Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) s žalovaným , smlouva, č. , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru byl dne , datum, žalovanému poskytnut věřitelem úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky uhradit věřiteli v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 5 021 Kč. Žalovaný uhradil dne , datum, splátku ve výši 10 042 Kč, tedy ve výši dvou splátek. Další splátky nehradil. Marným uplynutím lhůty ke splatnosti celého úvěru věřitel požaduje zaplacení všech dlužných plateb, které sestávají z dlužné jistiny 38 854,83 Kč, dlužného poplatku ve výši 50 591,01 Kč, smluvní pokuty ve výši 22 500 Kč, kapitalizovaného úroku od 27. 11. 2025 do 24. 2. 2026 ve výši 2 707,21 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 27. 11. 2025 do 20. 1. 2026 ve výši 682,66 Kč, běžného úroku ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny od 25. 2. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2026 do zaplacení. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání.4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 111 945,84 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku, kdy takto sjednaný úrok činil 87,4 % ročně, dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy, sjednané poplatky převyšující půjčenou částku a sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 87,4 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 8 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou věřitelem, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále soud zjistil, že smlouva byla uzavřena , datum, a žalobkyně dle názoru soudu nemohla řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když ve formuláři je uvedeno, že předložil výplatní pásky za 12/2023 a 1- 2/2024 v okamžiku, kdy za únor výplatní pásku mít s velkou pravděpodobností nemohl. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena věřitelem, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.8. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o úvěru a absence vyjádření žalovaného má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému 45 000 Kč, které převzal hotově při podpisu smlouvy. Dále má soud za prokázané, že žalovaný uhradil zpět žalobkyni částku 10 042 Kč. U žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi těmito částkami, tedy v soudem přiznané výši 34 958 Kč, které je žalovaný povinen uhradit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 OZ. Žalobkyně v řízení prokázala také postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 34 958 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to v souladu s ust. § 1970 OZ včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 15. 4. 2026 do zaplacení, kdy se jedná o okamžik, kdy podle předžalobní výzvy měl žalovaný hradit žalobkyni dlužnou částku do 14. 4. 2026 a ode dne následujícího je v prodlení.9. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaných poplatcích, úrocích či smluvní pokutě, s ohledem na absenci právního základu, na základě, něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.10. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěšný byl v řízení žalovaný, který však žádné náklady řízení nepožadoval, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.