Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 879 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026 byl žalovaný vyrozuměn, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 8. 2025 smlouvu o , Anonymizováno, úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové částce 14 900 Kč, a to platbami 10 000 Kč dne 14. 8. 2025, 4 000 Kč dne 14. 8. 2025 a 900 Kč dne 6. 9. 2025 převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení se splácením pravidelných měsíčních splátek a byl opakovaně upomínán. Upomínkou ze dne 13. 1. 2026 byl úvěr zesplatněn. Následně byla žalovanému zaslána výzva k plnění před podáním žaloby ze dne 21. 2. 2026. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, žalobkyně navrhla, aby byl její nárok v rozsahu jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud proto věc rozhodl podle § 115a občanského soudního řádu bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o , Anonymizováno, úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 8. 2025, dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 14. 8. 2025, potvrzení o provedených platbách, potvrzení ČSOB, a.s. ze dne 2. 6. 2026, třetí upomínky ze dne 13. 1. 2026, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026 a předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026 obsahující výzvu k úhradě do tří dnů s doručenkou ze dne 24. 2. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 8. 2025 smlouvu o spotřebitelském , Anonymizováno, úvěru. Z potvrzení , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ze dne 2. 6. 2026 soud dále zjistil, že jediným majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný a že na tento účet byly právní předchůdkyní žalobkyně poukázány peněžní prostředky v celkové výši 14 900 Kč. Podle tvrzení žalobkyně činí nesplacená jistina 13 985 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako vztah ze spotřebitelského úvěru. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.6. V daném případě žalobkyně sama uvedla, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrací v databázích ani ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Nebylo tak doloženo, z jakých konkrétních údajů právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela, jak tyto údaje vyhodnotila a zda měla dostatečný skutkový podklad pro závěr, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Nebyly doloženy ani konkrétní údaje o příjmech, výdajích, vyživovacích povinnostech či dalších závazcích žalovaného. Soud proto uzavřel, že řádné a důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru prokázáno nebylo.7. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že smlouva o revolvingovém úvěru je pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovanému však byla prokazatelně poskytnuta částka 14 900 Kč. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení pouze v rozsahu částky 13 985 Kč, přičemž soud je rozsahem uplatněného nároku vázán. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 13 985 Kč jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 3 894 Kč, soud žalobu zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy nelze přiznat nárok vyplývající z neplatného právního jednání.9. Splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení je dána výzvou věřitele podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2026, která byla podána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2026. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 27. 2. 2026. Ve výzvě žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění tří dnů; tato lhůta počala běžet dnem následujícím po doručení výzvy a uplynula dne 2. 3. 2026. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 3. 3. 2026. Od tohoto dne vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 588,79 Kč, přičemž tato částka představuje 56,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 879 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.