Žalobkyně se podanou žalobou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , v hotovosti v den uzavření smlouvy,' což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne , datum, . Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná, v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku , částka, a na souhrnném poplatku částku , částka, . Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Z přiloženého přehledu plateb je ve sloupcích „Datum platby" a „Výše platby" uvedeno, kdy a v jaké výši žalovaná uhradila jednotlivě splátky. Z toho na jistinu zaplatila celkem , částka, a na dlužný souhrnný poplatek celkem -, částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou částku , částka, . Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení:- celkové dlužné částky ve výší , částka, sestávající se- z dlužné jistiny ve výši , částka- dlužné částky souhrnného poplatku ve výši , částka, ,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, ,- úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z celkové dlužné částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.2. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši , částka, žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně počítaný z celkové dlužné částky ve výši , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení , datum, .3. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne , datum, . Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku , částka, a na souhrnném poplatku částku , částka, . Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou .na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Z přiloženého přehledu plateb je ve sloupcích „Datum platby" a „Výše platby" uvedeno, kdy a v jaké výši žalovaná uhradila jednotlivé splátky. Z toho na jistinu, zaplatila celkem , částka, a na dlužný souhrnný poplatek celkem , částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o, postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z dne , datum, . Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení , datum, činila výše pohledávky za žalovanou částku , částka, . Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení;- celkové dlužné částky ve výši , částka, sestávající se:- z dlužné jistiny ve výši , částka- dlužné částky souhrnného poplatku ve výši , částka, ,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, ,- úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z celkové dlužné částky ve výši , částkaod , datum, do zaplacení.4. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši , částka, žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně počítaný z celkové dlužné částky ve výši , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení , datum, .5. Žalobce podal žalobu u Obvodního soudu pro , adresa, , který usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, řízení přerušil pro zjištění úpadku žalované.6. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, soud vyrozuměl účastníky řízení o pokračování v řízení.7. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, soud vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil spis na Okresní soud v Litoměřicích.8. Soud v daném případě nařídil ústní jednání, zástupce žalobkyně se dostavil, žalovaná se k jednání nedostavila, bez omluvy, ačkoliv byla řádně předvolána soudem v souladu s o. s. ř. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.9. Soud ve věci provedl odpovídající dokazování. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou bylo zjištěno, že smlouvou se věřitel zavázal poskytnout žalované hotovostní úvěr , částka, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované bezúčelový úvěr ve sjednané výše , částka, , a to hotovostně. Žalovaná vyčerpala tuto částku , částka, . V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve smlouvě v 45týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, .10. Další půjčku celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, .11. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, , č. úvěru 386388624 žalovaná obdržela hotovostně částku , částka, .12. Dále provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, , č. úvěru 385007571 žalovaná obdržela hotovostně částku , částka, .13. Dále bylo z listin předložených žalobkyní prokázáno, že žalovaná uhradila předchůdci žalobkyně částku , částka, na smlouvu č. , hodnota, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, tzv. předžalobní upomínkou ze dne , datum, , když soud měl k dispozici i výpis podacího archu, prokazující odeslání této předžalobní výzvy.14. Dále bylo zjištěno, že pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novém věřiteli, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.21. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.22. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. , spisová značka, ) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).23. Žalobkyně sice opakovaně tvrdila, že její právní předchůdce v případě smlouvy posoudil schopnost žalované splácet úvěr, vyhodnotil od žalované požadované a získané informace, dotázal se žalované na majetkové, pracovní a jiné poměry a informace ověřil oproti dokladům od žalované. Žalobkyně však soudu nepředložila odpovídající dokumenty, na jejichž základě posoudila úvěruschopnost žalované. Sice byly na výzvu soudu po poučení předloženy listiny o hodnocení klienta a redukované výpisy z bankovního účtu žalované ohledně jejich příjmů.24. Právní předchůdkyně žalobkyně však nepředložila relevantní důkazy o tom, že ověřila skutečné výdaje žalované, tj. její výdaje na bydlení, ostatní životní náklady (stravování, léky, hygienické potřeby atd.). Prohlášení klienta o příjmech a výdajích přitom musí poskytovatel úvěru prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . V řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně doložila skutečnou výši svých výdajů.25. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.26. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena odpovídajícími doklady.“.27. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Tento závěr je zcela odpovídající, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.28. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj vhodný, nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18).29. S ohledem na shora uvedené závěry, soud věc posoudil tak, že smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, a , datum, mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou jsou absolutně neplatné podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku.30. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, , žalovaná obdržela v hotovosti částku , částka, . Dále bylo prokázáno, že žalovaná uhradila předchůdci žalobce částku , částka, na úhradu dluhu, zbývající částka, rozdíl je , částka, . Z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, , žalovaná obdržela v hotovosti částku , částka, . Dále bylo prokázáno, že žalovaná neuhradila předchůdci žalobce žádnou částku.31. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.32. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.33. Plnění předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat.34. Žalobní nároky plynoucí z tvrzené uzavřené úvěrové smlouvy ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (úroky, úhrada za poskytnutý úvěr, vyhodnocení úvěrového případu, umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště). Tyto nároky jsou svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku úvěrovému vztahu, který byl dle soudu neplatně sjednán.35. Soud tedy částečně žalobu výrokem II. zamítl ohledně požadované částky ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 7,75 % p. a. z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, dále s požadovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a s úrokem z prodlení v zákonné výši 7,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení.36. Žalovaná je tedy dle soudního rozhodnutí povinna zaplatit přijaté peněžní prostředky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, stanoveným podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění.37. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznaný úrok z prodlení od 30.11.21017 do zaplacení.38. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek.39. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.40. V řízení byla sice úspěšnější žalovaná, ale její úspěch byl nízký, a proto soud žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.