Žalobce se žalobou podanou dne 24. 6. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 30 930 Kč s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobce uzavřela žalovaná s žalobcem dne 7. 7. 2025 smlouvu o zápůjčce, a to prostředky komunikace na dálku. Na základě smlouvy o zápůjčce byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, a to nejpozději do 6. 8. 2025. Žalovaná nedostála svým smluvním povinnostem, na svůj dluh ničeho neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou dlužné částky a byla žalobcem opakovaně písemně upomínána o zaplacení. Žalobce si rovněž uplatnil nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 2 000 Kč a dále si nárokoval smluvní pokutu ve výši 6 380 Kč. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 380 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 2 000 Kč. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však na svůj dluh ničeho dalšího neplnila.2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla včas a řádně předvolána, k jednání se nedostavila, a v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil.3. Z předložených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 7. 7. 2025 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o zápůjčce, přičemž k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobce, www.coolcredit.cz, v chráněném internetovém prostřední s ověřením identity žadatele (žalované). Na základě smlouvy o zápůjčce byla dne 7. 7. 2025 žalované, na účet ve smlouvě uvedený, zaslána částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit plnění do 6. 8. 2025. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu. Soud vycházel zejména ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 7. 2025, všeobecných podmínek společnosti , Jméno žalobce, ., písemných upomínek, potvrzení o provedené platbě ze dne 7. 7. 2025 a předžalobní výzvy k plnění včetně poštovního podacího lístku.4. Spor mezi účastníky soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť tuto smlouvu uzavřel žalobce jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.6. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Žalobce totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, přičemž tuto povinnost mu ukládá shora citované zákonné ustanovení, z tohoto důvodu soud hodnotí úvěrovou absolutně neplatnou, a to dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími , právnická osoba, sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ). Žalobce soudu nijak nedoložil, že by zkoumal příjmy žalované a její běžné výdaje na domácnost, jídlo, energie, dopravu, telefon apod. Za této situace soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná obdržela částku 20 000 Kč bez právního důvodu, tudíž je povinna tuto částku vrátit, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku (výrok I.).8. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokuty či jiných nákladů /výrok II./.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu jedné pětiny nákladů řízení ve výši této pětiny 891 Kč. Náklady řízení sestávají ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) po 700 Kč, tj. 2 100 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 547 Kč, 21% DPH ve výši 504 Kč, celkem tedy ve výši 4 451 Kč (jedna pětina 891 Kč).10. Soud pak v této souvislosti pouze dodává, že na danou věc při posuzování práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšného žalobce aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to na základě toho, že obdobné žaloby jsou tím samým žalobcem ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově a právně obdobných věcech