Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 4. 7. 2025 žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy. Žalovaný dluží –- jistiny 29 998 Kč,- poplatek za poskytnutí úvěru 990 Kč,- poplatek za expres výplatu 199 Kč,- poplatek za bezpečnou splátku 396 Kč,- poplatků za SMS servis 196 Kč,- poplatek za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ 5 940 Kč,- úroky 4 410 Kč,- účelně vynaložené náklady 1 030 Kč,- smluvních pokutu 1 500 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.Soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázané, protože je doložila smlouvou. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet ve stanovených 24 splátkách s tím, že nejvyšší částka činila 2 868 Kč, celková částka k zaplacení 41 280 Kč. Žalovaný rovněž převzal závazek žalobkyni zaplatit navíc uvedené poplatky. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) dosáhla 49,1 %. Pro případ porušení povinností strany sjednaly smluvní pokutu.Dále soud z předloženého dokumentu o posouzení úvěruschopnosti zjistil, že žalobkyně posuzovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 40 000 Kč, splátky jiným společnostem 3 000 Kč měsíčně, zohlednila že žije s rodiči, jejichž měsíční příjem je dalších 80 000 Kč a je bezdětný. Tyto údaje o sobě žalovaný uvedl. Další podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně získala provedením interní lustrace a externích lustrací, konkrétně lustrace neplatných dokladů, lustrace v insolvenčním rejstříku, lustrace v centrální evidenci exekucí a lustrace v registru SOLUS.Při právním posouzení věci soud vyšel ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZoSÚ“).Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného platit z jeho příjmů 2 868 Kč měsíčně, příjmy žalovaného, jeho poměry a výdaje to dovolovaly. Smlouva o úvěru proto není neplatná podle § 87 ZoSÚ.Úrok a poplatky poskytují věřitelům odměnu za poskytnutý úvěr a mají zde i preventivní funkci, neboť hrozba platby motivuje dlužníka ke včasnému plnění jeho povinností. Určení výše úroku a poplatků je věcí smluvních stran, jen na nich záleží, jaké si sjednají. Jejich autonomie vůle však není bezbřehá, je korigována i v těchto případech především hlediskem dobrých mravů a veřejného pořádku. Dobré mravy vyjadřují určité standardy chování, které jsou společností obecně uznávány jako slušné a morální, které je nutno promítnout do konkrétního skutkového stavu. Při posouzení, zda se sjednaná sazba úroků a poplatky příčí dobrým mravům, nelze bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci, nepostačí srovnání smluvené sazby úroků a poplatků se sazbou zákonnou a je třeba se zabývat i důvody nesplnění závazku.V daném případě smlouva o úvěru není neplatná dle ust. § 576, § 577 a § 588 o. z. pro rozpor sjednaného úroku, poplatků a smluvní pokuty s dobrými mravy.Roční procentní sazba nákladů (RPSN) 49,1 % se může jevit jako nepřiměřená, avšak nelze vzít ze zřetele, že žalobkyně poskytla žalovanému nevysokou částku 30 000 Kč, což svědčí o vyšším riziku nevrácení úvěru. Mezi úvěrem a úrokem s poplatky proto není hrubý nepoměr. Žalobkyně úrokem chránila svůj legitimní zájem na vrácení úvěru. Žalovaný dluh vůči žalobkyni splnil jen v rozsahu 2 Kč.Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který odpovídá ust. § 1968 a § 1970 o. z.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v řízení uspěla, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívají v odměně za zastupování advokátkou po 700 Kč za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby, s tím spojených třech náhradách hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH a soudním poplatku 1 787 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).