Žalobkyně podala dne , datum, u podepsaného soudu žalobu, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky 23 406 Kč s příslušenstvím. Nárok opírá o tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy měl původní věřitel posoudit úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Za tím účelem od žalované získal informace o jejích osobních, majetkových, pracovních a finančních poměrech, které zaznamenal do zákaznické karty. Údaje měly být ověřeny předloženými doklady, zejména výpisy z bankovního účtu za měsíce květen a červen 2022, a rovněž nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Žalovaná měla uvést, že pobírá příjem ze státní podpory ve výši , hodnota, Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činí , hodnota, Kč měsíčně, bydlí v nájmu a nemá jiné úvěrové závazky. Na základě těchto informací dospěl původní věřitel k závěru, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet. Podle smlouvy se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednanými náklady úvěru v celkové výši 28 878 Kč rozvržené do 52 týdenních splátek po 556 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 19. 7. 2023. Součástí celkového závazku byly vedle jistiny také smluvní úroky, poplatek za zpracování úvěru a cena za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas. Celkem měla na úvěr uhradit pouze 5 472 Kč, přičemž poslední úhrada byla provedena dne 4. 12. 2023. Ke dni splatnosti poslední splátky, tj. k 19. 7. 2023, měla činit neuhrazená jistina 13 005,28 Kč a neuhrazená část sjednaných poplatků 10 400,72 Kč. Dále žalobkyně tvrdí, že z neuhrazené jistiny vznikl nárok na smluvní úrok ve výši 15 % ročně a současně na zákonný úrok z prodlení. Za období od 20. 7. 2023 do 21. 10. 2025 vyčíslila smluvní úrok částkou 4 962,91 Kč a zákonný úrok z prodlení částkou 4 472,88 Kč. Pohledávka vzniklá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru měla být následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společností , právnická osoba, na žalobkyni , Jméno žalobkyně, . Žalovaná měla být o postoupení pohledávky písemně vyrozuměna. Žalobkyně dále tvrdí, že po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho a že před podáním žaloby byla vyzvána k dobrovolnému splnění dluhu předžalobní výzvou podle § 142a o. s. ř., avšak bezvýsledně. Z uvedených skutečností žalobkyně dovozuje, že vůči žalované má pohledávku ve výši 23 406 Kč, tvořenou dlužnou jistinou a neuhrazenými smluvními poplatky, dále nárok na kapitalizované úroky ve výši 4 962,91 Kč a kapitalizované úkony z prodlení ve výši 4 472,88 Kč, na další běžící smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z částky 13 005,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení.2. K jednání nařízenému na den , datum, se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svoji neúčast řádně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač jí bylo předvolání k jednání doručeno na adresu jejího bydliště uvedenou v evidenci obyvatel uložením 7. 7. 2026. Svoji neúčast nijak neomluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě důkazů tvořících obsah spisu dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, a seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovanou žalobkyni a dopisem ze dne 21. 10. 2025 oznámil postoupení pohledávek žalované a současně ji vyzval k uhrazení dlužných částek do 10. dnů od data doručení tohoto dopisu. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne , datum, uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu 52 týdnů s týdenním splácením. Byla sjednána pevná úroková sazba 15 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a rozšířená doplňková služba komfortního a flexibilního splácení. Poslední splátka byla splatná dne 19. 7. 2023. Žalovaná svým podpisem potvrdila převzetí úvěru a současně potvrdila, že poskytla úplné a pravdivé údaje potřebné pro posouzení své úvěruschopnosti. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v souvislosti se žádostí o úvěr uvedla, že pobírá příjem ze státní podpory ve výši , hodnota, Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí , hodnota, Kč měsíčně, bydlí v nájmu a nemá evidovány jiné úvěrové závazky. Součástí zákaznické karty je prohlášení žalované o pravdivosti poskytnutých údajů. Žalobkyně tvrdí, že údaje byly ověřeny zejména z výpisů z bankovního účtu za období květen a červen 2022 a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalované byl dne 20. 7. 2022 poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Na předmětný úvěr byly v období od 1. 8. 2022 do 4. 12. 2023 zaznamenány platby v celkové výši 5 472 Kč. Jednotlivé úhrady byly započítávány částečně na jistinu, částečně na úroky, poplatky a doplňkové služby. Poslední evidovaná platba byla provedena dne 4. 12. 2023 ve výši 60 Kč. Podle tabulky umoření činil po zaúčtování všech plateb zůstatek nesplacené jistiny ke dni poslední úhrady 13 005,28 Kč.4. Soud má po právní stránce za to, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), na kterou dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, též z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr může poskytovatel poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele hodnotí zejména jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle nichž je věřitel povinen před poskytnutím úvěru řádně ověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nejvyšší soud zdůraznil, že požadavek odborné péče předpokládá nejen získání údajů od spotřebitele, ale též jejich odpovídající ověření. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen samotného spotřebitele před důsledky předlužení, ale též širší společenské zájmy a v konečném důsledku i ostatní věřitele. K prokázání splnění této povinnosti žalobkyně předložila formulář označený jako „Karta zákazníka“, který žalovaná podepsala dne 20. 7. 2022. Z tohoto dokumentu vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně se otázkou úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Pozornost však věnoval převážně údajům o příjmech žalované, přičemž ani tyto údaje nebyly dostatečně doloženy a ověřeny. Současně se spokojil pouze s orientačním zjištěním či odhadem jejích výdajů. Z předložených důkazů nelze dovodit, jakým konkrétním způsobem byly příjmy a výdaje žalované před uzavřením smlouvy ověřovány a zda získané informace poskytovaly dostatečný podklad pro závěr o její schopnosti úvěr řádně splácet. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nařízenému na den , datum, nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání způsobu ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, neboť takové poučení se zásadně poskytuje při jednání. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Jelikož právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. V důsledku neplatnosti smlouvy odpadl právní důvod plnění a účastníkům vznikla vzájemná povinnost vydat si poskytnutá plnění podle pravidel o bezdůvodném obohacení.5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního jednání (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku). Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, odpadá právní důvod plnění, které si účastníci na jejím základě poskytli, a nastupuje režim vzájemného vypořádání podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaná tak byla povinna vrátit žalobkyni částku odpovídající skutečně poskytnutým peněžním prostředkům, avšak pouze v rozsahu, v jakém je dosud nevrátila. Naopak žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění, neboť tato mají svůj základ výlučně v neplatné smlouvě. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 5 472 Kč. Nevrácená část poskytnutých peněžních prostředků proto činí 9 528 Kč. V tomto rozsahu se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila přijetím a nevrácením poskytnutých finančních prostředků. Žalobkyni tak svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení pouze ve výši 9 528 Kč, a soud proto žalované uložil povinnost tuto částku zaplatit. Nárok na zaplacení smluvních úroků, poplatků a z nich odvozeného příslušenství soud důvodným neshledal, a ve zbývající části proto žalobu zamítl.6. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to počínaje dnem 8. 7. 2026, tj. ve vazbě na doručení žaloby soudem, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení jinou dřívější výzvou.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při započtení příslušenství tak byla v řízení převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.