Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 270 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 12. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, -450083 na základě které měl uhradit částku 27 270 Kč, sestávající z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč, přičemž se zavázal splácet úvěr v týdenních splátkách po 455 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhrazená částka 15 000 Kč byla započtena postupně nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání, dále na smluvní pokuty, poté na poplatky za prodlení, následně na poplatek za zpracování a doručení úvěru, poté na poplatek za hotovostní inkaso splátek a zbytek byl rozdělen na jistinu ve výši 83,47 % a úrok ve výši 16,53 %, přičemž poplatek za zpracování a doručení úvěru a za hotovostní inkaso zahrnoval zejména odměnu obchodního zástupce za výběr splátek v místě bydliště žalovaného, náklady na jízdy a administrativní zpracování včetně zavedení do systému a zhotovení dokumentů. V případě prodlení nebo neplnění se podle smluvních podmínek stal zbylý dluh včetně příslušenství splatným ke dni splatnosti nejbližší následující týdenní splátky, přičemž žalovaný splácel nepravidelně a žalobkyně vypočetla okamžik prodlení tak, že uhrazenou částku 15 000 Kč vydělil předepsanou týdenní splátkou 455 Kč, na základě čehož by splatnost pohledávky nastala dříve, nicméně žalobce uplatňuje zákonný úrok z prodlení až od data splatnosti stanoveného smlouvou ke dni 4. 9. 2024, s počátkem prodlení dne 5. 9. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 10. 12. 2024 k úhradě dlužné částky. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila, když se z účasti omluvila, proto soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v její nepřítomnosti.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce, který se z účasti u jednání taktéž omluvil, proto soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. taktéž v jeho nepřítomnosti. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když se jednalo o spotřebitelský úvěr a žalovaná porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když si nevyžádala žádné dokumenty, tuto řádně neposoudila, proto je dle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) uzavřena smlouva o úvěru zcela neplatná a žalobkyně tedy může po žalovaném požadovat pouze uhrazení poskytnuté částky, neboť jí poskytnuté plnění svou povahou představuje bezdůvodné obohacení. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 15 000 Kč, kterou jí fakticky uhradil, vydal jí tedy plnou výši bezdůvodného obohacení.3. Po v řízení provedeném dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2023 s formulářem pro standardní informace, evidenční kartou klienta a informací o smlouvě vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 12. 7. 2023 smlouvu na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 70,89 % ročně, kdy poplatek za zpracování a doručení úvěru byl sjednán ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, když žalovaný měl být ženatý, v domácnosti s ním měly žít 3 nezaopatřené osoby, jeho mzda měla činit 30 651 Kč, neměl mít žádné závazky, jeho výdaje na bydlení měly činit 11 769 Kč a životní minimum 13 620 Kč. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 15 000 Kč. Výše uvedená skutková zjištění soud pro jejich stručnost přejal i jako závěr o skutkovém stavu věci.4. Soud provedl právní zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu podle níže uvedených zákonných ustanovení s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie k výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva, v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES tak, aby byl dosaženo jí zamýšleného výsledku a právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka a věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje a pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem, soud dospěl k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále také jen „OZ“), ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti, kdy uvedenému hodnocení odpovídá i znění § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné od 29. 5. 2022. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.5. Soud na základě výše uvedených skutečností a provedených důkazů učinil právní závěr, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, když žádné důkazy k prokázání zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného v žalobě netvrdila a k této nezaložila. Žalobkyně nijak nedoložila, jakým způsobem informace o příjmech a výdajích žalovaného hodnotila, přičemž nedoložila žádné důkazy, ze kterých by bylo zřejmé, že žalobkyně řádně ověřila jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů. Žalobkyně tak soudu neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Soud proto dospěl k závěru, že pokud byla smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 7. 2023 žalobkyní a žalovaným uzavřena, tato je neplatná pro rozpor se zákonem (ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k této neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ). Vzhledem k přijatému právnímu hodnocení o absolutní neplatnosti smlouvy, která je v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, protože žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy ve výši 15 000 Kč, když tuto částku bezdůvodného obohacení jí žalovaný před podáním žaloby uhradil, soud proto z výše uvedených důvodů žalobu zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení plně procesně neúspěšná, soud proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení procesně zcela úspěšnému žalovanému. Náklady řízení sestávají z odměny právního zástupce žalovaného ve výši 3 240 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě) po 1 620 Kč, určené dle § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Za každý úkon právní služby soud žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši určené dle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč, celkem tedy 900 Kč a k tomu dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH z částky 4 140 Kč ve výši 869,40 Kč. , adresa, plnění k rukám právního zástupce žalovaného bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.7. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.