde-li však o právní vztah, který není toliko právním vztahem tuzemským, mohou si strany samy zvolit právní řád, podle kterého má být rozhodčí smlouva posuzována; volba nesmí odporovat požadavku rozumného uspořádání.

(3) Pro formu rozhodčí smlouvy platí právo rozhodné pro ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy; stačí však, jestliže bylo učiněno zadost právnímu řádu místa nebo míst, kde došlo k projevu vůle.

Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě, budou v tuzemsku uznány a vykonány jako tuzemské rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti.

Uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu bude však odepřen, jestliže

1. rozhodčí nález podléhá podle práva státu, kde byl vydán, opravnému nebo jinému prostředku, který odkládá právní moc nebo vykonatelnost nálezu, nebo

2. rozhodčí nález je stižen vadou uvedenou v § 20, nebo

3. jsou tu jiné důvody, pro které rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku.

Uznání cizího rozhodčího nálezu nevyslovuje se zvláštním rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález je uznán tím, že československý soud, jiný státní orgán nebo rozhodce nebo stálý rozhodčí soud jej při rozhodování posuzuje jako rozhodčí nález tuzemský.

Výkon rozhodčího nálezu nařídí předseda senátu příslušného okresního soudu po vykonání potřebných šetření; rozhodnutí o nařízení výkonu musí soud odůvodnit.

Zákon se vztahuje na případy, kde rozhodčí smlouva byla uzavřena po 31. březnu 1964; v ostatních případech se postupuje podle práva dosud platného.

Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Lenárt v. r.