Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 280 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na odůvodnění své žaloby uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, smlouva, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 18 180 Kč, „skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč“. Celkovou částku 18 180 Kč se žalovaný zavázal uhradit po 303 Kč týdně. Uhradil však pouze 1 900 Kč. Ze zbývající částky 16 280 Kč požaduje žalobkyně přiznání zákonných úroků až od doby ve smlouvě sjednané splatnosti, tedy od 18. 6. 2025.Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 104 zák. č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle §§ 106 – 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že byla uzavřena mezi účastníky , datum, ohledně úvěru ve výši 10 000 Kč, podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci ještě úrok ve výši 3 580 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2 200 Kč a 2 400 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku 8 180 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 splátkách po 303 Kč týdně s tím, že první splátka bude zaplacena 29. 4. 2024 a každá další splátka sedm dní po datu splatnosti předchozí splátky.Ve smluvních podmínkách k uvedené smlouvě, v odstavci „Splácení Úvěru“, bod 4. je stanoveno, že veškeré peněžní částky zaplacené klientem, budou společností započítány nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, za d) na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek, za f) na úhradu jistiny úvěru dílem ve výši 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %.Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že žalobce poskytl žalovanému informace o poskytovaném úvěru, z evidenční karty klienta – žalovaného soud zjistil, že dne 23. 4. 2024 žalovaný poskytl žalobkyni údaje o svých finančních poměrech.Z tabulky umoření předmětného dluhu vyplývá, že žalovaný uhradil žalobci na předmětný dluh 1 900 Kč.Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně se právem domáhá po žalovaném úhrady poskytnutého úvěru a také sjednaných úroků z úvěru. V této části byla žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. Z uvedené částky byly přiznány také zákonné úroky z prodlení a to dle požadavku žalobce od 18. 6. 2025, což je den následující po dni, kdy měl být splátkami uhrazen celý dluh.Výrok o úrocích z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Pokud žalobce žádal o přiznání částek 2 200 Kč za zpracování a doručení úvěru a 2 400 Kč za hotovostní inkaso splátek, hodnotí soud toto ujednání jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zákonu. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši těchto poplatků, neboť neadekvátním způsobem tak navyšují částku, kterou je účastník smlouvy povinen zaplatit. Dle názoru soudu tyto poplatky představují další, skryté úroky, které v případě řádného sjednání představují příjem, který podléhá daňové povinnosti. Zahrnutí dalších úroků pod „poplatky“ tak představuje obcházení zákona. Soud proto požadavek na úhradu těchto částek z důvodu neplatnosti zamítl. S ohledem na neplatnost ujednání o těchto platbách, nebyl žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného na tyto poplatky, proto byla žaloba i v této části zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 391,32 Kč, přičemž tato částka představuje 43,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.