Krajský soud v Ústí nad Labem 12 Co 410/2025-490 – Smlouva darovací

Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky 698 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 698 757 Kč od 16. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit státu České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích státem zálohované náklady řízení ve výši 17 895,45 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 207 878 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě ze dne 19. 7. 2022, v níž žalobce původně požadoval zaplacení částky 984 757 Kč jako náhrady škody za dvě zbořené stavby nezapsané a nezapisované do katastru nemovitostí nacházející se původně na pozemku par. č. , parcelní číslo, v katastrálním území , kat. území, (dále jen „pozemek par. č. , parcelní číslo, “). Tvrdil, že vlastnictví obou staveb (nazývaných sklad píce a příruční sklad) sloužících v minulosti k zemědělským účelům v rámci sdružení podnikatelů nabyl od svého otce , jméno FO, darovací smlouvou ze dne , datum, , jejímž předmětem byl zemědělský podnik, včetně pozemku par. č. , parcelní číslo, , byť v pozdější smlouvě, podle níž byl proveden v jeho prospěch vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, dárce tuto parcelu vynechal. Žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku par. č. , parcelní číslo, kupní smlouvou od , jméno FO, s právními účinky vkladu ke dni , datum, . Po pravomocném vyřešení nároku žalobce ve vztahu k příručnímu skladu (rozsudkem okresního soudu ze dne 1. 11. 2023, č.j. 7 C 321/2022-309, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 9. 10. 2024, č.j. 12 Co 343/2023-435) a po částečném zrušení původního rozsudku okresního soudu zůstala předmětem řízení částka 698 757 Kč požadovaná žalobcem na náhradu škody za zbořený sklad píce na pozemku par. č. , parcelní číslo, . Žalobce tvrdil, že šlo o přístavek ke štítové stěně stodoly na sousední parcele č. st. , parcelní číslo, v katastrálním území , kat. území, (dále jen „pozemek par. č. st. , parcelní číslo, “), který byl zděnou stavbou spojenou se zemí pevnými základy o rozměrech 6 x 12 m, vybudovanou a kolaudovanou v červenci 2008 v rámci rekonstrukce budovy bývalého kravína na pozemku č. st. , parcelní číslo, , s níž nebyl komunikačně propojen, pouze do ní byly ukotveny střešní trámy, vstup do něj byl z pozemku par. č. , parcelní číslo, . Žalovaná v roce 2022 zničila celou nadzemní část skladu píce, zachovaná zůstala pouze základová konstrukce a původní cihelná podlaha. Následně žalobce doplnil svá tvrzení tak, že sklad píce byl příslušenstvím jiné stavby v jeho vlastnictví, a to stodoly na pozemku par. č. st. , parcelní číslo, a spolu s ní trvale sloužil stejnému účelu, jak vyplývá z projektové dokumentace, technického řešení a kolaudačního souhlasu. Původní vlastník obou staveb , jméno FO, vyjádřil vůli k jejich společnému užívání v žádosti o dotaci, čímž byly naplněny podmínky § 121 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Při převodu podniku byl sklad píce převeden jako příslušenství hospodářské budovy (stodoly) na pozemku par. č. st. , parcelní číslo, , dohodou o převodu podniku ze dne , datum, a darovací smlouvou ze dne , datum, . Převod podniku byl bezúplatný, avšak nejednalo se o darovací smlouvu, nýbrž o nepojmenovanou smlouvu podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, na kterou se analogicky aplikují ustanovení o převodu podniku (§ 476 a násl. obchodního zákoníku). Podnik byl věcí hromadnou, zahrnující jak věci hlavní, tak jejich příslušenství, a jednotlivé složky podniku na něj přešly účinností smlouvy k 1. 1. 2012. Pozemek par. č. , parcelní číslo, sice na něj nebyl převeden, avšak příslušenství stavby stodoly, včetně přístupové komunikace a zpevněné plochy, bylo součástí podniku a přešlo spolu s ním.3. Žalovaná na obranu proti žalobě namítla, že žalobci nesvědčilo vlastnické právo ke skladu píce, k jehož odstranění z důvodu havarijního stavu přistoupila coby jeho vlastník v březnu 2022. Tvrdila, že šlo o samostatnou stavbu, kterou v minulosti užívala společně s , jméno FO, , naopak žalobce ji dlouhodobě nijak neužíval. V souvislosti s převodem pozemku par. č. st. , parcelní číslo, nezískal žalobce žádnou stavbu na pozemku par. č. , parcelní číslo, . Nesouhlasila ani s tvrzenou výší škody.4. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce s , jméno FO, uzavřel dne , datum, smlouvu nazvanou „Dohoda uzavřená mezi smluvními stranami (otcem a synem)“ opatřenou úředně ověřenými podpisy, podle níž , jméno FO, daroval žalobci kromě jiného pozemek par. č. , parcelní číslo, se všemi hospodářskými budovami, součástmi a příslušenstvím, který je součástí zemědělského podniku dárce. Dne , datum, uzavřel , jméno FO, se žalobcem další dvě písemné darovací smlouvy, přičemž předmětem jedné z nich bylo opět darování pozemku par. č. , parcelní číslo, se všemi hospodářskými budovami, součástmi a příslušenstvím žalobci. Dne , datum, uzavřeli , jméno FO, se žalobcem písemný dodatek č. 1, podle něhož pozemek par. č. , parcelní číslo, zůstává ve vlastnictví , jméno FO, . Vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce k pozemku par. č. , parcelní číslo, ani k hospodářským budovám na něm nebyl v katastru nemovitostí proveden.5. Předběžnou otázku vzniku vlastnického práva žalobce ke stavbě, jíž je podmíněn uplatněný nárok na náhradu škody za její zničení, okresní soud posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Při svém opětovném rozhodování byl vázán právním názorem odvolacího soudu, že žalobce se vlastníkem skladu píce na pozemku par. č. , parcelní číslo, na základě tvrzeného darování tohoto pozemku nestal, neboť vlastnické právo v jeho prospěch k tomuto pozemku podle žádné z darovacích smluv do katastru nemovitostí vloženo nebylo a písemnou dohodou uzavřenou dne , datum, projevili , jméno FO, a žalobce vůli změnit dohodu ze dne , datum, a darovací smlouvu ze dne , datum, a , datum, tak, že pozemek par. č. , parcelní číslo, zůstává ve vlastnictví , jméno FO, . Hospodářské budovy na pozemku par. č. , parcelní číslo, nebyly samostatným předmětem převodu, proto sdílely právní osud tohoto pozemku. Smluvní strany totiž písemně nevyjádřily vůli převést stavby na pozemku nezávisle na něm, a pokud zmíněný pozemek, coby věc hlavní na žalobce převeden nebyl a dle souhlasně projevené vůle smluvních stran vyjádřené v dohodě ze dne , datum, být neměl, pak vlastnictví k hospodářským budovám, součástem a příslušenství na něm se nacházejícím na žalobce samostatně nepřešlo.6. Okresní soud se proto zabýval tvrzením žalobce, že sklad píce byl příslušenstvím jiné stavby v jeho vlastnictví, konkrétně v katastru nemovitostí nezapsané budovy bývalého kravína (nazývané také stodola) na parcele číslo , parcelní číslo, . Žalobce byl při jednání okresním soudem poučen podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat, že sklad píce plnil funkci příslušenství k hospodářské budově bývalého kravína na parcele č. st. , parcelní číslo, a že disponuje právním titulem k jeho nabytí coby příslušenství této budovy, včetně následků v případě nesplnění této povinnosti.7. Na základě výsledků dokazování dospěl okresní soud k závěru, že sklad píce příslušenstvím budovy stodoly (bývalého kravína) na par. č. st. , parcelní číslo, coby věci hlavní ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák. nebyl. Konstatoval, že zpočátku sice členové zemědělského sdružení (otec žalobce a otec žalované pan , jméno FO, ) v rámci rekonstrukce budovy bývalého kravína uvažovali o jejím možném komunikačním propojení s přístavkem a jejich užívání ke společnému účelu (skladování velkoobjemových balíků), ale již v průběhu rekonstrukce došlo ke změně původního záměru vlivem nedostatku financí v tom smyslu, že k zamýšlenému účelu bude určena pouze budova stodoly. Tato změna se projevila jak ve stavebním povolení Městského úřadu v , obec, jako stavebního úřadu, v němž je uvedeno, že dojde k zazdění otvorů do stávajícího přístavku, včetně přezdění obvodové zdi tohoto přístavku, který nebude komunikačně propojen se stodolou, tak i v kolaudačním souhlasu stavebního úřadu ze dne , datum, , v němž byl přístavek označen jako samostatný. Dle svědecké výpovědi otce žalobce , jméno FO, mu pozemek par. č. , parcelní číslo, sloužil jako zahrada, na něm se nacházející přístavek (sklad píce) pak pro uskladnění zahradnických potřeb a sena z jeho pozemků. Skutečnost, že mu žalobce vzápětí po darování „farmy“ do ní zamezil přístup, jej vedla k vynětí pozemku par. č. , parcelní číslo, ze zamýšleného darování a jeho oplocení. Okresní soud dovodil, že sklad píce jako samostatná stavba pouze k budově bývalého kravína přiléhal, byl však od něj oddělen neprůchozí zdí, měl vždy svůj samostatný vchod z pozemku par. č. , parcelní číslo, a samostatný účel a způsob využití, byť rovněž sloužil ke skladovacím účelům. Vynětím pozemku par. č. , parcelní číslo, ze zamýšleného darování žalobce ztratil přístup i do skladu píce, který užíval i nadále výlučně otec žalobce spolu s žalovanou. Okresní soud proto dospěl k závěru, že sklad píce nebyl z hospodářského hlediska příslušenstvím budovy stodoly (bývalého kravína) a že žalobci nesvědčil ani právní titul k nabytí skladu píce coby jejího příslušenství. Poukázal na to, že žádná z hospodářských budov na pozemku par. č. , parcelní číslo, nebyla samostatným předmětem převodu, ale sdílely právní osud tohoto pozemku, který na žalobce převeden nebyl. Tomu odpovídalo i následné užívání skladu píce, které bylo výlučně v dispozici otce žalobce a žalované. Vzhledem k žalobcem neprokázanému vlastnictví zbořené stavby okresní soud žalobu zamítl a žalované, jejíž neúspěch byl vzhledem k předmětu řízení pouze nepatrný (v rozsahu 0,28 %), přiznal podle § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 207 878 Kč. Jednotlivé položky přiznaných nákladů podrobně vypočetl. Neúspěšnému žalobci dále uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 17 895,45 Kč spočívající ve státem zálohovaném znalečném.8. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal žalobce obsáhlé odvolání, v němž se závěry okresního soudu nesouhlasil. Zopakoval svou dosavadní argumentaci, podle níž byl sklad píce pouze částí stavebního celku vzniklého přestavbou budovy bývalého kravína a zkolaudované v roce , Anonymizováno, . Podle jeho názoru není relevantní, zda měl být určen ke skladování suché lisované píce (jako hlavní budova), nelisovaného sena nebo nářadí, když způsob využití není zásadně odlišný. Za podstatné považuje, že byl zemědělsky využíván , jméno FO, v době darování zemědělského podniku ke dni , datum, . Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž bylo možno podnik převést bezúplatně nepojmenovanou smlouvou podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Hovoří-li nabývací tituly o bezúplatném převodu zemědělského podniku, včetně např. dotačních závazků, nelze je podřadit pod darovací smlouvu podle občanského zákoníku. Byť o bezúplatném převodu podniku nemohl mít okresní soud žádnou pochybnost, přesto své právní posouzení nesprávně zaměřil pouze ke skladu píce, případně k pozemku, na němž stál, tedy k jednotlivosti vytržené z převáděného majetkového celku (věci hromadné). Pokud podle darovací smlouvy ze dne , datum, byly pozemky převáděny „se všemi hospodářskými budovami, součástmi a příslušenstvím“, odpovídalo to záměru smluvních stran převést celý zemědělský podnik. Vyjádřil přesvědčení, že nebyl-li sklad píce součástí hlavního stavebního celku (bývalého kravína), šlo o jeho příslušenství ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák. Za nesprávný označil právní závěr soudu, podle něhož hospodářské budovy na pozemku par. č. , parcelní číslo, nebyly samostatným předmětem převodu, ale sdílely osud tohoto pozemku. Ačkoli byla dodatkem ze dne , datum, darovací smlouva změněna tak, že pozemek par. č. , parcelní číslo, zůstane ve vlastnictví , jméno FO, , nemohl jím být ovlivněn přechod zbývajících složek podniku, zvláště ve vztahu ke stavbám nezapisovaným do katastru nemovitostí, neboť případné dodatečné vyjmutí některé ze složek darovaného podniku představuje již jen změnu nastalého právního stavu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby jej změnil a žalobě vyhověl.9. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož odůvodněním se ztotožnila. Poukázala na to, že žalobce v odvolání znovu opakuje tytéž skutečnosti, které uplatňoval během celého řízení, účelově polemizuje s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně a snaží se je vykládat zkresleně podle vlastních subjektivních představ, což se týká např. stavební dokumentace. Zdůraznila, že žalobce přes poučení okresního soudu neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzeného vlastnictví skladu píce, a to jak z hlediska jeho příslušenství ke stavbě stodoly, tak ani z hlediska tomu odpovídajícího nabývacího titulu. Okresní soud přitom svůj závěr založil na obsáhlém dokazování (listinami, výpovědí řady svědků, šetření na místě samém), jimiž bylo tvrzení žalobce o tom, že sklad píce byl příslušenstvím stodoly, vyvráceno. Dodala, že ve prospěch závěrů okresního soudu svědčí i pravomocné zastavení řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 20 C 121/2022, v němž se žalobce vůči ní domáhal nahrazení projevu vůle směřující k uzavření kupní smlouvy pozemku par. č. , parcelní číslo, .10. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalobce napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání shledal nedůvodným.11. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je podrobně popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, s námitkami účastníků se vypořádal a nic podstatného nepominul. Odvolací soud sdílí jak skutkové závěry soudu prvního stupně, které vyplývají z provedeného dokazování, tak i jeho závěry právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku proto lze odkázat.12. Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu posuzoval, zda byl sklad píce v době jeho tvrzeného nabytí žalobcem skutečně z právního hlediska příslušenstvím hospodářské budovy nazývané jako stodola či objekt bývalého kravína stojící na parcele č. st. , parcelní číslo, ve vlastnictví žalobce, a zda zároveň existoval právní titul žalobce k nabytí skladu píce coby příslušenství této budovy. Podle již vysloveného názoru odvolacího soudu by jedině v případě kladného zodpovězení obou uvedených otázek žalobci mohlo svědčit právo na náhradu škody za zbořenou budovu. Nutno konstatovat, že po částečném zrušení předchozího rozsudku se z iniciativy žalobce (poté, co mu byl dán prostor k doplnění jeho tvrzení a označení důkazů) doposud zjištěný skutkový stav prakticky nezměnil, žalobce se pouze domáhá jeho jiného právního posouzení.13. Příslušenství (§ 121 odst. 1 obč. zák.) je věc vedlejší patřící témuž vlastníkovi jako věc hlavní (§ 510 obč. zák.), je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo s věcí hlavní v rámci jejich společného hospodářského určení. V souladu s ustálenou judikaturou je namístě vycházet z toho, že převádí-li se s nemovitostí také její příslušenství, kterým je nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, je třeba k platnosti takového převodu přesná identifikace příslušenství. Jestliže příslušenství převáděné nemovitosti nepodléhá evidenci v katastru nemovitostí, postačí k jeho převodu vyjádření, že věc se převádí s příslušenstvím.14. Podstata příslušenství je tedy z právního hlediska charakterizována tím, že jde o vedlejší věc mající stejného vlastníka jako věc hlavní a jejím účelem je, aby se jí trvale užívalo společně s věcí hlavní v rámci jejich hospodářského určení. Právní režim příslušenství se přitom může v průběhu existence věci měnit, proto jedna a táž věc může být v určité době příslušenstvím jiné věci a později jím přestat být, pokud tyto podmínky zaniknou. Typicky k tomu může dojít změnou vlastníka jedné z věcí. V projednávaném případě není pochyb o tom, že předmětný sklad píce byl samostatnou věcí v právním smyslu, která mohla být předmětem právních vztahů a za určitých okolností mohla být i příslušenstvím jiné věci. Obecně lze proto říci, že aby mohl být příslušenstvím stodoly na pozemku par. č. st. , parcelní číslo, jako věci hlavní, musela by být splněna nejen podmínka jednotného vlastníka obou budov, ale zároveň by sklad píce musel trvale sloužit výlučně k užívání této stodoly.15. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že sklad píce v době uzavření převodních smluv z hospodářského hlediska neplnil funkci příslušenství stodoly na pozemku č. st. , parcelní číslo, , ale byl využíván nezávisle na ní, pak pro tento závěr spolehlivě svědčí výsledky dokazování, z nichž vyplývá, že byl od budovy stodoly stavebně oddělen neprůchozí zdí již v průběhu rekonstrukce bývalého kravína v letech 2007 - 2008, že do něj byl vstup výlučně z pozemku par. č. , parcelní číslo, , že i způsob jeho užívání byl odlišný a především, že sklad píce byl hospodářsky využitelný jen v souvislosti s pozemkem par. č. , parcelní číslo, , jehož vlastníkem zůstal otec žalobce i poté, co na žalobce převedl část zemědělského podniku. Podstatné je též zjištění, že zmíněný pozemek sloužil otci žalobce jako zahrada a že budovy na něm, včetně skladu píce, nebyly využívány pro potřeby farmy, resp. zemědělského podniku (jak vyplývá mj. z výpovědi svědka , jméno FO, ). Závěr soudu prvního stupně, podle kterého sklad píce nesloužil výlučně vlastníku stodoly na pozemku par. č. st. , parcelní číslo, , proto sdílí i soud odvolací. Žalobce po vynětí pozemku par. č. , parcelní číslo, ze zamýšleného darování neměl do skladu píce přístup, nedisponoval k tomu ostatně žádným věcným či závazkovým právem ani o zřízení takového oprávnění neusiloval (režim stavby na cizím pozemku nebyl řešen). Lze mít proto pochybnosti, zda se za vlastníka skladu píce, který neměl objektivně ve své moci, v dané době skutečně považoval.16. Jde-li o nabývací titul ke skladu píce, žalobci je sice možno přisvědčit, že zákon nevylučoval bezúplatný převod podniku coby věci hromadné, podstatné však pro posouzení dané věci zůstává, jakým způsobem smluvní strany (otec žalobce a žalobce) svůj projev vůle konkretizovali a modifikovali v darovacích smlouvách ve vztahu k jednotlivým pozemkům, případně s hospodářskými budovami, součástmi a příslušenstvím. Podle darovací smlouvy z , datum, o podílu na zemědělském podniku byla předmětem darování dne , datum, „st. p. č. , parcelní číslo, (, hodnota, m2, zastavěná plocha a nádvoří) se všemi hospodářskými budovami, součástmi a příslušenstvím, podle darovací smlouvy ze dne , datum, , na základě níž došlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, byla předmětem darování „ ½ (jedna polovina) st. , parcelní číslo, (, hodnota, m2) a ideální podíl ½ budovy čp. , číslo popisné, stojící na této parcele. Soudy v jiném řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 285/2015 v rámci řešení předběžné otázky sice přijaly závěr, že na žalobce bylo převedeno vlastnické právo k zemědělským stavbám na pozemku par. č. st. , parcelní číslo, nezapisovaným do katastru nemovitostí, avšak darování pozemku par. č. st. , parcelní číslo, nelze považovat za právní titul nabytí skladu píce na pozemku par. č. , parcelní číslo, . Takový výklad zastávaný žalobcem je podle názoru odvolacího soudu nepřijatelně extenzivní a s ohledem na skutečnost, že sklad píce funkčně nebyl příslušenstvím stodoly, by bylo jediným v úvahu přicházejícím nabývacím titulem darování skladu píce buď samostatně, nebo spolu s pozemkem par. č. , parcelní číslo, .17. Odvolací soud již v předchozím rozsudku uvedl, že podle ustálené soudní praxe výsledek výkladu vůle účastníků právního jednání prováděného na základě ust. § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže být v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření právního jednání (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98), proto bylo-li v darovací smlouvě mezi , jméno FO, a žalobcem ze dne , datum, a , datum, ujednáno, že dárce daruje žalobci „parcelu č. , parcelní číslo, se všemi hospodářskými budovami, součástmi a příslušenstvím“, nelze dojít k jinému závěru, než že hospodářské budovy na pozemku par. č. , parcelní číslo, nebyly samostatným předmětem převodu, ale sdílely právní osud tohoto pozemku. Odvolací soud nemá důvod cokoli měnit na svém závěru, že nebyl-li zmíněný pozemek coby věc hlavní na žalobce převeden a dle souhlasně projevené vůle smluvních stran vyjádřené v dohodě ze dne , datum, být neměl, nepřešlo na žalobce ani vlastnictví skladu píce na něm se nacházejícím.18. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správných a správně odůvodněných výroků II. a III. o nákladech řízení, jejichž nesprávnost žalobce zvlášť nenamítal, odvolací soud proto pro stručnost odkazuje na podrobné vyčíslení jednotlivých položek přiznaných nákladů řízení v odůvodnění napadeného rozsudku.19. Odvolání žalobce nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto náleží plně úspěšné žalované (§ 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 11 100 Kč (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) počítané z tarifní hodnoty 698 757 Kč podle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dvou paušálních náhrad hotových výdajů k těmto úkonům po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty (z částky 23 100 Kč) ve výši 4 851 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud proto žalobci uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 27 951 Kč v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 o. s. ř.) k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).