Žalobkyně se svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 49 941,19 Kč s příslušenstvím ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 11. 2024 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , jako právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou. Tato pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Na základě výše označené Smlouvy o úvěru byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, bankovním převodem ze dne 20. 11. 2024 na účet žalované č. , č. účtu, , který měl být splacen nejpozději dne 21. 7. 2025. Žalovaná však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky se smluvním úrokem ve výši 19 941,19 Kč nevrátila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně upomínkou odeslanou žalované dne 15. 8. 2025. Žalovaná na dlužnou částku ke dni podání žaloby ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl bez nařízení jednání a současně ji poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy nevyjádří, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání nesouhlasí, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože žalobkyně s rozhodnutím bez jednání již dříve souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízeného jednání.4. Po v řízení provedeném dokazování vzal soud za prokázáno ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2024, že jako věřitel je uvedena společnost , právnická osoba, a jako klient je uvedena žalovaná, která je zde identifikována rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, e-mailem, a telefonním číslem, s uvedeným bankovním účtem č. , č. účtu, . Ze smlouvy dále vyplývá, že spotřebitelský úvěr byl sjednán ve výši 30 000 Kč, se splatností do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků, celková částka, kterou je třeba zaplatit, byla při úrokové zápůjční sazbě 112 % sjednána ve výši 51 121,56 Kč, RPSN bylo sjednáno ve výši 191,80 %, splátky byly sjednány ve výši 4 260,13 Kč měsíčně. Z Výpisu z běžného účtu vedeného u společnosti , právnická osoba, . vyplývá, že dne 20. 11. 2024 byla provedena odchozí platba ve výši 30 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Z Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, č. , hodnota, -9 bylo zjištěno, že limit úvěru poskytnutý žalované byl postupně navyšován až na částku 58 002 Kč; žalobkyně však ve své žalobě požaduje na jistině pouze částku ve výši 30 000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi společnostmi , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně, ., bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, kdy mezi nimi byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025, které bylo žalované dle Potvrzení o podání doporučené zásilky odesláno žalované dne 20. 8. 2025, vzal soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky za žalovanou, a z Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě svého dluhu před podáním žaloby.5. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla dne 20. 11. 2024 žalované částku ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet, jehož majitelem je žalovaná, když s žalovanou uzavřela dne 20. 11. 2024 Smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, . Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně žalovanou rovněž výzvou ze dne 21. 7. 2025 vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky na označený účet, žalovaná však dosud na žalobkyní požadovanou částku ničeho neuhradila.6. Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu podle níže uvedených zákonných ustanovení s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie k výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva, v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES tak, aby byl dosaženo jí zamýšleného výsledku a právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka a věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje a pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem, soud dospěl k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále také jen „OZ“), ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti, kdy uvedenému hodnocení odpovídá i znění § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné od 29. 5. 2022.7. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud učinil závěr, že žalobkyní nebylo nijak tvrzeno ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně ve své žalobě k uvedenému nesdělila žádné skutečnosti a ani nedoložila žádné důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované ze strany své právní předchůdkyně, a navíc z nařízeného ústního jednání konaného dne 15. 7. 2026 svou účast žalobkyně omluvila. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k uvedení rozhodných skutečností a k doplnění důkazů a poučit ji podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání připravila o možnost tohoto poučení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, soud dospěl k závěru, že pokud byla smlouva o úvěru ze dne 20. 11. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena, tato je neplatná pro rozpor se zákonem (ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k této neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ). Vzhledem k přijatému právnímu hodnocení o absolutní neplatnosti smlouvy, která je v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to ve výši 30 000 Kč. Pohledávka společnosti , právnická osoba, byla platně postoupena v souladu s ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimovaná. Soud shrnuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla její právní předchůdkyně žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 30 000 Kč, která byla nejpozději splatná na základě zaslané výzvy ke dni 21. 7. 2025, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč a dále v souladu s ustanovením § 1970 OZ i úrok z prodlení, ve výši určené podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tedy v části, kdy se žalobkyně dále domáhala po žalované zaplacení částky 19 941,19 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně za dobu od 22. 7. 2025 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl, neboť při přijatém závěru o neplatnosti smlouvy nelze přiznat nároky plynoucí z uzavřené smlouvy.10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení částečně procesně úspěšná. Soud proto náhradu dle výše cit. ustanovení o. s. ř. poměrně rozdělil, když po odečtení procesního úspěchu žalované ve výši 40 % od procesního úspěchu žalobkyně v rozsahu 60 % žalobkyni náleží požadované náklady řízení rozsahu 20 %. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 998 Kč, z odměny právního zástupce ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 700 Kč, určené dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal dále náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč, celkem tedy 300 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 4 398 Kč pak náleží žalobkyni 20 %, což představuje částku 880 Kč. Soud postupoval při určení odměny zástupce žalobkyně dle § 14b vyhlášky, neboť je soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně podává opakovaně obdobné formulářové žaloby, jedná se o věc typově i skutkově jednoduchou a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. , adresa, plnění k rukám právní zástupkyně bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.