Žalobkyně se žalobou podanou soudu zdejšímu soudu dne 24.3.2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 11 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla dne 13. 4. 2024 žalované úvěr ve výši 11 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou z nesplaceného úvěru ze dne 13. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na společnost , právnická osoba, , , IČO, , která následně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, vyhodnotila proto smlouvu jako neplatnou. Z tohoto důvodu se žalovaná přijetím částky 11 000 Kč poskytnuté na základě smlouvy bezdůvodně obohatila, přičemž žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení v uvedené výši.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala, soud tak věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud z níže uvedených listin založených žalobkyní zjistil následující ve věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 4. 2024 včetně smluvních podmínek o spotřebitelském úvěru a předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 11 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnutou částku do 13. 5. 2024. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis ani elektronický podpis žalované. Oba dokumenty dále obsahují jméno jednatele , jméno FO, , na straně žalované je uveden SMS kód , hodnota, a jméno , Jméno žalované, .6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 7. 2024 ve spojení se sdělením , právnická osoba, . ze dne 2. 7. 2026 a výpisem z účtu za měsíc duben 2024 má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, uvedený účet částka 11 000 Kč pod VS , var. symbol, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 20. 7. 2024 společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, jako postupníkem, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 22. 7. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou – přehledem postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovanou.8. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 7. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.9. Po zhodnocení listin přiložených žalobkyní k návrhu ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 13. 4. 2024 na účet žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč.10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy platí, že se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 13. 4. 2024 částku 11 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit do 13. 5. 2024. Žalovaná řádně a včas neplnila svůj závazek k vrácení poskytnuté částky, a to ani přes výzvu ze strany žalobkyně před podáním žaloby. Vzhledem k tomu že žalobkyně požadovala po žalované výlučně úhradu jistiny poskytnutého úvěru, nezkoumal v tomto řízení soud, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť k vrácení jistiny je žalovaná povinna i v souladu s ustanovením § 2993 o. z. Žalovaná pak zůstala v řízení nečinná, k žalobě se nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru, jakkoliv zpochybnila. Žalobkyně má na základě uvedeného právo na uhrazení částky ve výši 11 000 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. (výrok I. rozsudku).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 2 615 Kč. Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 315 Kč, neboť advokát osvědčil je plátcem DPH. Jejich zaplacení soud žalované uložil opět ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku).