1 C 76/2026-49 – Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala návrhem na vydání el. pl. rozkazu ze dne 27. 1. 2026 vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni 24 712 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z 20 000 Kč od 6.7.2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila následovně: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou dle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen , právnická osoba, ). , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 5. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, a to v jedné platbě 20 000 Kč dne 5.3.2025. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním zástupcem předchůdce žalobkyně vyzývána opakovaně k úhradě dluhu. V upomínce z 5.7.2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Do prodlení se tak žalovaná dostala ohledně celého dluhu dne 6.7.2025. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky ww., právnická osoba, .cz, na které si žalovaná dle své vlastní volby vybrala dostupné parametry-výši požadovaného úvěru a termín splatnosti, vyplnila registrační formulář a uvedla své osobní údaje vč. svého tel.čísla a vytvořila si zákaznický účet. Obdržela verifikační SMS kód nezbytný k podpisu smlouvy a zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřila žalovaná souhlas s návrhem smlouvy. Byla posouzena její úvěruschopnost a obdržela žalovanou částku. Výzva před podáním žaloby k zaplacení byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované 18.9.2025, avšak k úhradě nedošlo.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná se k jednání, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, – č. , hodnota, na čl. 9-19 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalobkyní 12.12.2024.5. Z oznámení o postoupení pohledávky na čl. 20 soud zjistil, že dne 14.11.2025 , právnická osoba, sepsala dopis informující žalovanou o postoupení pohledávky žalobkyni.6. Z výzvy k úhradě na čl. 21 soud zjistil, že dne 14.11.2025 právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení 25 117,95 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáháhí.7. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě na čl. 22 soud zjistil, že , právnická osoba, vytvořilo informaci o předmětném úvěru, kdy dne 20.4.2025 činila částka poskytnutá dle úvěru 14 000 Kč dne 20. 4. 2025 na účet , č. účtu, .8. Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky na čl. 23 soud zjistil, že dne 18.11.2025 byla k poštovní přepravě předána doporučená listovní zásilka od právní zástupkyně žalobkyně pro žalovanou.9. Ze smlouvy o úvěru na čl. 24-28 soud zjistil, že je z 20.4.2025, neobsahuje podpis žalované, který měl být učiněn za úvěrovanou stranu za pomoci jí zaslaného kódu. Dle smlouvy úvěrovaná získala možnost čerpat úvěr 14 000 Kč, výše minimální měsíční splátky 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, datum splatnosti minimální měsíční splátky každý 30.den ode dne načerpání úvěru do úplného splacení. Účet pro poskytnutí úvěru je , č. účtu, s povinností po 30 dnech uhradit uvedenou částku10. Z výpisu z běžného účtu na čl. 29 soud zjistil, že z účtu vedeném u , právnická osoba, odešlo na účet žalované dne 20.4.2025 14 000 Kč.11. Z podacího lístku na čl. 30 soud zjistil, že dne 28.6.2025 bylo podáno doporučené psaní pro žalovanou od , právnická osoba, v podobě doručeného psaní.12. Z výzvy k úhradě na čl. 31 soud zjistil, že , právnická osoba, dne 26.5.2026 vyzývá žalovanou k úhradě 753 Kč, což je dluh ke dni 26.5.2025.13. Z Poslední možnosti dohody na úhradě na čl. 32 soud zjistil, že , právnická osoba, adresovalo žalované dopis z 28.6.2025, dle něhož žádají k úhradě 18 215 Kč.14. Soud provedl důkaz Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě z 12 12 2024 na čl. 33-35.15. Soud provedl důkaz Seznamem postoupení pohledávek na čl. 36-38, z něhož zjistil, že obsahuje i pohledávku žalované.16. Ze sdělení z , právnická osoba, na čl. 43 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, náležel v dubnu 2025 žalované a na tento účet byla dne 20.4.2025 připsána částka 14 000 Kč od , právnická osoba, .17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně disponuje údaji žalované a dne 20.4.2025 jí odeslala na její účet 14 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Nebylo prokázáno, že by se před poskytnutím uvedené částky zabývala případně společnost , právnická osoba, zkoumáním úvěruschopnosti žalované. Dne 18. 11. 2025 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované doporučený dopis s výzvou k úhradě, přičemž třetím pracovním dnem po odeslání této výzvy byl dne 21. 11. 2025. Od následujícího dne, tj. od 22. 11. 2025 je s vrácením částky 14 000 Kč žalovaná žalobkyni v prodlení.18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaná sice uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu, obdržela od , právnická osoba, na svůj účet částku 14 000 Kč, kterou ani poté, co byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně, nevrátila a s vydáním bezdůvodného obohacení (jak k tomuto posouzení dospěl soud) je v prodlení. Vzájemný vztah účastníků řízení je třeba vypořádat dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.23. Žalovaná obdržela 14 000 Kč na základě jí uzavřené smlouvy s žalobkyní. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.24. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zejména pak tvrzení o zkoumání jeho výdajové stránky před poskytnutím úvěru. Žalobkyně měla vycházet z posouzení příjmové a výdajové stránky, to nikterak nekonkretizovala, pouze obecně konstatovala a ničím ani nedoložila a neprokázala. Nebyly předloženy důkazy, z nichž by bylo mj. patrno, jaké má žalovaný měsíční výdaje a jak a zda je plní a jak je řeší. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobkyně vzdala možnosti být vyzvána k případnému dotvrzení a doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dl