Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 300.000 USD s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení z titulu ručení žalovaného za dluh , jméno FO, . Uvedl, že dne , datum, uzavřel s uvedeným vydlužitelem smlouvu o zápůjčce ve výši 300.000 USD, splatnou dne , datum, , kterou vydlužitel dosud neuhradil.2. Tvrdil, že žalovaný téhož dne učinil ručitelské prohlášení, jímž se zavázal uspokojit žalobce pro případ, že vydlužitel nesplní svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce. Poté, co vydlužitel dluh nesplnil, vyzval žalobce žalovaného k plnění z titulu ručení. Žalovaný převzetí výzvy potvrdil a sdělil, že jedná s vydlužitelem o úhradě dluhu.3. Žalobce dále uvedl, že ze zástavní listiny vydané vykonávacím úřadem v Zollikonu ve Švýcarsku zjistil, že vydlužitel je předlužen, je proti němu vedeno více exekučních řízení a jeho majetek je zatížen dalšími závazky, v důsledku čehož je podle žalobce zřejmé, že vydlužitel svůj dluh nesplní. Proto se žalobce domáhá splnění zajištěného dluhu přímo po žalovaném jako ručiteli. Předmětem žaloby je jistina ve výši 300.000 USD a smluvený úrok z prodlení; smluvní pokutu žalobce v tomto řízení neuplatňuje.4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nezpochybnil, že dne , datum, podepsal ručitelské prohlášení, kterým převzal ručení za závazky , jméno FO, vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené se žalobcem.5. Namítal však, že tvrzení žalobce o majetkových poměrech vydlužitele a o jeho neschopnosti splnit dluh nepovažuje za dostatečně objasněná. Uvedl, že provádí vlastní šetření a je s vydlužitelem v osobním kontaktu. V této souvislosti poukázal na dopis státního zastupitelství v Curychu ze dne , datum, , z něhož podle jeho názoru vyplývá, že by měl být umožněn prodej nemovitosti vydlužitele za účelem uspokojení věřitelů z výtěžku prodeje. Současně uvedl, že prověřuje další podklady poskytnuté vydlužitelem, týkající se trestního řízení vedeného ve Švýcarsku a připravovaného prodeje jeho nemovitosti.6. Žalovaný dále tvrdil, že na předžalobní korespondenci nemohl včas reagovat ze zdravotních důvodů, neboť od , datum, podstoupil hospitalizaci a operační zákrok v Berlíně. V důsledku svého zdravotního stavu podle svého vyjádření nemohl v potřebném rozsahu ověřit informace týkající se majetkových poměrů vydlužitele a jeho schopnosti splnit dluh.7. K nařízenému jednání dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud tak jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.8. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., zjistil, že žalobce uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce (dále jen: „Smlouva“) na jejímž základě poskytl žalobce zápůjčku ve výši 300.000 USD vydlužiteli , jméno FO, . Podle čl. 5 Smlouvy byl vydlužitel povinen zápůjčku vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do , datum, . Podle čl. 8.1. Smlouvy se tato Smlouva řídí právním řádem České republiky, zejména ustanovením § 2390 o. z. (viz důkaz „Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, “)9. Soud má dále za prokázané, že žalovaný podepsal dne , datum, ručitelské prohlášení (dále jen: „Ručitelské prohlášení“) kde prohlásil, že nesplní-li vydlužitel vůči žalobci svou povinnost ze Smlouvy vrátit mu zápůjčku, úroky ze zápůjčky a smluvní pokutu, bezpodmínečně a v plné výši žalobce uspokojí, tedy uhradí každý takto specifikovaný závazek vydlužitele vyplývající ze Smlouvy, a to včetně jeho příslušenstvím, s jehož zaplacením se vydlužitel ocitne v prodlení, a to nejpozději do 10 dnů od doručení písemné výzvy zapůjčitele. Text obsahuje prohlášení, že toto Ručitelské prohlášení je ručitelským prohlášením podle § 2018 a násl. o.z. Existenci Smlouvy ani Ručitelského prohlášení žalovaný nerozporoval a ve vyjádření ze dne , datum, výslovně uznal, že podepsal notářský ověřené Ručitelské prohlášení. (viz důkaz ručitelské prohlášení ze dne , datum, )10. Soud má dále za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, k zaplacení částky ve výši 300 000 USD, úroku z prodlení ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,5% denně od , datum, do zaplacení, a to do deseti dnů ode dne doručení této výzvy. Doručení této výzvy potvrzuje podací poštovní arch a také email žalovaného ze dne , datum, , ze kterého se podává, že žalovaný uvádí, že obdržel korespondenci týkající se věci , tituly před jménem, , Jméno žalobce, vs. , jméno FO, č. jednací , spisová značka, . (viz důkaz předžalobní výzva ze dne , datum, , poštovní podací arch, e-mail žalovaného ze dne , datum, )11. Z kopie dodatku k dopisu ze dne , datum, Státního zastupitelství III. Kanton Zurich se podává, že státní zastupitelství sděluje právnímu zástupci , jméno FO, , že má být znovu povolen prodej nemovitosti pana , jméno FO, za účelem rozdělení výtěžku mezi příslušné věřitele. Exekuční příkaz vydaný státním zastupitelstvím dne , datum, byl pozemkovému úřadu zaslán předem emailem, z toho vyplývá, že zástava ze dne , datum, byla v okamžiku vydání exekučního příkazu již realizována. Z tohoto důvodu se zamýšlí v doplňujícím exekučním příkazu upřesnit, že exekutorský úřad je oprávněn ke zpeněžení nemovitosti a rozdělení výtěžku i ve vztahu k exekučnímu řízení č. , hodnota, . Požadované stanovisko advokáta pana , jméno FO, bylo zasláno státnímu zastupitelství v Curychu dne , datum, . (viz důkaz kopie dodatku k dopisu ze dne , datum, )12. Z emailové komunikace mezi , jméno FO, (vydlužitel dle Smlouvy) a žalovaným ze dne , datum, a , datum, se podává, že , jméno FO, sděluje možnost prodeje nemovitosti za cenu 6,9 milionů CHF na jehož základě by podal žádost o zrušení zablokování převodu nemovitosti státním zastupitelstvím. Současně ujišťuje žalovaného, že dělá vše, aby dluh splatil. V navazující konverzaci ujišťuje žalovaného, a jeho právního zástupce, že k prodeji nemovitosti dojde a to po odblokování soudního příkazu týkajícího se blokace převodu jeho domu cca do konce května. (viz důkaz e-mail od , jméno FO, 1,2)13. Z emailu právního zástupce žalobce žalovanému ze dne , datum, se podává, že právní zástupce žalobce v reakci na mail žalovaného ze dne , datum, sděluje, že zatím neuplatní pohledávku vyplývající z ručení a spolehne se, že zajistí úhradu pohledávky za panem , jméno FO, . Současně sděluje, že proti panu , jméno FO, v současné době probíhá 17 exekučních řízení, celková výše dluhů činí 2,8 miliónů CHF, nemovitost je zatížena hypotékou, Státní zastupitelství kantonu Curych na nemovitost uvalilo blokaci v katastru nemovitostí, nemovitost nesmí být zpeněžena, podle exekučního úřadu nelze téměř očekávat výnos z případného zpeněžení. (viz důkaz e-mail od PZ , tituly před jménem, , Jméno advokáta, )14. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.Podle § 2018 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen: „o.z.“) kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.Podle § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.Podle č. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (DÁLE JEN: „Brusel I.“) Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.15. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve shrnuje, že má za prokázané, že žalobci vznikl na základě Smlouvy nárok na zaplacení částky 300 000 USD a také smluvního úroku ve výši 15% od uzavření Smlouvy, tj. od , datum, vydlužitelem a současně, že dne , datum, se zavázal žalovaný Ručitelským prohlášením uspokojit všechny peněžité závazky ze Smlouvy. V řízení dále bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě závazků ze Smlouvy z titulu ručení. Vydlužitel svůj závazek ze Smlouvy dosud nesplnil, což mezi účastníky nebylo sporné.16. Ve vztahu k projednávané věci je třeba zdůraznit, že žalovaný je státním příslušníkem ve Spolkové republice Německo (Bydliště žalovaného ve Spolkové republice Německo bylo prokázáno údaji uvedenými v ověřovací doložce notářského ověření jeho podpisu na Ručitelském prohlášení.) a žalobce občanem České republiky, tedy jedná se o spor s mezinárodním prvkem. Soud se proto nejprve zabýval otázkou pravomoci soudů České republiky. Pravomoc soudů členských států Evropské unie je v daném případě třeba posuzovat podle Brusel I., které má přednost před vnitrostátní úpravou obsaženou v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.17. Podle čl. 4 odst. 1 Brusel I platí obecné pravidlo, že osoby s bydlištěm na území členského státu se žalují u soudů tohoto státu. Vedle toho čl. 7 odst. 1 písm. a) Brusel I zakládá zvláštní příslušnost ve věcech smluvních u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Účelem této zvláštní příslušnosti je existence úzké vazby mezi smlouvou a soudem, který má o věci rozhodovat, což odpovídá požadavku blízkosti a předvídatelnosti jurisdikčních pravidel zdůrazňovanému ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie.18. Předmětem projednávané věci je nárok žalobce vůči žalovanému z titulu ručení za dluh vzniklý ze smlouvy o zápůjčce. Soud zjistil, že podle Smlouvy mělo být plnění poskytnuto bezhotovostním převodem na bankovní účet žalobce vedený u , právnická osoba, , se sídlem v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1. V soudní praxi je ustáleně přijímán závěr, že sjednají-li si účastníci splnění peněžitého dluhu na konkrétní bankovní účet věřitele, představuje takové ujednání současně určení místa plnění závazku. Jelikož ručení představuje akcesorický zajišťovací závazek sledující osud závazku hlavního, vztahuje se stejné místo plnění i na povinnost ručitele uspokojit věřitele za podmínek sjednaných v Ručitelském prohlášení. Pro určení mezinárodní příslušnosti je proto rozhodné místo plnění zajištěného závazku, které se nachází na území České republiky, konkrétně v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1.19. Soud se dále zabýval otázkou rozhodného práva. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc obsahuje mezinárodní prvek spočívající v rozdílném bydlišti účastníků, bylo třeba rozhodné právo určit podle přímo použitelného práva Evropské unie, a to nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Ustanovení zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se použijí jen tehdy, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie jinak. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba práva představuje základní hraniční určovatel pro smluvní závazkové vztahy s mezinárodním prvkem a je projevem zásady autonomie vůle smluvních stran. Úkolem soudu proto nebylo hledat právo objektivně rozhodné podle kolizních norem, nýbrž zjistit, zda účastníci platně provedli volbu práva. Ze Smlouvy soud zjistil, že její účastníci v čl. 8 výslovně sjednali, že právní poměry vzniklé z této smlouvy se řídí právem České republiky. Obdobně soud zjistil z Ručitelského prohlášení, že rovněž tento právní vztah byl podřízen českému právu (o.z.). Jelikož nebyly zjištěny žádné okolnosti zpochybňující platnost uvedené volby práva, soud z ní při svém rozhodování vycházel. Nadto soud podotýká, že ručení představuje akcesorický závazek sledující osud závazku hlavního. Již z této povahy věci vyplývá silná vazba mezi závazkem ručitele a zajištěným závazkem ze Smlouvy. Volba českého práva proto zajišťuje, že jak hlavní závazek vydlužitele, tak i závazek ručitele budou posuzovány podle stejného právního řádu, což odpovídá požadavku právní jistoty a předvídatelnosti právních vztahů.20. Podle § 2018 odst. 1 o. z. se ten, kdo věřiteli prohlásí, že jej uspokojí, jestliže dlužník svůj dluh nesplní, stává dlužníkovým ručitelem. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá existenci platného dluhu dlužníka. Ručení je tradičně chápáno jako zajišťovací institut akcesorické a subsidiární povahy, jehož existence i rozsah jsou odvozeny od existence a rozsahu zajištěné pohledávky. Podle § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.21. V projednávané věci soud zjistil, že vydlužitel svůj dluh ve sjednané době nesplnil a že žalobce jej k plnění opakovaně vyzýval a svůj nárok vůči němu rovněž soudně i exekuční cestou uplatnil. Z výše uvedené korespondence vyplývá, že proti vydlužiteli je vedeno větší množství exekučních řízení, že jeho závazky dosahují značného rozsahu, že jeho nemovitý majetek je zatížen dalšími právy třetích osob a že jeho majetkové poměry jsou dlouhodobě nepříznivé. Podmínky § 2021 odst. 1 o.z. byly splněny již tím, že vydlužitel nesplnil splatný dluh ani po jeho marném uplynutí a žalobce následně vyzval žalovaného jako ručitele k plnění. Tyto skutečnosti konečně žalovaný nerozporoval. Skutečnosti týkající se majetkových poměrů vydlužitele pak tento závěr pouze dále podporují. Ani případný budoucí prodej nemovitosti vydlužitele nemůže ničeho změnit na již existujícím a splatném ručitelském závazku žalovaného.22. Za situace, kdy byla prokázána existence zajištěné pohledávky, platnost ručitelského prohlášení, nesplnění dluhu vydlužitelem a splnění podmínek uvedených v § 2021 odst. 1 o.z., dospěl soud k závěru, že žalobci vzniklo právo požadovat splnění zajištěného dluhu přímo po žalovaném jako ručiteli. Žalovaný přitom v řízení neuplatnil žádnou z námitek, které mu o.z., jako ručiteli přiznává, zejména námitky předvídané v § 2022 a § 2023 o.z.. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě (ale i výše uvedené emailové korespondenci) nesporoval existenci dluhu vydlužitele ze Smlouvy a ani ručení žalovaného za tento závazek. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl ve výroku shora ad. I.23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu vůči žalovanému náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 492 721,80 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 306.285 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátem. Odměna za zastupování byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Tarifní hodnota činí 6 351 300 Kč, odpovídající žalované částce 300.000 USD přepočtené kurzem České národní banky ke dni vyhlášení rozsudku. Tomu odpovídá mimosmluvní odměna ve výši 33 740 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 6 advokátního tarifu). Soud žalobci přiznal odměnu za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a účast při jednání před soudem, vše po 33 740 Kč, a dále odměnu za účast při vyhlášení rozsudku ve výši jedné poloviny sazby, tj. 16 870 Kč. Celkem tak odměna za právní služby činí 151 830 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů za pět úkonů právní služby ve výši 2 250 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 32.356,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.24. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.