Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25.2.2026 domáhá zaplacení částky 23 209,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5.4.2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 27 400 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením. Doposud na jistinu žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 4.8.2025. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 199 Kč, smluvního úroku ve výši 12 750,46 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 95,16 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 102,14 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení žalovaného, tj. za období od 6.5.2025 do 4.8.2025. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí , částka, . Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný , Anonymizováno, evidován v centrální evidenci , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 5.4.2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 27 400 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,07 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.4. Z přehledu bankovních transakcí a výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že dne 5.4.2025 byly na účet žalovaného vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč.5. Z e-mailu ze dne 4.8.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 4.8.2025 vypověděla smlouvu o úvěru a dlužnou částku v celkové výši 23 731,76 Kč zesplatnila.6. Z dopisu ze dne 14.12.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 24 122,36 Kč a k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 4 800 Kč. Současně ho upozornila, že pokud žalovaný dluh ve lhůtě tří dnů nesplatí, uplatní žalobkyně svůj nárok žalobou u soudu.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 27 400 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisu z účtu žalovaného, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z dalších veřejně přístupných databází. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 4.8.2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina 10 000 Kč.10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí, když se podrobně nezabývala výdajovou stránkou na straně žalovaného a bez jakéhokoliv dokladování a porovnání tvrzených výdajů se skutečností (například zjištěním výdajů údaji z výpisu z bankovního účtu žalovaného či dalších dokladů) vycházela z údajů tvrzených žalovaným. Kromě absence bližšího zkoumání výdajů žalovaného (z nichž zejména deklarované výdaje na bydlení jsou nereálně nízké) žalobkyně nikterak blíže nezkoumala příjmovou a výdajovou stránku osob sdílejících s žalovaným společnou domácnost. Dle názoru soudu tak žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.12. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této jistiny podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 11,5 % ročně).13. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji tedy zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovanému jako procesně více úspěšné straně sporu za řízení žádné náklady nevznikly.15. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř..