Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 27. 4. 2026 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 26 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 24 000 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 910 Kč.2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 22. 12. 2024 uzavřela smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jež mu zaslala na jeho bankovní účet dne 22. 12. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne 25. 3. 2025. Závazky neuhradil řádně a včas. Podle čl. 2. 3. smlouvy žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 15 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od 6. 3. 2025 do 24. 4. 2026, ve výši 5 910 Kč. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč (čl. 2.3 Smlouvy). Písemné výzvy byly odeslány dne 25. 1. 2025, 5. 2. 2025, 24. 2. 2025, 5. 3. 2025.3. Žalobkyně si podle svých slov před uzavřením smlouvy od žalovaného vyžádala „informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyni vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.“ Ze zjištěných informací žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 22. 12. 2024 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky (prokázáno smlouvou).ii. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 22. 12. 2024 15 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu).iii. Žalobkyně žalovaného měla vyzvat k uhrazení dluhu ze smlouvy o zápůjčce, a to do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána (předená České poště, s. p. k přepravě) dne 17. 12. 2025 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 12. 2025 a podací lístek ze dne 17. 12. 2025).iv. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.14. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému 15 000 Kč, byla proto také povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.15. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ověřovala a odkázala na dokument nazvaný zákaznická karta. Jelikož tento ani jiný dokument žalobkyně nedoložila, nemohla tak prokázat, že ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr.16. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr (zápůjčku) splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o zápůjčce (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované dluhy (poplatek, smluvní pokuta, náklady upomínaní) tak důvodné nejsou, a soud je nepřiznal. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 15 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.).17. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu – 9. 6. 2026 (viz doručenka na čl. 28 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 12. 6. 2026 a od 13. 6. 2026 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 13. 6. 2026. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení, je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.19. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 25. 3. 2025 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 1. 2025, činila 4 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 12. 6. 2026, a tudíž k prodlení žalovaného došlo 13. 6. 2026 (k tomu viz výše). K 1. 1. 2026 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (součet 8 procentních bodů a reposazby 3,50 %). Soud tedy co do rozdílu výše úroků žalobu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci v převážné části úspěšný, a příslušela by mu tak náhrada části jeho nákladů řízení. Žádné náklady řízení mu však nevznikly. Při určení míry úspěchu ve věci soud vycházel z celkového žalovaného nároku a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, kapitalizovaných ke dni vydání rozsudku, tj. k 23. 7. 2026.