Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 12. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 58 534,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 699,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 656,25 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení.2. Nárok odůvodnila tvrzením, že dne 14. 6. 2023 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru; při uzavření smlouvy bylo žalované přiděleno specifické číslo , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 50 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná vyčerpala celkem 78 749,70 Kč.3. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru posoudila před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet; při posouzení úvěruschopnosti vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací, a dále zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů právní předchůdkyni, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Poukázala na to, že v článku 3 smluvních podmínek žalovaná potvrdila, že veškeré informace a doklady o příjmech, o výdajích a o finanční situaci, které poskytla, jsou úplné a pravdivé, že jí její finanční situace umožňuje smlouvu uzavřít a plnit povinnosti z ní vyplývající a že plně pochopila obsah smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom vycházela ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované., právnická osoba, případ, že by soud shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti podle § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobkyně namítla, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti tohoto zákona, a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy.5. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky, že ji proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s čl. 11.3 smluvních podmínek vyzvala k úhradě dlužné částky po splatnosti, a jelikož žalovaná dlužnou částku nezaplatila, byl úvěr ke dni 17. 8. 2025 zesplatněn. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 72 429,31 Kč.6. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění dne 17. 8. 2025 ve výši 7 634,48 Kč, kapitalizovaných úroků od 18. 8. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 3 656,25 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 18. 8. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 699,17 Kč, a dále úroků ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny 50 000 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku uvedla, že jde o úrok ve výši 11,5 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, a ke kapitalizovanému úroku z prodlení, že jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně počítaný z aktuální dlužné částky za totéž období.7. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, dne 29. 9. 2025, na jejímž základě na ni byla s účinností ke dni 29. 9. 2025 postoupena pohledávka za žalovanou včetně příslušenství a všech práv s ní spojených; postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou ničeho uhrazeno.8. Žalobkyně konečně tvrdila, že žalovanou před podáním žaloby písemně vyzvala k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci ve smyslu § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř."), na kterou žalovaná nereagovala. Požadovala rovněž náhradu nákladů řízení ve výši 15 067,70 Kč.9. Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.10. Soud ve věci nařídil jednání na 16. 7. 2026 ve 14:00 hod., k němuž se žalovaná, ač jí bylo předvolání doručeno dne 7. 7. 2026, lhůta podle § 115 odst. 2 o. s. ř. byla zachována a žalovaná byla v předvolání řádně seznámena s následky nedostavení se ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř., bez omluvy nedostavila a ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. Účastníci byli na počátku jednání poučeni o zákonné koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř.11. Zástupce žalobkyně při jednání navrhl, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání. Tomuto návrhu soud nevyhověl a usnesením vyhlášeným při jednání jej zamítl. Rozhodnutí soudu podle § 153b odst. 1 o. s. ř. je fakultativní; soud rozsudkem pro zmeškání rozhodnout může, nikoli musí, a nevydá jej tam, kde tomu brání povaha věci. O takový případ jde právě ve sporu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Rozsudek pro zmeškání je založen na fikci, že žalobkyní tvrzené skutečnosti se považují za nesporné, což však soud nezbavuje povinnosti posoudit z úřední povinnosti – v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie k směrnici Rady 93/13/EHS a s § 87 odst. 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele a zda smluvní ujednání nemají zneužívající povahu. Tento přezkum vyžaduje zjištění skutkového stavu dokazováním, které by fikce nespornosti tvrzení vyloučila. Soud proto přistoupil k dokazování.12. Z listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tvořené osobními podmínkami a smluvními podmínkami, na čl. 25–29 spisu soud zjistil, že byla dne 14. 6. 2023 uzavřena na dálku mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. C , Anonymizováno, , vystupující pod obchodním označením , Anonymizováno, , jako věřitelkou, a žalovanou jako zákaznicí, a to podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ"). Předmětem smlouvy byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru, který činil 50 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Peněžní prostředky měly být poukazovány na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , datum splatnosti minimální měsíční platby bylo stanoveno na 19. den každého kalendářního měsíce, a konkrétní výše, počet a četnost plateb měly být žalované sdělovány každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online na jejím uživatelském účtu. Zápůjční úroková sazba činila 48 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) 61,13 % ročně a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla vyčíslena na 64 369,75 Kč, a to za modelového předpokladu okamžitého vyčerpání celé výše úvěru a jeho splácení po dobu jednoho roku.14. Ze smluvních podmínek soud dále zjistil, že úroky se počítají z čerpaného úvěru podle úrokové sazby na denní bázi (čl. 8.2), že při prodlení s úhradou částek uvedených v rozpisu plateb delším než 14 dní může být žalované zaslána upomínka, za kterou jí bude účtována částka 300 Kč, představující podle smlouvy účelně vynaložené náklady spojené s prodlením, nejvýše však dvě upomínky měsíčně (čl. 8.4), a že v případě prodlení je věřitelka oprávněna požadovat splacení čerpaného úvěru v plné výši včetně do té doby vzniklých úroků a dalších nesplacených částek s tím, že předtím vyzve zákazníka k jejich uhrazení a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (čl. 11., právnická osoba, článku 3 smluvních podmínek je obsaženo formulářové prohlášení zákazníka, že informace a dokumenty o jeho příjmech a výdajích a o jeho finanční situaci jsou úplné a pravdivé, že jeho finanční situace mu umožňuje smlouvu uzavřít a plnit povinnosti z ní vyplývající a že si prostudoval standardní informace o spotřebitelském úvěru a plně pochopil obsah smlouvy.15. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru na čl. 29 p. v. – 30 p. v. spisu soud zjistil, že obsahují údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho celkovou výši, dobu trvání, zápůjční úrokovou sazbu ve výši 48 % ročně a roční procentní sazbu nákladů ve výši 61,13 %, tedy údaje shodné s osobními podmínkami smlouvy.16. Z potvrzení o provedení transakce vystavených , právnická osoba, . na čl. 31–37 spisu soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, byly na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázány tyto částky: dne 14. 6. 2023 částka 50 000 Kč, dne 25. 8. 2023 částka 2 508,95 Kč, dne 26. 9. 2023 částka 1 363,97 Kč, dne 22. 10. 2023 částka 1 485,18 Kč, dne 19. 1. 2024 částka 4 213,57 Kč, dne 26. 3. 2024 částka 1 803,06 Kč, dne 30. 4. 2024 částka 1 204,97 Kč, dne 24. 5. 2024 částka 1 265,78 Kč, dne 16. 6. 2024 částka 1 643,73 Kč, dne 16. 8. 2024 částka 2 569,25 Kč, dne 21. 11. 2024 částka 3 973,24 Kč, dne 27. 3. 2025 částka 5 350,64 Kč a dne 21. 4. 2025 částka 1 367,36 Kč, tedy celkem 78 749,70 Kč.17. Z tabulky umoření (transakčního výpisu) na čl. 46–51 p. v. spisu soud zjistil, že byla vyhotovena ke dni 29. 9. 2025, že jako datum uzavření spotřebitelského úvěru uvádí 14. 6. 2023 a jako datum jeho zesplatnění 17. 8. 2025, že celkem bylo vyčerpáno 78 749,70 Kč a celkem uhrazeno 72 429,31 Kč a že aktuální dlužná částka ke dni vyhotovení výpisu činila 59 299,01 Kč. Žalovaná podle tohoto výpisu uhradila v období od 19. 7. 2023 do 18. 4. 2025 celkem , hodnota, plateb v souhrnné výši 72 429,31 Kč; poslední platbu poukázala dne 18. 4. 2025 ve výši 3 278,43 Kč. Dlužná částka 59 299,01 Kč se podle výpisu skládá z dlužné jistiny 50 000 Kč, smluvního úroku ke dni 7 634,48 Kč, smluvního úroku z části jistiny po splatnosti 294,58 Kč, poplatků za upomínky 900 Kč a úroku po zesplatnění 469,95 Kč.18. Z výzvy před zesplatněním dluhu na čl. 22 spisu soud zjistil, že jí právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 7. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě částky 7 297 Kč nejpozději do 30 dnů od zaslání upomínky s upozorněním, že jinak bude nucena zesplatnit veškeré dlužné částky.19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na čl. 38–43 p. v. spisu soud zjistil, že ji dne 29. 9. 2025 uzavřely společnost , právnická osoba, jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice, že jejím předmětem bylo postoupení nezajištěných pohledávek postupitelky za dlužníky ze smluv o spotřebitelském úvěru specifikovaných v příloze č. , hodnota, , a to včetně příslušenství, a že k postoupení pohledávek dochází okamžikem připsání úplaty na účet postupitelky (čl. II odst. 3). Podle čl. I odst. 4 a čl. III odst. 1 smlouvy tvoří dokumentaci k postupovaným pohledávkám mimo jiné standardní informace o spotřebitelském úvěru, osobní a smluvní podmínky, kopie občanského průkazu, výpis z účtu s příjmy a výdaji dlužníka, žádost dlužníka o uzavření smlouvy, doklad o poskytnutí peněžních prostředků, transakční historie a zesplatnění úvěru, přičemž postupitelka se zavázala tuto dokumentaci postupnici předat.20. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek – seznamu pohledávek na čl. 45, 52 a 54 spisu soud zjistil, že je v něm pod pořadovým číslem , hodnota, uvedena žalovaná s číslem smlouvy , Anonymizováno, a že seznam byl dne 29. 9. 2025 podepsán oběma smluvními stranami.21. Z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky na čl. 24 spisu soud zjistil, že jím postupitelka dne 30. 9. 2025 potvrdila, že úplata za jednotlivé pohledávky postupované v rámci přílohy č. , hodnota, smlouvy byla dne 29. 9. 2025 připsána na její účet a že tím došlo k postoupení pohledávek postupnici.22. Z oznámení o postoupení pohledávky na čl. 44 spisu soud zjistil, že jím společnost , právnická osoba, dne 29. 9. 2025 oznamovala žalované, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne stala věřitelkou pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, žalobkyně, a že výše pohledávky k datu postoupení činila 59 299,01 Kč. Z podacího lístku se podává, že zásilka byla dne 14. 11. 2025 podána k poštovní přepravě pod podacím číslem , Anonymizováno, na adresu žalované.23. Z výzvy k plnění na čl. 20–21 spisu soud zjistil, že jí zástupce žalobkyně dne 16. 1. 2026 vyzval žalovanou k úhradě částky 65 652,49 Kč ve lhůtě do 31. 1. 2026, a to i s odkazem na § 142a odst. 1 o. s. ř., a že výzva obsahuje skutkový a právní rozbor věci. Z podacího lístku se podává, že zásilka byla dne 16. 1. 2026 podána k poštovní přepravě pod podacím číslem RR2744580059F na adresu žalované.24. Z výpisu z obchodního rejstříku na čl. 19 spisu soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností zapsanou u Městského soudu v Praze v oddílu B, vložce , Anonymizováno, , jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Na čl. 23 spisu je založena kopie občanského průkazu žalované.25. Jiné listiny žalobkyně nepředložila. Zástupce žalobkyně byl při jednání poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je povinen tvrdit, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, na základě jakých zjištěných skutečností a z jakých zdrojů dospěla k závěru, že žalovaná je schopna povinnosti ze smlouvy plnit, a označit k těmto tvrzením důkazy, jinak se žalobkyně vystavuje nebezpečí ztráty sporu. K tomu zástupce žalobkyně uvedl, že vyjma již uvedených žalobních tvrzení nemá žalobkyně jak tvrzené skutečnosti doplnit, neboť od svého právního předchůdce potřebné informace nezískala a nedisponuje jinými listinami než těmi, které již k žalobě připojila. Po poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. pak uvedl, že nové skutečnosti netvrdí a další důkazy nenavrhuje.26. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:27. Žalovaná uzavřela dne 14. 6. 2023 jako spotřebitelka, tedy mimo rámec své podnikatelské činnosti, se společností , právnická osoba, jako profesionální poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena na dálku a jejím předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání až do stropu 50 000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 48 % ročně a roční procentní sazbou nákladů 61,13 %.28. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve třinácti čerpáních v období od 14. 6. 2023 do 21. 4. 2025 peněžní prostředky v celkové výši 78 749,70 Kč, a to bezhotovostně na její bankovní účet. Poskytnutí a čerpání úvěru je prokázáno potvrzeními banky o provedení jednotlivých transakcí i tabulkou umoření.29. Žalovaná na úvěr uhradila ve dvaceti čtyřech platbách v období od 19. 7. 2023 do 18. 4. 2025 celkem 72 429,31 Kč. Poté již ničeho neuhradila. Dne 13. 7. 2025 ji právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky 7 297 Kč ve lhůtě 30 dnů a po marném uplynutí této lhůty úvěr ke dni 17. 8. 2025 zesplatnila.30. Rozdíl mezi celkovou výší peněžních prostředků, které byly žalované na základě smlouvy poskytnuty, a celkovou výší plnění, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně poskytla, činí 6 320,39 Kč.31. Prokázáno naproti tomu nebylo, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a tím méně, že by z výsledku takového posouzení vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně sice v žalobě obecně popsala, jaké okruhy informací měla její právní předchůdkyně vzít v úvahu, přes poučení soudu však netvrdila jedinou konkrétní skutečnost o tom, jaké údaje o příjmech, výdajích a dosavadním dluhovém zatížení žalované byly skutečně zjištěny, z jakých zdrojů, jak byly ověřeny a k jakému výsledku jejich vyhodnocení vedlo, a nepředložila jedinou listinu – ani žádost žalované o úvěr, ani jí tvrzený výpis z bankovního účtu žalované, ani doklad o jejích příjmech a výdajích, ani výstup z lustrace v bankovním či nebankovním registru klientských informací, ani jakýkoli záznam o vyhodnocení takto získaných údajů. To přesto, že předání právě těchto dokladů ke každé postupované pohledávce bylo výslovně sjednáno v čl. I odst. 4 a v čl. III odst. 1 smlouvy o postoupení pohledávek. Jediným podkladem tak zůstalo formulářové prohlášení obsažené v článku 3 smluvních podmínek, jejichž text připravila poskytovatelka úvěru.32. Konečně bylo prokázáno, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 postoupena žalobkyni, že úplata za postoupení byla postupitelce připsána téhož dne, že postupitelka postoupení žalované písemně oznámila dopisem odeslaným dne 14. 11. 2025 a že zástupce žalobkyně žalovanou dne 16. 1. 2026 vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.33. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.34. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 6. 2023 naplňuje všechny znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Žalovaná ji uzavírala jako spotřebitelka ve smyslu § 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z."), zatímco právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatelka oprávněná poskytovat spotřebitelský úvěr. Na závazek proto dopadá jak zákon o spotřebitelském úvěru, tak ustanovení § 1810 a násl. o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.35. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně soud shledal danou. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025, z jejíž přílohy č. , hodnota, je pod pořadovým číslem , hodnota, zřejmá identifikace postupované pohledávky za žalovanou, jakož i z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, na jejíž připsání bylo postoupení vázáno, má soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, přešla na žalobkyni. Skutečnost, že doručení oznámení o postoupení pohledávky žalované doloženo nebylo a že podací lístek prokazuje pouze předání zásilky k poštovní přepravě, na přechod pohledávky vliv nemá; má význam pouze pro posouzení, komu se dlužník zprostí dluhu (§ 1882 odst. 1 o. z.).36. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.37. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.38. Námitka žalobkyně, že neprokázání splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nezpůsobuje neplatnost smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., neobstojí. Zákon o spotřebitelském úvěru spojuje s porušením § 86 odst. 1 věty druhé následek neplatnosti výslovně a přímo v § 87 odst. 1 větě první, a to na rozdíl od dřívější úpravy nikoli jen pro určité typy smluv. Jde přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu publikované v Soudních rozhledech č. 10/2023, s. 311). Smyslem této úpravy je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a prosazení principu odpovědného úvěrování; pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci. Nejvyšší soud k tomu již v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, a že je proto na věřiteli, aby dlužníka náležitě prověřil; úvěr smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když jeho schopnost splácet posoudil s odbornou péčí a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li mu úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.39. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti tíží toho, kdo z existence platné smlouvy o spotřebitelském úvěru dovozuje pro sebe příznivé právní důsledky, tedy žalobkyni. Na tom nic nemění, že žalobkyně pohledávku nabyla postoupením; postupník vstupuje do právního postavení postupitele se všemi jeho procesními důsledky a je věcí jeho poměru s postupitelem, aby si k postupované pohledávce opatřil potřebné doklady – jak ostatně bylo ve smlouvě o postoupení pohledávek výslovně sjednáno.40. Věřitel má povinnost při získávání informací potřebných k posouzení úvěruschopnosti vycházet jak z údajů sdělených spotřebitelem, tak z informací, které si opatří z jiných dostupných zdrojů. Zjištěny musí být zejména příjmy spotřebitele, jeho náklady na bydlení, dopravu, domácnost a výživu a jeho dosavadní dluhové zatížení, a výsledkem musí být závěr, zda spotřebiteli s ohledem na četnost a výši splátek zůstane v jeho rozpočtu dostatek prostředků k jejich hrazení. Nelze přitom vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele; jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat, neboť z logiky věci lze očekávat, že spotřebitel, který chce úvěr získat, má tendenci prezentovat svou majetkovou situaci v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele proto sama o sobě nemohou být kvalifikována jako dostatečný podklad.41. V projednávané věci žalobkyně těmto povinnostem nedostála. Její tvrzení zůstala v obecné rovině popisu toho, jaké okruhy údajů se obvykle zjišťují, aniž by bylo tvrzeno a doloženo, co konkrétně bylo o žalované zjištěno a jak to bylo vyhodnoceno. Formulářové prohlášení v článku 3 smluvních podmínek, jehož text připravila sama poskytovatelka úvěru a jehož odsouhlasení bylo podmínkou uzavření smlouvy, vlastní posouzení úvěruschopnosti nahradit nemůže. , adresa, presumpce poctivosti jednání druhé smluvní strany, jíž se žalobkyně dovolávala, pak nemůže poskytovatele spotřebitelského úvěru zprostit povinnosti, kterou mu zákon ukládá právě proto, že spoléhání na nepodložená prohlášení spotřebitele je nedostatečné.42. Důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet přitom vyplývaly již ze samotných parametrů sjednaného úvěru a z jeho následného průběhu. Úvěr byl sjednán se zápůjční úrokovou sazbou 48 % ročně a s roční procentní sazbou nákladů 61,13 %, tedy s náklady mnohonásobně převyšujícími sazby obvyklé na trhu bankovních spotřebitelských úvěrů, a byl konstruován jako revolvingová kreditní linka na dobu neurčitou, u níž se výše skutečně čerpaných prostředků v čase opakovaně navyšovala. Za takových podmínek se povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí neoslabuje, nýbrž naopak zesiluje, neboť riziko, že úvěr povede k dalšímu zadlužení spotřebitele, je zjevně vyšší.43. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 6. 2023 je tak podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti. Žalobkyni proto nenáleží žádné plnění ze smluvních ujednání o úroku, o poplatcích ani ze smluvních ujednání sankčních a její právo se omezuje výlučně na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru snížené o to, co žalovaná na základě neplatné smlouvy již plnila.44. Rozsah povinnosti spotřebitele je při neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ upraven oproti obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. zvláštním způsobem. Toto ustanovení je k obecné úpravě speciální v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sjednaných úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).45. Poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru je v posuzované věci souhrn peněžních prostředků, které byly žalované na základě smlouvy skutečně vyplaceny, tedy 78 749,70 Kč, nikoli sjednaný strop kreditní linky ve výši 50 000 Kč. Veškerá plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy poskytla, tj. 72 429,31 Kč, se přitom započítávají výlučně na tuto jistinu. Nesplacená jistina spotřebitelského úvěru proto činí 6 320,39 Kč a v tomto rozsahu je žaloba důvodná.46. Ve zbývající části uplatněné částky 58 534,48 Kč, tedy co do 52 214,09 Kč, je žaloba nedůvodná. Žalobkyni nenáleží dlužný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši 7 634,48 Kč ani dlužný poplatek ve výši 900 Kč, představující tři upomínky po 300 Kč, neboť jde o plnění z ujednání obsažených v neplatné smlouvě. K poplatku za upomínky soud pro úplnost dodává, že podle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ lze pro případ prodlení spotřebitele sjednat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které věřiteli v souvislosti s prodlením vznikly, a byla-li ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; že by náklady na zaslání upomínky ve výši 300 Kč byly skutečně vynaloženy a byly účelné, však žalobkyně netvrdila ani neprokazovala.47. Nedůvodně bylo uplatněno rovněž celé příslušenství. Kapitalizovaný úrok ve výši 3 656,25 Kč a úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení nemají oporu již proto, že ujednání o úroku je součástí neplatné smlouvy. Soud k tomu navíc podotýká, že výše kapitalizovaného úroku neodpovídá ani vlastnímu důkaznímu podkladu žalobkyně: podle tabulky umoření činil úrok po zesplatnění ke dni 29. 9. 2025 pouze 469,95 Kč a smluvní úrok z části jistiny po splatnosti 294,58 Kč, tedy dohromady 764,53 Kč, nikoli 3 656,25 Kč, a způsob výpočtu žalobkyní tvrzené částky nebyl přes poučení soudu nijak objasněn.48. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 699,17 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení pak nelze přiznat z důvodu samostatného. , adresa, -li spotřebitel poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem, nemůže se ocitnout v prodlení dříve, než tato doba – ať už dohodou stran, nebo rozhodnutím soudu – marně uplyne. Rozsudek, jímž soud lhůtu k plnění stanoví, má v tomto rozsahu konstitutivní povahu, neboť teprve jím je určena splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu. Žalovaná se proto do vyhlášení tohoto rozsudku v prodlení ocitnout nemohla a právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. může žalobkyni vzniknout až po marném uplynutí lhůty stanovené tímto rozsudkem.49. Výrokem ad I. proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 320,39 Kč, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání soudu nedostavila a nemohla tak vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je povinna tvrdit a prokázat, jaké jsou její možnosti k zaplacení dlužné částky, a vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek, má soud za to, že mezi účastníky není o možnostech žalované spor, a uložil jí dlužnou částku uhradit v běžné pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části předmětu řízení soud z důvodů rozvedených shora žalobu výrokem ad II. jako nedůvodnou zamítl.50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze v nepatrném rozsahu odpovídajícím zhruba jedné desetině uplatněného nároku, zatímco v převažující míře byla úspěšná žalovaná, které by tak náhrada nákladů řízení náležela. Podle obsahu spisu však žalované, která nebyla v řízení zastoupena, k jednání se nedostavila a náhradu nákladů řízení neuplatnila, žádné náklady nevznikly. Soud proto výrokem ad III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.