Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím internetových stránek www.creditgo.cz s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Emmas , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalovanému bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, a úrokem ve výši , částka, do , datum, . Žalovaný však svůj závazek nedodržel, jelikož úvěr řádně a včas nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, . Dlužná částka sestává z jistiny ve výši , částka, , z neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala po žalovaném též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na úhradu svého dluhu neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne , datum, .2. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu ničeho neuvedla.3. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně neuznává v plném rozsahu, když žalovaná pohledávka vznikla nezákonným způsobem, neboť právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného a dále žalovaný zpochybnil způsob uzavření smlouvy na dálku, když tento způsob byl již několikrát ČNB a soudy v jiných řízeních vyvrácen. Žalovaný dále namítl neakceptovatelnou výši úrokové sazby. Žalovaný uvedl, že je připraven uhradit jistinu ve výši , částka, představující bezdůvodné obohacení. Dále požádal soud o možnost plnění dluhu ve splátkách.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili žalobkyně a žalovaný k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.5. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru žalovanému poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, . Smlouva o úvěru byla uzavřena, když žalovaný dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru právní předchůdkyni žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do , datum, celkem , částka, . Do smlouvy o úvěru žalovaný uvedl svůj bankovní účet číslo , č. účtu, .7. Z Potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, částku , částka, .8. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni a tuto skutečnost písemně žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, .9. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení svého dluhu. Odeslání předžalobní výzvy žalobkyně prokázala potvrzením o odeslání zásilky ze dne , datum, . Žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.10. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI.11. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.15. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.17. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.24. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.25. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.28. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“29. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“30. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je tedy, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.31. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.32. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ, neplatná.33. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka , částka, , tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a v žalobě požadovala tuto částku na jistině (, částka, ), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (, částka, ). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl.34. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, , která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, (doručena třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy , datum, ), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši , částka, i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od , datum, , tedy po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce (, datum, ).35. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když shledal důvody pro stanovení peněžitého plnění ve splátkách, a to tak, aby dlužná částka včetně příslušenství byla splacena žalobkyni v přiměřené lhůtě, neboť není možné, aby byl žalovaný neúměrně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Lhůtu k plnění ve výroku I. soud stanovil žalovanému delší než zákonnou (zákonná lhůta podle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta delší zejména s ohledem na přiznanou výši plnění a také, že se žalovaný vyjádřil, že je schopen splatit žalobkyni nesplacenou část jistiny, avšak v měsíčních splátkách odpovídajícím jeho reálným finančním možnostem. Žalovaný k jeho finanční situaci uvedl, že v současné době hledá zaměstnání a jeho jediným příjmem je v posledních dvou měsících pouze podpora v nezaměstnanosti. Soud proto stanovil splátku v uvedené výši, a to z důvodu, že finanční situace žalovaného není tak pozitivní, aby mohl zaplatit celou žalobkyni přiznanou částku najednou. Současně je tím eliminováno riziko exekuce v případě nezaplacení celé žalované částky najednou, čímž by opět mohly vznikat další náklady ke splnění povinností žalovaného stanovených tímto rozsudkem a další dluhová spirála žalovaného.36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky , částka, , tedy po zaokrouhlení ze 69 %. Žalovaný byl úspěšný z 31 %. Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 38 % z celkových nákladů řízení (69 % - 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty , částka, , tj. , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení; žaloba, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 31 % z částky , částka, , tedy na náklady řízení ve výši , částka, . Náhrada nákladů byla přiznána k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Co se týká uložení povinnosti v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), tak v této části soud dospěl k závěru, že je nanejvýše vhodné, aby žalobkyně obdržela co nejdříve náklady na své zastoupení v této věci, a současně výše nákladů řízení není v takové výši, aby ji žalovaný nemohl zaplatit najednou.37. Podmínky pro přiznání nižší náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t. má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který lze uplatnit opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (žalobkyně je poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, smlouvy jsou uzavírány vyplněním předtištěného formuláře), a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující , částka, .