Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 13 116 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se touto smlouvou zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 816 Kč v týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaná však doposud zaplatila toliko částku 8 700 Kč, přičemž tato částka byla započtena nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, dále na úhradu vyměřených pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, na úhradu poplatku za hotovostní inkaso a v posledku na úhradu jistiny úvěru a na úrok za poskytnutí úvěru.2. Soud žalovanou vyzval ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pakliže tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva žalované byla společně s žalobou, resp. návrhem na vydání platebního rozkazu, doručena dne , datum, na adresu trvalého pobytu. Žalovaná se k žalobě ani k výzvě nevyjádřila. Protože lze souhlas žalované s rozhodnutím věci bez nařízení jednání presumovat a žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 376 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátky ve výši 3 840 Kč, tedy celkem 21 816 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 363,60 Kč.4. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 8 700 Kč.5. Z předžalobní upomínky, která byla dle podacího archu odeslána žalované dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 13 116 Kč, a to do sedmi dnů od doručení této upomínky.6. Na základě písemných listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu věci. Žalobkyně dne , datum, poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 816 Kč zavázala žalobkyni vrátit v 60 týdenních splátkách. Žalovaná doposud uhradila toliko 8 700 Kč.7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.8. Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Ve smlouvě je ujednán úrok v pevné částce 2 376 Kč, což představuje téměř 20 % poskytnuté jistiny. Vedle toho jsou ve smlouvě uvedeny další poplatky související s poskytnutím jistiny, které dle názoru soudu představují umělé navyšování odměny žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků a jedná se tak skrytý úrok. Dle názoru soudu by (standardní) náklady, jež souvisejí s uzavřením každé smlouvy, měl pokrývat právě ujednaný úrok. Poplatky, jež mají souviset s poskytnutím jistiny jakožto náklady za poskytnutí peněžních prostředků, navíc představují 62 % poskytnuté jistiny. Je tak zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 82 % ročně. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky „Statistika úrokových sazeb – nové obchody – úvěry, Spotřebitelské“ činila úroková sazba v září 2021, tj. v době uzavření smlouvy, cca 7,6 % ročně. Dle konstantní judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V projednávaném případě však cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy. Sjednaná úroková sazba ve svém souhrnu tak vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, kterou lze považovat za běžnou a akceptovatelnou. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku ujednání o úroku a souhrnném poplatku za poskytnutí úvěru považovat za ujednání absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Rovněž lze uvést, že by zjevně bez ujednání o úroku a dalších úhradách k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo, neboť jednání žalobkyně zcela zjevně vykazuje snahu o získání finančních prostředků v nadstandardní výši, proto je absolutně neplatná celá smlouva.14. Žalobkyně tak poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na základě neplatné smlouvy a na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná žalobkyni doposud vrátila částku 8 700 Kč, zbývá tedy vrátit částku 3 300 Kč (§ 2993 občanského zákoníku).15. Nad rámec lze uvést, že protože soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou, již se blíže z důvodu procesní ekonomie nezabýval tím, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.16. Žalobkyně poslala žalované předžalobní výzvu na adresu trvalého bydliště (, adresa, ), přestože žalovaná označila adresu pro doručování , adresa, . Proto nelze doručení této předžalobní výzvy vyhodnotit jako řádné. Lze tak ve smyslu § 41 odst. 3 o. s. ř. uzavřít, že hmotněprávní jednání žalobkyně (výzva k zaplacení) vůči žalované je účinné až doručením žaloby (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 32 Odo 176/2002). Ta obstojí i jako výzva žalované k plnění. Žaloba byla žalované doručena na adresu jejího trvalého pobytu dne , datum, v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Podle původní předžalobní výzvy byla žalovaná vyzvána k plnění ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy. Žalovaná tak měla plnit do , datum, . Protože ničeho neplnila, dostala se následující den (tj. dne , datum, ) do prodlení s plněním bezdůvodného obohacení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyně má v takovém případě nárok na zákonný úrok prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 odst. 1 nařízení č. 351/2013 Sb.17. Soud proto výrokem I žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení částky 3 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Ve zbývajícím rozsahu žaloby, tj. v částce 9 816 Kč včetně zbývajícího úroku z prodlení, soud výrokem II tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť v této části není žaloba důvodná.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přitom soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, dle kterého musí soud při zvažování úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a současně též z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Úspěšnější žalované (67,64 %) žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.