Žalobce se domáhal zaplacení 15 144,30 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení s tím, že žalobce poskytl žalovanému ošetření, a to dne , datum, . Za provedené služby byly žalovanému vystaveny faktury, a to za vyšetření dne , datum, faktura č. , hodnota, na částku 2 191,46 Kč se splatností dne 30.3.2023, a faktura č. , hodnota, na částku 12 952,84 Kč se splatností 12.3.2023. Při stanovení ceny vycházel žalobce ze seznamu zdravotních výkonů s bodovým ohodnocením, když bodové ohodnocení výkonů vychází z vyhlášky č. 134/1998 Sb. K bodovým hodnotám výkonů se pak ještě připočítávají nepřímé náklady, tzv. minutová režijní sazba dle autorské odbornosti. Žalovaný žádnou částku dle uvedených faktur neuhradil, a to ani přes zaslanou výzvu.2. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl.3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud učinil následující skutkový závěr. Žalobce ve svém zdravotnickém zařízení poskytl žalovanému dne , datum, ošetření/vyšetření. Za provedené služby byly žalovanému vystaveny faktury, a to faktura č. , hodnota, na částku 2 191,46 Kč se splatností dne 30.3.2023 a faktura č. , hodnota, na částku 12 952,84 Kč se splatností 12.3.2023. Ačkoli poskytnuté ošetření/testování bylo žalovanému řádně vyúčtováno, žalovaný na vystavené faktury ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu zaslanou zástupcem žalobce.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.6. Podle § 2636 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Podle § 2637 o.z. péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. , právnická osoba, však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků. Žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění, proto byl povinen na základě výše uvedených zákonných ustanovení za poskytnuté ošetření zaplatit, a to dle provedeného vyúčtování. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky, případně jinou skutečnost na základě které, by povinnost žalovaného zanikla. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobci přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 144,30 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.