Žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2025 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 57 852,27 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 16. 7. 2024 uzavřela s žalovaným distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 26 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 15. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 6. 1. 2026. Žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, . Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 23 800 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 27 800 Kč vyplacením na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 16. 7. 2024 ve výši 23 000 Kč a dne 25. 9. 2024 ve výši 4 800 Kč. Žalovaný si při uzavírání smlouvy zvolil volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek 263,52 Kč, a službu „Presto“ za poplatek 330 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 0,88 % denně z nesplacené částky jistiny. Žalobkyně vyčíslila smluvní úrok na 28 894,15 Kč. Žalovaný na jistinu splatil částku ve výši 178,79 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 27. 1. 2025, do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal dne 28. 1. 2025. V souladu se smlouvou požaduje žalobkyně za prodlení s úhradou po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení, tj. částku 496,10 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025 k úhradě dlužné částky. Žalovaný žalobkyni nezaplatil již ničeho.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává, když žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však splatil na poskytnutý úvěr minimálně částku ve výši 14 470,21 Kč, přičemž nesplacená výše jistiny v takovém případě činí nejvýše 13 329,79 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně použila naprostou většinu splacené částky na úhradu své odměny za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Na splátku jistiny úvěru šlo jen minimum, pouze 178,79 Kč, tedy zhruba jedno procento splacené částky. Nová jistina úvěru je podle žalovaného dokonce vyšší než původně půjčená částka. Žalovaný namítl, že odměna žalobce za poskytnutí úvěru (tj. úrok a různé poplatky) je nepřiměřená, je sjednána v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatně. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení. Zástupce žalovaného u ústního jednání setrval na svém výše uvedeném písemném vyjádření, když s ohledem na žalobkyní neprovedené ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje smlouvu o úvěru za neplatnou. Pro případ, že by soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení, tak dle pokynu klienta žádá právní zástupce žalovaného, aby byla dle finančních možností jeho klienta stanovena splatnost ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 28. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozhodnutí nabude právní moci.3. Právní zástupce žalovaného učinil nesporným, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného celkem částku 27 800 Kč, a to platbami ze dne 16. 7. 2024 ve výši 23 000 Kč a ze dne 25. 9. 2024 ve výši 4 800 Kč. Po v řízení provedeném dokazování vzal soud za prokázáno ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 7. 2024, že jako věřitel je uvedena žalobkyně (dříve s obchodní firmou „, právnická osoba, .“) a jako klient je uveden žalovaný, který je zde identifikován rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, a telefonním číslem, s uvedeným číslem bankovního účtu č. , č. účtu, . Ze smlouvy dále vyplývá, že úvěr byl sjednán až do výše 26 600 Kč, kdy lze úvěr čerpat postupně i opakovaně, denní úroková sazba 0,883 %, RPSN bylo sjednáno ve výši 1311,91 %, splatnost první splátky byla sjednána na 15. 8. 2024 a splatnost celého úvěru na 7. 1. 2026, poplatek za vyplacení tranše úvěru byl sjednán ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení úvěrovaného s plněním byla stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Z doloženého Přehledu bankovních transakcí dále vyplývá, že z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, byla dne 16. 7. 2024 vyplacena částka 23 000 Kč a dne 25. 9. 2024 částka 4 800 Kč. Z písemnosti nadepsané jako Identifikované příjmy soud zjistil, že je zde pouze uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 23 800 Kč. Z písemnosti nadepsané Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že ověření totožnosti žalovaného bylo autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu dne 16. 7. 2026. Z písemnosti nadepsané jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . datovaného ke dni 16. 7. 2024 a sestaveného žalobkyní soud zjistil, že obsahuje číselné údaje o počtu členů domácnosti, počtu členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem, výši pravidelných výdajů na půjčky a na bydlení a další nezbytné výdaje, výši ověřeného čistého měsíčního příjmu, regionální koeficient, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti, údaj o rezervě na bydlení, vypočítané minimální výdaje, a disponibilní příjem. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě svého dluhu před podáním žaloby, kdy tato Výzva byla odeslána žalovanému dle Podacího lístku téhož dne. Z doložených výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, vzal soud za prokázáno, že žalovaný platbami v rozmezí od 15. 8. 2024 do 22. 10. 2024 na svůj dluh splatil žalobkyni částku ve výši 14 470,21 Kč.4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 27 800 Kč, a to tak, že dne 16. 7. 2024 byla vyplacena částka 23 000 Kč a dne 25. 9. 2024 částka 4 800 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet, jehož majitelem je žalovaný. Žalovaný na jistinu uhradil částku ve výši 14 470,21 Kč. Žalobkyně žalovaného Výzvou ze dne 21. 5. 2025 vyzvala k zaplacení dlužné částky na označený účet, a to do tří dnů.5. Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu podle níže uvedených zákonných ustanovení s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie k výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva, v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES tak, aby byl dosaženo jí zamýšleného výsledku a právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka a věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje a pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem, soud dospěl k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále také jen „OZ“), ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti, kdy uvedenému hodnocení odpovídá i znění § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné od 29. 5. 2022. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti a provedené důkazy učinil závěr, že nebylo prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně ve své žalobě rozsáhle popsala, jakými způsoby a z jakých registrů ověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy soud pro stručnost odkazuje na výše uvedená skutková tvrzení žalobkyně. Žalobkyně však svá tvrzení již řádně listinami nedoložila. Písemnost Identifikované příjmy sestavená žalobkyní obsahuje pouze údaj o tom, že zjištěný čistý příjem žalovaného je ve výši 23 800 Kč. Žádné výpisy z bankovního účtu či výplatní pásky žalovaného však žalobkyně nedoložila, a není tak zřejmé, z čeho tento údaj dovodila. Žalobkyně pak nedoložila ani tvrzené lustrace žalovaného v registrech, a nedoložila ani žádné jiné důkazy, z nichž by bylo seznatelné, že žalobkyně zkoumala rovněž výdaje žalovaného. Žalobkyně sice ke svému návrhu přiložila písemnost nadepsanou jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . datovaný ke dni 16. 7. 2024 a sestavený žalobkyní, jenž obsahuje údaje o počtu členů domácnosti, počtu členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem, výši pravidelných výdajů na půjčky a na bydlení a další nezbytné výdaje, výši ověřeného čistého měsíčního příjmu, regionální koeficient, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti, údaj o rezervě na bydlení, vypočítané minimální výdaje, a disponibilní příjem. Z uvedené písemnosti a ani z jiných příloh žaloby však není zřejmé, z jakých konkrétních zdrojů byly uvedené údaje čerpány a jak byly ověřeny. Žalobkyně tak k žalobě dostatečně nedoložila, jakým způsobem ověřila jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, soud tedy dospěl k závěru, že pokud byla smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 7. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, tato je neplatná pro rozpor se zákonem (ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k této neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ). Vzhledem k přijatému právnímu hodnocení o absolutní neplatnosti smlouvy, která je v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy ve výši 27 800 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 14 470,21 Kč. Soud shrnuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, ponížené o to, co plnil žalovaný, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 13 329,79 Kč, která byla nejpozději splatná na základě zaslané výzvy ze dne 21. 5. 2025, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 13 329,79 Kč, a dále v souladu s ustanovením § 1970 OZ i úrok z prodlení, ve výši určené podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tedy v části, kdy se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 522,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 462,02 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do 27. 5. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 132,23 Kč za dobu od 28. 5. 2025 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl, neboť při přijatém závěru o neplatnosti smlouvy nelze přiznat nároky plynoucí z uzavřené smlouvy.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Soud proto náhradu dle výše cit. ustanovení o. s. ř. poměrně rozdělil, když po odečtení procesního úspěchu žalobkyně ve výši 23 % od procesního úspěchu žalovaného v rozsahu 77 % žalovanému náleží jemu vzniklé náklady řízení v rozsahu 54 %. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny jeho právního zástupce ve výši 10 260 Kč, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u ústního jednání) po 3 420 Kč, určené dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Za každý úkon právní služby dále zástupci náleží náhrada hotových výdajů určená dle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč celkem 1 350 Kč. Z celkové částky nákladů řízení ve výši 11 610 Kč pak náleží žalovanému 54 %, což představuje částka 6 269,40 Kč. , adresa, plnění k rukám právního zástupce bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy soud vyhověl návrhu žalovaného a uložil mu zaplacení částky přiznané žalobkyni tímto rozhodnutím v pravidelných splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 28. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, což je v souladu s zákonem o spotřebitelském úvěru.