ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2026:12.C.103.2026.1 Datum: 2026-06-10 Předmět: o 102 458,98 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 142a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 1 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1802 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb. neplatnost právního jednánínáklady řízeníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
O co šlo: o 102 458,98 Kč s příslušenstvím (§ 142a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 1 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1802 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. )
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 20. 6. 2024 uzavřela žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč, kdy bankovním převodem na jím uvedený účet byla žalobkyní vyplacena dne 4. 4. 2025 částka 9 774 Kč, dne 30. 10. 2024 částka 8 049 Kč, dne 20. 3. 2025 částka 5 450 Kč, dne 23. 9. 2024 částka 13 287 Kč, dne 16. 3. 2025 částka 10 820 Kč, dne 20. 6. 2024 částka 8 000 Kč, dne 30. 3. 2025 částka 4 102 Kč, dne 24. 3. 2025 částka 4 412 Kč, dne 28. 3. 2025 částka 2 528 Kč, dne 1. 4. 2025 částka 1 575 Kč, dne 3. 4. 2025 částka 2 483 Kč, dne 25. 3. 2025 částka 2 353 Kč, tedy celkem částka 72 833 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 1,02 % denně a poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, dále poplatkem za službu „Presto“ ve výši 1 980 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 21,96 Kč, poplatkem za informační servis ve výši 60,48 Kč, uhradit žalobkyni v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením pravidelných splátek, žalobkyně proto smlouvu o úvěru vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailovou zprávou dne 25. 8. 2025. Dluh žalovaného o celkové výši 96 533,53 Kč tak sestává z dlužné jistiny 43 369,50 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 854,57 Kč, poplatku za službu „Presto“ spočívající v rychlém vyplacení úvěru ve výši 1 473,48 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ v částce 21,96 Kč, poplatku za službu informační servis v částce 19,20 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 50 794,82 Kč a smluvní pokuty dle čl. VIII smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025 v celkové výši 5 925,45 Kč. Žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil dne 23. 7. 2024 částku 1 500 Kč, dne 17. 8. 2024 částku 4 817 Kč, dne 16. 9. 2024 částku 1 032 Kč, dne 3. 10. 2024 částku 550,45 Kč, dne 7. 10. 2024 částku 1 994 Kč, dne 29. 10. 2024 částku 1 857 Kč, dne 8. 11. 2024 částku 2 476 Kč, dne 19. 11. 2024 částku 1 855 Kč, dne 26. 11. 2024 částku 993 Kč, dne 29. 11. 2024 částku 261 Kč, dne 2. 12. 2024 částku 290 Kč, dne 3. 12. 2024 částku 290 Kč, dne 5. 12. 2024 částku 291 Kč, dne 9. 12. 2024 částku 9 865 Kč, dne 10. 1. 2025 částku 7 000 Kč, dne 18. 2. 2025 částku 40 867,76 Kč, dne 4. 6. 2025 částku 1 685,63 Kč a dne 30. 6. 2025 částku 110 Kč. Žalovaný tak celkem uhradil 77 734,84 Kč, z toho částku 29 466,49 Kč žalobkyně započetla na jistinu, částku 506,52 Kč na poplatek za službu „Presto“, 41,28 Kč na poplatek za službu informační servis a částku 47 720,55 Kč na smluvní úrok a smluvní pokutu. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku neuhradil ničeho.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.4. Podle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 96 533,53 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 5 925,45 Kč na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku 372,30 % ročně (1,02 % denně), dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy, sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnosti hradit další náklady související s prodlením žalovaného. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 372,30 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila náležitě úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu v částce 53 350 Kč, pravidelných měsíčních výdajů na bydlení v částce 9 500 Kč, výdajů na pravidelné měsíční splátky půjček 6 500 Kč.7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 72 833 Kč. Žalovaný dosud uhradil na závazek částku v celkové výši 77 734,84 Kč, tedy uhradil jak vyplacenou částku 72 833 Kč, přičemž žalovaným uhrazená částka by pokryla i obvyklý úrok za dobu poskytnutí finančních prostředků žalovanému žalobkyní dle ust. § 1802 OZ. Soud tudíž žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.8. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a to podle zásady úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, náleželo mu právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že soud na jeho straně nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.