Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 610 Kč s příslušenstvím ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 31. 1. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 1. 2024 úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle smlouvy zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a splácet úrok vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, přičemž jistinu mohl splatit kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl opakovaně upomínán a v upomínce ze dne 1. 6. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 6. 2024, přičemž do prodlení s úhradou celého úvěru se dostal dne 5. 6. 2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši 21 000 Kč, sestávající z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč splatných nejpozději dne 4. 6. 2024, a to spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Dále žalobkyně požaduje vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru dle Smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to za každý kalendářní den v období od 5. 6. 2024 do 14. 6. 2025 ve výši 5 610 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025 k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po v řízení provedeném dokazování vzal soud za prokázáno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 1. 2024, že jako úvěrující je uvedena žalobkyně a jako úvěrovaný je uveden žalovaný, který je zde identifikován rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, a telefonním číslem, s uvedeným bankovním účtem č. , č. účtu, . Ze smlouvy dále vyplývá, že spotřebitelský úvěr byl sjednán ve výši 20 000 Kč, celková částka, kterou je třeba zaplatit, byla při výpůjční úrokové sazbě 40 % sjednána tak, že se skládá z jistiny úvěru a úroku a odvisí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný úvěr čerpat, a od způsobu splácení, RPSN bylo sjednáno ve výši 5518,07 %, splátka byla sjednána tak, že úvěrovaný splácí každý měsíc k 1. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení úvěrovaného s plněním byla stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Z doloženého Potvrzení o provedené platbě vystaveného společností , právnická osoba, dále vyplývá, že z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, byla dne 31. 1. 2024 vyplacena částka 15 000 Kč. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, zachycujícího pohyby na účtu od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalovaný má rovněž další půjčky, a to od společnosti Zaplo.cz, a také od společnosti COFIDIS , právnická osoba, .4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne 31. 1. 2024 účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , žalobkyně poskytla dne 31. 1. 2024 žalovanému částku celkem ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet, jehož majitelem je žalovaný.5. Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu podle níže uvedených zákonných ustanovení s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie k výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva, v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES tak, aby byl dosaženo jí zamýšleného výsledku a právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka a věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje a pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem, soud dospěl k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále také jen „OZ“), ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti, kdy uvedenému hodnocení odpovídá i znění § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné od 29. 5. 2022. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Soud učinil závěr, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně ve své žalobě pouze uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, a BRKI, přičemž žádné důkazy k prokázání provedení tvrzených lustrací nedoložila. Žalobkyně k žalobě přiložila ve vztahu k prokázání řádného ověření schopnosti splácet úvěr ze strany žalovaného pouze výpis z bankovního účtu č. , č. účtu, zachycující pohyby na účtu za tři měsíce, a to od října do prosince 2023. Z uvedeného výpisu z bankovního účtu bylo soudem zjištěno, že žalovaný má i další půjčky, a to zejména od společnosti Zaplo.cz a také od společnosti COFIDIS , právnická osoba, ., a značné množství blíže nespecifikovaných odchozích plateb. Žalobkyně však již nijak nedoložila, jakým způsobem získané informace o příjmech a výdajích žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů hodnotila, přičemž žádné další důkazy, ze kterých by bylo zřejmé, že žalobkyně řádně ověřila jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů, žalobkyně nedoložila. Žalobkyně tak dle názoru soudu neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Soud proto dospěl k závěru, že pokud byla smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 1. 2024 žalobkyní a žalovaným uzavřena, tato je neplatná pro rozpor se zákonem (ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k této neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ). Vzhledem k přijatému právnímu hodnocení o absolutní neplatnosti smlouvy, která je v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to ve výši 15 000 Kč. Soud shrnuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 15 000 Kč, a proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a dále v souladu s ustanovením § 1970 OZ i úrok z prodlení, ve výši určené podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tedy v části, kdy se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 610 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 5. 6. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 5. 6. 2024 do 11. 6. 2026 a úroku z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 3,25 % ročně za dobu od 12. 6. 2026 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl, neboť při přijatém závěru o neplatnosti smlouvy nelze přiznat nároky plynoucí z uzavřené smlouvy.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. ust. § 142a odst. 1, § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., neboť žalobkyně, byť byla v řízení procesně úspěšnější než žalovaný, neprokázala, že by žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V takovém případě nelze právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému přiznat, když soud žádné důvody hodné zvláštního zřetele, aby výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznal i bez této výzvy, neshledal.8. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.