Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 53 853,48 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, IČ: , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatit žalobkyni rovněž částku 28 285 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 21měsíčních splátkách po 2 300Kč, poslední splátka byla stanovena na 20. 4. 2025. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni s účinností od , datum, , žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení uhradila 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky 53 853,48 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 19 589,54 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 24 263,94 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 083,03 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 201,49 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 589,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 12 % z 19 589,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se k nařízenému jednání nedostavila, svoji neúčast neomluvila4. Ze smlouvy o smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , zákaznické karty ze dne , datum, , zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, , tabulky umoření soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a se zavázala poskytnout žalované úvěr v hotovosti ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 24 946 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 19 282 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 1 714 Kč, částku za flexibilní splácení ve výši 2 450 Kč. Doplňkové pojištění činí 3 339 Kč. Celková částka 48 285 Kč byla splatná v 21měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila 500 Kč.5. Ze zákaznické karty ze dne , datum, podepsané žalovanou soud zjistil, že žalobkyně prověřovala majetkové poměry žalované z výplatních pásek (5, 6–23), kdy žalovaná potvrdila čistý měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč, plný úvazek, bydlení s rodiči, svobodná, bez vyživované osoby, základní vzdělání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , podacího lístku z , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 1. 2026 předanou k poštovní přepravě dne 16. 1. 2026 dle podacího lístku byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně.6. V projednávané věci byla mezi původním věřitelem a žalovanou podepsaná smlouvu o spotřebitelském úvěru, náležitosti smlouvy jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku, na kterou se vztahuje též zákon o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ve vztahu k jejím výdajům. V zákaznické kartě jsou uvedeny pouze odhadované výdaje žadatele, uvedené výdaje nebyly nijak doloženy. Pokud jde o příjem žalované ve výši , hodnota, Kč, je v zákaznické kartě uvedeno předložení výplatních pásek, tyto nebyly soudu předloženy, výše výdajů byla uvedena pouze jako odhadované výdaje. Původním věřitelem nebyla náležitě prověřena a posouzena úvěruschopnost žalované splácet úvěr.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Právnímu předchůdci žalobkyně nebyly doloženy doklady k výdajům žalované, když údaje o výdejích v zákaznické kartě jsou uváděny pouze jako odhadované měsíční výdaje žalované. Z informací získaných od žalované bez předložení dokladů vztahující se k posouzení výdajů žalované, nelze dospět k závěru o její schopnosti úvěr řádně splácet.9. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.10. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.11. Žalobkyni bylo při jednání soudu dne 24 8. 2026 dáno poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované ohledně příjmů a výdajů žalované, o jiném právním posouzení. Žalobkyně setrvala na již ve věci provedených důkazech, jiné neoznačila. Soud má za to, že v této věci prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované nedostatečně a nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 500 Kč, na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 19 500 Kč. Žalovaná byla vyzvaná k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 16. 1. 2026. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaná dostala do prodlení od dne 22. 1. 2026. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná v rozsahu 27,58 %, které žádné náklady řízení nevznikly.13. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.