Žalobce se domáhal zaplacení celkem 36 320 Kč s příslušenstvím. Částku 23 312 Kč uplatnil jako nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2025 a částku 13 008 Kč jako čtyři nezaplacené měsíční platby po 3 252 Kč splatné za leden až duben 2026. Uvedl, že příspěvek na správu domu a pozemku činil 786 Kč měsíčně a záloha na služby 2 466 Kč měsíčně. Žalovaná byla v rozhodném období vlastnicí jednotky č. , číslo, v domě čp. , číslo, a , číslo, v katastrálním území , katastrální území, ; její vlastnictví skončilo až dne 27. 5. 2026 vydražením jednotky.2. Opatrovnice žalované nárok neuznala. Zpočátku zpochybnila zejména doručení a obsah vyúčtování, splatnost nedoplatku a zahrnutí dřívějších pohledávek či soudního poplatku do vyúčtování. Při jednání dále poukázala na možné dvojí uplatnění plateb za leden až březen 2025 v dřívějším řízení a na neobjasněné datum změny výše záloh.3. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, předpisem plateb, rozhodnutím shromáždění ze dne 14. 9. 2005, vyúčtováním služeb za rok 2025, vyúčtováním vytápění a teplé a studené vody, e-mailem žalobce ze dne 23. 3. 2026 s těmito přílohami a podací stvrzenkou z 10. 7. 2026. Zohlednil též přednesy účastníků učiněné při jednání dne 14. 9. 2026.4. Z těchto důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 132 občanského soudního řádu), soud zjistil, že žalovaná byla do 27. 5. 2026 vlastnicí uvedené jednotky. Rozhodnutím shromáždění byly určeny měsíční příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby; pro jednotku žalované činily v roce 2026 celkem 3 252 Kč měsíčně. Žalovaná nezaplatila platby splatné za leden, únor, březen a duben 2026, tedy celkem 13 008 Kč.5. Soud dále považuje za prokázané, že žalobce dne 23. 3. 2026 zaslal na e-mailovou adresu žalované , e-mail, vyúčtování za rok 2025, včetně vyúčtování vytápění a teplé a studené vody. Obsah e-mailu i jeho přílohy byly při jednání založeny do spisu a opatrovnici žalované bylo umožněno se s nimi seznámit. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by před doručením soudního podání uplatnila vůči žalobci námitky proti způsobu nebo obsahu tohoto vyúčtování. Žalobce naopak výslovně uvedl, že mu žádné námitky doručeny nebyly.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 1180 odst. 1 a 2 občanského zákoníku vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku; příspěvky na náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Podle § 1181 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na služby a má právo na jejich včasné vyúčtování. Žalovaná proto byla v rozhodném období povinna hradit stanovené měsíční příspěvky a zálohy.7. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb vyúčtuje skutečnou výši nákladů a záloh za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb. Podle § 7 odst. 3 téhož zákona provedou poskytovatel a příjemce finanční vyrovnání v dohodnuté lhůtě, nejpozději do čtyř měsíců ode dne doručení vyúčtování. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. příjemce služeb předloží případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do třiceti dnů od jeho doručení, popřípadě od doložení podkladů; nepředloží-li je v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí.8. Doručením e-mailu s vyúčtováním dne 23. 3. 2026 začala běžet třicetidenní lhůta podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Ta marně uplynula dne 22. 4. 2026. Nastala proto zákonná fikce souhlasu žalované se způsobem a obsahem vyúčtování. Pozdější výhrady opatrovnice žalované ke konkrétním položkám vyúčtování, k započtení dřívějších pohledávek nebo k možné duplicitě plateb za rok 2025 již nemohou tuto fikci zvrátit a soud se jimi proto věcně nezabýval.9. Tento výklad odpovídá rovněž rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2024, sp. zn. 14 Co 5/2024, který dovodil, že při neuplatnění námitek ve lhůtě podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. nastává zákonná fikce souhlasu a vyúčtování se považuje za řádné. Shodně rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 11. 2025, sp. zn. 116 C 11/2024, uzavřel, že po marném uplynutí této lhůty není v řízení prostor pro věcný přezkum správnosti vyúčtování.10. Nedoplatek z vyúčtování za rok 2025 ve výši 23 312 Kč byl podle předloženého vyúčtování splatný dne 23. 4. 2026. Žalobce však úrok z prodlení požadoval až od 24. 5. 2026, a soud mu jej proto přiznal od tohoto pozdějšího data. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníku v prodlení požadovat úrok z prodlení. Jeho zákonná výše odpovídá podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. repo sazbě České národní banky pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. V projednávaném případě činí sazba 11,5 % ročně. U měsíčních plateb přiznal soud úrok z prodlení od prvního dne následujícího po jejich splatnosti, tedy od 1. 2., 1. 3., 1. 4. a 1. 5. 2026.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 026,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 816 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 320 Kč sestávající z částky 2 560 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 560 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 560 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 560 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 560 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 050 Kč ve výši 3 160,50 Kč.