Co znamená „Přechod daňové povinnosti u fyzických osob“ podle zákona?
Stručná odpověď: Daňové povinnosti, které zůstaviteli vznikly do dne předcházejícího skončení dědického řízení, přecházejí na dědice.
Klíčová fakta
- Právní základ: § 239a zákona č. 280/2009 Sb. (Daňový řád) – úřední znění z e-Sbírky
- Judikatura: na § 239a odkazuje 25 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS a krajské soudy ve správních věcech), nejnovější z 18. 3. 2026
- Týká se: zůstavitel, dědic, soud, správce daně
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 239a daňového řádu stanoví, že daňové povinnosti zemřelého (zůstavitele) přecházejí na jeho dědice dnem rozhodnutí soudu o dědictví, přičemž pro účely správy daní se na zůstavitele hledí, jako by žil až do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.
V praxi
- Dědici se stávají daňovými subjekty namísto zemřelého.
- Pokud je dědiců více, přechází na ně společná daňová povinnost a daňové dluhy z ní hradí společně a nerozdílně.
- Lhůta pro placení daně u daňové pohledávky zůstavitele neběží od jeho smrti do skončení dědického řízení.
Judikatura
Jak soudy aplikují § 239a
V souladu s § 239a daňového řádu přechází po smrti fyzické osoby daňová povinnost zůstavitele na jeho dědice, tedy na jeho právního nástupce.
V souladu s § 239a daňového řádu přechází po smrti fyzické osoby daňová povinnost zůstavitele na jeho dědice, tedy na jeho právního nástupce.
V souladu s § 239a zákona č. 280/2009 Sb. přechází po smrti fyzické osoby daňová povinnost zůstavitele na jeho dědice.
Co říká § 239a – Daňový řád
§ 239a Přechod daňové povinnosti u fyzických osob
(1) Pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.
(2) Daňovou povinností zůstavitele se pro účely správy daní rozumí daňová povinnost vzniklá zůstaviteli do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.
(3) Daňová povinnost zůstavitele přechází na jeho dědice rozhodnutím soudu o dědictví; dědic tak získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele.
(4) Pokud je dědiců více, přechází na ně společná daňová povinnost. Daňové dluhy z ní vzešlé hradí dědicové společně a nerozdílně v rozsahu podle občanského zákoníku. Společnou daňovou povinnost spravuje správce daně, který byl příslušný ke správě daňové povinnosti zůstavitele v den předcházející dni skončení řízení o pozůstalosti.
(5) Pro daňovou pohledávku, která vzniká v důsledku daňové povinnosti zůstavitele, neběží lhůta pro placení daně ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti.
(6) Daňová povinnost zůstavitele týkající se příslušenství daně přechází na jeho dědice, s výjimkou penále a pokut.
Související otázky
Na co si dát pozor
- Na dědice přechází i příslušenství daně (např. úroky), s výjimkou penále a pokut.
Navazující ustanovení
Totéž téma v jiných předpisech
Daňový řád – přehled paragrafůDaňové právoVšechny právní otázky