Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 8. 4. 2026, který byl převeden do rejstříku C dne 25. 5. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 876 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 24. 10. 2025 prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 12 100 Kč, následně žalobkyně s žalovanou téhož dne uzavřeli dodatek smlouvy, na základě kterého byla žalované dále poskytnuta částka 2 900 Kč, žalovaná následně žalobkyni uhradila toliko částku 2 250 Kč. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 26. 6. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 3. 7. 2026.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 30. 7. 2026, žalobkyně se z nařízeného jednání řádně omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované.5. Soud dále vyšel dále z listinných důkazů smluvní dokumentací, potvrzením o platbě, výzvami, předžalobní výzvou, sdělením banky.6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované.16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.17. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, přičemž žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti tvrdila pouze v obecné rovině v žalobě, kdy uvedla, že si před uzavřením smlouvy o zápůjčce od žalované vyžádala informace o jejích poměrech, tyto ověřila na základě blíže nespecifikovaných listin předložených žalovanou a následně nahlédla do nespecifikovaných relevantních databází. Žalobkyně svá tvrzení však řádně nedoložila, a to ani přes výzvu soudu, přičemž k tomuto uvedla, že svá tvrzení ve směru ověřování majetkových poměrů žalované nebude doplňovat. Žalobkyně k tomuto doložila toliko protokol o vlastnictví účtu, žalobkyně však řádně netvrdila, co konkrétně má být na základě tohoto důkazu zjištěno, kdy se má pravděpodobně jednat o výpis z příkazového řádku.18. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.19. Bylo prokázáno, že žalované byla fakticky vyplacena částka v celkové výši 15 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaná následně na smlouvu uhradila částku 2 250 Kč, zbývá tedy, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 12 750 Kč.20. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 12 750 Kč, neboť se jedná o to, co bylo žalované v souvislosti s uzavřenou smlouvou reálně vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno.21. Žalobkyni byla přiznána pouze částka bezdůvodného obohacení, soud si v této věci dovoluje odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován ve sbírce rozhodnutí NS pod č. 11/2026. V předmětné věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je krom ochrany spotřebitele, taktéž postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost uzavřené smlouvy, soukromoprávní sankcí je tak v daném případě ztráta zisku v podobě úroků a dalších poplatků za poskytnutí úvěru. Spotřebitel je následně dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, která je stanovena soudem, případně dohodou stran. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že spotřebitel nemůže být s plněním v prodlení, pokud poskytnutou jistinu vrací poskytovateli v rozsahu svých možností. Nárok na úrok z prodlení tak může poskytovali vzniknout teprve až s prodlením spotřebitele, tedy pokud tento neplní dle svých možností. Splatnost jistiny tak nelze odvozovat od první prokázané výzvy k plnění ze strany žalobkyně, ale je nutné, aby byla soudem stanovena dle možností spotřebitele. Soud doplňuje, že v případě změny poměrů spotřebitele, může soud následně rozhodnout o změně doby, během které má spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit. Publikace předmětného rozsudku Nejvyššího soudu ve sbírce rozhodnutí tak představuje další zásadní zlom v rozhodování soudů ve věci spotřebitelských úvěrů, kdy již nadále nelze splatnost pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto odvodit od možností spotřebitele splácet poskytnutou jistinu.22. Výrokem II. soud žalobu co do zbývající části nároku a příslušenství zamítl.23. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.24. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 400 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč. Celkem tak náleží 1 500 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 1 815 Kč + 1 000 Kč = 2 815 Kč.25. K tomu soud dodává, že se neztotožnil s návrhem žalobkyně na přiznání náhrady nákladů v plné výši, neboť v projednávané věci byly naplněny podmínky § 14b odst. 1 advokátního tarifu, kdy řízení, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč, bylo zahájeno návrhem v podobě ustáleného vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně ve značném počtu případů, ve skutkově i právně takřka totožných či velmi obdobných věcech.26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 54,57 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaná měla úspěch v rozsahu 45,43 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 9,14 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 257,30 Kč.27. Co se týká stanovení konkrétní doby k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud i vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, své současné poměry (možnosti) soudu blíže neupřesnila, s ohledem na výši částky nároku a náhrady nákladů řízení, za přiměřenou úhradu jistiny spotřebitelského úvěru i náhrady nákladů řízení v době 90 dnů od právní moci rozsudku.28. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v prodloužené lhůtě 90 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši nároku na náhradu nákladů řízení a jistiny, aby žalovaný měl reálnou možnost částku zaplatit, a to ve lhůtě totožné spolu s jistinou.