Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč (20 000 Kč jistina a 8 000 Kč smluvní úrok) s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do zaplacení a částky 6 860 Kč (smluvní pokuta) z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. Protože žalovaný se dostal s vrácením částky do prodlení, požadovala žalobkyně též kapitalizovanou výši smluvní pokuty (ve výši 6 860 Kč). Žalovaný doposud na úvěr uhradil toliko 2 100 Kč.2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, na adresu trvalého bydliště. V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 6 020 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6020 Kč od , datum, do zaplacení, neboť v důsledku administrativního pochybení byla žalobkyní požadovaná částka chybně vyčíslena. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a řízení částečně zastavil.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvách o postoupení pohledávky zmíněných níže.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout na jeho požádání peněžní prostředky až do výše 70 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 9,9 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Současně se žalovaný zavázal k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení s platbou.6. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) odeslala ze svého účtu na účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč, jak vyplynulo z potvrzení o provedených platbách ze dne , datum, . Z vyjádření , právnická osoba, . vyplynulo, že uvedený bankovní účet je veden na jméno žalovaného s tím, že je evidována platba 20 000 Kč ze dne , datum, pod VS , var. symbol, .7. Ze sdělení ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru ke dni , datum, a současně ho vyzvala, aby do tří dnů od doručení předmětného sdělení uhradil částku 28 494,72 Kč.8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, byl žalovaný informován o tom, že pohledávka původního věřitele (, právnická osoba, . – dříve , právnická osoba, byla dne , datum, postoupena společnosti , právnická osoba, . a dále byla téhož dne následně postoupena žalobkyni. To koresponduje se smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . ze dne , datum, a smlouvou o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne , datum, .9. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení částky 38 817,86 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 920 Kč, a to do tří dnů. Výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, na adresu , adresa, , jak vyplynulo z potvrzení o podání zásilky.10. Na základě žalobkyní předložených listin soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel , právnická osoba, , převedl na bankovní účet žalovaného dne , datum, částku 20 000 Kč. Žalovaný doposud žalobkyni vrátil částku 2 100 Kč.11. Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 1813 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Přestože žalobkyně předložila nesignovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, její uzavření lze dovodit ze skutečnosti, kdy žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu vedený na jméno žalovaného, jakož jeho potvrzení o výši příjmů a též ofocený řidičský a občanský průkaz. Soud tedy posuzoval, zda účastníky řízení uzavřená smlouva nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně se uzavřenou smlouvou zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 70 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 9 % měsíčně, a to za situace, kdy tyto úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Dle databáze ČNB vyplývá, že v roce červenci 2024 činila úroková sazba spotřebitelských úvěrů na spotřebu 9 % ročně. Dle konstantní judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V projednávaném případě však cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Sjednaná úroková sazba totiž vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, kterou lze považovat za běžnou a akceptovatelnou. Nad rámec lze poukázat na to, že součástí smluvního ujednání bylo rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně, což je 36,5 % ročně. Takové jednání se rovněž příčí dobrým mravům a je ve zjevném rozporu s ustanovením § 1813 větou první občanského zákoníku. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku by právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy jednání právní předchůdkyně žalobkyně vykazuje snahu toliko získat finanční prostředky v nadstandardní výši.18. Protože soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou, již se blíže nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.19. Jelikož žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu, posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Tento nárok alternativně uplatnila sama žalobkyně.20. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 20 000 Kč a doposud vrátil dle tvrzení žalobkyně částku 2 100 Kč. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky 17 900 Kč (20 000 Kč – 2 100 Kč).21. Žalobkyni svědčí též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Žalobkyně poslala žalovanému upomínku dne , datum, , ta byla doručena dle zákonné fikce ve smyslu § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den, tj. dne , datum, . Žalovaný byl vyzván k plnění do tří dnů. Žalovaný tak měl plnit do , datum, a ode dne následujícího po splatnosti, tj. od , datum, , je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Výše úroků z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.22. Ve zbývající částce, tj. 2 100 Kč (jistina), 4 080 Kč (smluvní úrok) a 6 860 Kč (smluvní pokuta) včetně veškerého zbývajícího příslušenství ze žalující částky, soud žalobu výrokem III zamítl, neboť v této části není žaloba důvodná.23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přitom soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, dle kterého musí soud při zvažování úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a současně též z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.