Obvodní soud pro Prahu 6 19 C 16/2025-69 – Smlouva pracovní

Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 17. 1. 2025 žalobu, kterou se po žalované domáhala zaplacení částky 158 316 Kč s příslušenstvím a uložení povinnosti doručit žalobkyni potvrzení o zaměstnání žalobkyně u žalované od 1. 9. 2023 do 12. 9. 2024, mzdové listy žalobkyně za období od 1. 9. 2023 do 12. 9. 2024, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období 1. 1. 2024 - 12. 9. 2024. Žalobu odůvodnila tím, že od 1. 9. 2023 byla zaměstnána u žalované na pracovní pozici administrativní pracovník, a to dle pracovní smlouvy ze dne 31.7.2023. Od května 2024 žalovaná neuhradila žalobkyni mzdu. Žalovaná žalobkyni dne 31.7.2024 zaslala návrh dohody na ukončení pracovního poměru, podepsaný žalovanou, na který ovšem žalobkyně nikdy nepřistoupila. Ba naopak dala žalované najevo, že s ním nesouhlasí. Dne 12. 9. 2024 žalobkyně ukončila předmětný pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru. Dne 27. 9. 2024 žalovaná na osobním jednání s žalobkyní potvrdila k tomuto dni skončení pracovního poměru a zavázala se žalobkyni uhradit dlužnou mzdu ve výši 131 376 Kč. S ohledem na skončení pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany žalobkyně náleží této dále náhrada mzdy odpovídající délce výpovědní doby dle ust. § 56 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). S ohledem na průměrnou měsíční mzdu 28 470 Kč tak náhrada mzdy činí celkem 56 940 Kč. Na dluh za náhradu mzdy žalovaná uhradila pouze částku ve výši 30 000 Kč, ve zbytku neuhradila žalovaná žalobkyni na zbývající dlužné částce 158 316 Kč ničeho, a to ani přes zaslanou písemnou výzvu k plnění.2. Současně se žalovaná zavázala, že provede opravnou odhlášku za žalobkyni datem ukončení pracovního poměru ke dni 12. 9. 2024 u České správy sociálního zabezpečení, veřejné zdravotní pojišťovny, finančního úřadu a neprodleně odevzdá evidenční list důchodového pojištění. Žalovaná do dnešního dne žalobkyni nedoručila řádný zápočtový list/potvrzení o zaměstnání s ukončením pracovního poměru k 12. 9. 2024. Dále žalobkyně požadovala doručit potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období od 1. 1. 2024 do 12. 9. 2024.3. K výzvě soudu žalobkyně dne 12. 3. 2025 odstranila rozpor v žalobě tak, že uvedla, že požaduje uhradit částku celkem 158 316 Kč. Dále uvedla, že dle ust. § 143 odst. 5 zákoníku práce a čl. 5.2 pracovní smlouvy si strany sjednaly výplatu mzdy zpětně za uplynulý kalendářní měsíc na bankovní účet žalobkyně vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Splatnost náhrady mzdy vyplývá z předžalobní upomínky, ve které byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě celého dluhu do 15.10.2024, tedy požaduje úrok z prodlení z celkové dlužné částky v zákonné výši od 16.10.2024. Současně žalobní petit rozšířila o povinnost žalované doručit žalobkyni evidenční list důchodového pojištění žalobkyně, když k tomuto se žalovaná zavázala již dne 27. 9. 2024. Žalobkyně žalovanou vyzvala k doručení evidenčního listu důchodového pojištění, přesto však jej žalovaná do dnešního dne žalobkyni nepředložila.4. Usnesením ze dne 24. 4. 2025, č.j. , spisová značka, , v právní moci dne 25.4.2025, soud připustil změnu žaloby, když se žalobkyně se nadále domáhala zaplacení částky 158 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 10. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, doručení žalobkyni potvrzení o zaměstnání žalobkyně u žalované od 1. 9. 2023 do 12. 9. 2024, mzdových listů žalobkyně za období od 1. 9. 2023 do 12. 9. 2024, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období 1. 1. 2024 - 12. 9. 2024 a evidenčního listu důchodového pojištění žalobkyně vyhotoveného žalovanou a náhrady nákladů soudního řízení včetně DPH.5. Žalobkyně v replice ze dne 2.6.2025 uvedla, že v pracovní smlouvě v bodě 5.1 byla sjednaná měsíční mzda 35 000 Kč. Potvrzení o zaměstnání ze dne 27.9.2024 je potvrzením pro úřad práce dle ust. § 313 odst. 2 zákoníku práce; nejde tedy o potvrzení o zaměstnání/zápočtový list dle ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce. Zaslaný zápočtový list neobsahoval všechny údaje dle ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce a navíc obsahoval průměrnou mzdu žalobkyně, nadto ve špatné výši (15 236 Kč). K místu výkonu práce uvedla, že jím byla provozovna žalované , adresa, , , adresa, (bod 2.1 pracovní smlouvy). Žalobkyně byla vždy řádně a včas na pracovišti v areálu, řádně plnila zadané pracovní úkoly a očekávala jejich zadávání. Nikdy neobdržela vytýkací dopis, že by neplnila své pracovní úkoly, natož že by pro žalovanou nepracovala, či že by nebyla na pracovišti. Žalobkyni bylo poprvé vytčeno nechození do práce po ukončení pracovního poměru v říjnu 2024. Žalobkyně k tomu poukazuje, že proč by se žalovaná zavázala dne 27.9.2024 doplatit žalobkyni dlužnou mzdu 131 376 Kč, pokud by ta vytýkané věci dělala. Žalovaná nadto navrhla hrazení dluhu ve splátkách po 30 000 Kč do splacení, kdy 31.10.2024 uhradila první splátku. Se splátkami žalobkyně souhlasila pod podmínkou výhradou ztráty splátek. Žalobkyně se dále vyjadřovala k okolnostem vlastnictví areálu a otázky jeho odkupu a odkupu elektromateriálu. Co se týče ukončení pracovního poměru a předání věcí a dokumentů, k dohodě mezi účastníky nedošlo. Po obdržení dohody o ukončení pracovního poměru podepsaného žalovanou, ta přestala žalobkyni zadávat práci a odpovídat na telefonáty, zprávy, maily. , jméno FO, dne 12.9.2024 v areálu žalobkyni uvedla, že s ní již nikdo nepočítá. Na jednání dne 24.9.2025 byl žalobkyni předložen chybný zápočtový list s průměrnou mzdou 15 000 Kč a ta jej odmítla převzít. Záznam z jednání ze dne 27.9.2024 nemůže být novací, ani narovnáním, když to nebylo úmyslem ani vůlí žalobkyně. Vůlí žalobkyně bylo potvrdit výši dlužné částky na mzdě ve výši 131 376 Kč k 12.9.2024. Do té doby nesplatnou náhradu mzdy nebylo možné do dlužné částky ani zahrnout. Nadto by se zákonné náhrady za mzdu žalobkyně musela výslovně vzdát, což neučinila. Žalovaná nicméně dobrovolně na dluh uhradila částku 30 000 Kč, čímž uznala svůj dluh vůči žalobkyni a utvrdila jej.6. Žalobkyně při jednání soudu dne 19. 5. 2026 k dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne 30.7.2024 uvedla, že paní , jméno FO, (pozn. soudu – osoba podepsaná za žalovanou) nebyla oprávněna k podpisu, neboť šlo o účetní, která ani nebyla zaměstnána a neměla plnou moc. Žalobkyně výslovně uvedla, že trvá na vydání zcela nového potvrzení zaměstnání žalobkyně u žalované od 1.9.2023 do 12.9.2024.7. Žalovaná se dne 20. 5. 2025 ve věci vyjádřila tak, že žaloba by měla být zamítnuta. Žalobkyně přestala pro žalovanou pracovat a již do práce nedocházela. Ani žádnou činnost nevykonávala, a proto jí ani žalovaná nevyplácela mzdu. Žalovaná proto navrhovala ukončení pracovního poměru dohodou, na což žalobkyně nepřistoupila a dne 12. 9. 2024 žalované podala okamžité zrušení pracovního poměru. Uvedené jednání však nemůže požívat ochrany (ust. § 2 odst. 3, § 6 odst. 2 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.z.“). Při osobním setkání v , Anonymizováno, dne 24.9.2024 byly žalobkyni předloženy písemné podklady (vč. zápočtového listu), které žalobkyně odmítala převzít i projednat. Dle žalované dne 27. 9. 2024 došlo na jednání mezi účastníky řízení k narovnání, či novaci závazku, při kterém se žalobkyně vzdala jakýchkoliv dalších nároků, když požadovala doplacení pouze částky 131 376 Kč. V zápise bylo uvedeno: „Zaměstnavatel a zaměstnanec svým podpisem stvrzují, že po splnění výše uvedených závazků nebudou mít vůči sobě žádné jiné požadavky.“ Tato částka 131 376 Kč nadto byla poté ještě ponížena o splátku 30 000 Kč. Dlužná částka tak mohla maximálně činit 101 376 Kč. Dne 27. 9. 2024 také došlo k podpisu potvrzení o zaměstnání pro účely zaevidování na úřadu práce. Žalovaná nadto zaslala žalobkyni vlastní potvrzení o zaměstnání, které ale žalobkyně neakceptovala. Stejně tak žalobkyně sdělila, že důvodem, proč jí nemůže vystavit potvrzení o zdanitelných příjmech je skutečnost, že žalobkyně u žalované nepodepsala daňové prohlášení za rok 2024, ani 2023, bez čehož není možné správný výpočet provést. Stejně tak mzdové listy již byly žalobkyni předány dne 24.9.2024, nicméně žalobkyně je odmítla převzít.8. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2026, č.j. , spisová značka, , v právní moci dne 13.7.2026, byla věc v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované doručit žalobkyni evidenční list důchodového pojištění žalobkyně vyhotoveného žalovanou a potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období 1. 1. 2024 do 12. 9. 2024, vyloučena k samostatnému projednání u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 1/2026.9. Dne 19. 5. 2026 se věci konalo jednání, na kterém soud jednal v nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána; doručení bylo vykázáno dnem 16. 3. 2026. Žalovaná se taktéž bez řádné omluvy nedostavila k jednání konanému dne 17.7.2026, ač byla řádně předvolána; doručení vykázáno dnem 1.6.2026.10. Mezi stranami bylo nesporné: Žalobkyně byla od 1. 9. 2023 zaměstnankyní žalované na pracovní pozici administrativní pracovník, kdy s žalovanou dne 31. 7. 2023 uzavřela pracovní smlouvu. Žalobkyně dne 12. 9. 2024 podala žalované okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neplacení mzdy. Dne 27. 9. 2024 se konalo jednání mezi účastníky, na kterém byl sepsán a podepsán záznam z jednání z téhož dne. Žalovaná žalobkyni uhradila splátku ve výši 30 000 Kč.11. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:12. Žalobkyně byla od 1. 9. 2023 zaměstnankyní žalované na pracovní pozici administrativní pracovník, kdy s žalovanou dne 31. 7. 2023 uzavřela pracovní smlouvu (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků řízení a pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní ze dne 31. 7. 2023). V té si v bodu 5.1 sjednaly mzdu ve výši 35 000 Kč měsíčně a v bodě 5.2 výplatu mzdy zpětně za uplynulý kalendářní měsíc na bankovní účet žalobkyně vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Místem výkonu práce byla sjednána provozovna žalované , adresa, , , adresa, (zjištěno z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní ze dne 31. 7. 2023).13. Žalovaná zaslala žalobkyni dohodu o rozvázání pracovního poměru podepsaný „v.z. , Anonymizováno, “ s razítkem žalované dne 30.7.2024. Žalobkyně ji nepodepsala (zjištěno z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 7. či 2. 2024 a nesporných tvrzení účastníků řízení).14. Žalobkyně dne 12. 9. 2024 podala žalované okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neplacení mzdy (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků řízení, okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 12. 9. 2024, včetně dokladů o odeslání zprávy ze dne 12. 9. 2024, okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 12. 9. 2024 podepsaného žalobkyní a vyjádření žalované nazvaného Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 9. 2024 od žalované adresované žalobkyni).15. Dne 27. 9. 2024 se konalo jednání mezi účastníky, na kterém byl sepsán a podepsán záznam z jednání z téhož dne (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků řízení, zápisu z jednání ze dne 27. 9. 2024 mezi účastníky řízení, zápisu z jednání ze dne 27. 9. 2024). Účastníci v zápisu uvedli, že si při jednání vypořádali vzájemně své závazky a pohledávky ke dni 12.9.2024, ke kterému byl zrušen pracovní poměr. Zaměstnavatel přiznal svůj závazek vůči zaměstnanci ve výši 131 376 Kč, který uhradí na účet zaměstnance č. , č. účtu, do 15.10.2024. Na tuto částku byla vystavena vlastní směnka s datem splatnosti 15.10.2024. Na dalším místě zápisu si účastníci sjednali, že zaměstnavatel a zaměstnanec svým podpisem stvrzují, že po splnění výše uvedených závazků nebudou mít vůči sobě žádné jiné požadavky. K listině připojili své podpisy, tj. žalobkyně a jednatel žalované , jméno FO, (zjištěno ze zápisu z jednání ze dne 27. 9. 2024 mezi účastníky řízení, zápisu z jednání ze dne 27. 9. 2024, směnky pro žalobkyni ze dne 27. září 2024). Dne 27.9.2024 žalovaná podepsala potvrzení o zaměstnání, které sloužilo pro účely úřadu práce (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele pro účely posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti ze dne 27. 9. 2024, potvrzení o zaměstnání (§ 313 ZP) ze dne 27. 9. 2024 podepsaný žalobkyní).16. Žalovaná žalobkyni uhradila splátku ve výši 30 000 Kč (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků řízení a emailové komunikace mezi zást. žalobce a zást. žalované ze dne 15. ledna 2025 a navazující výpis z účtu ze dne 31. 10. 2024). K úhradě této splátky došlo dne 31.10.2024 (zjištěno z emailové komunikace mezi zást. žalobce a zást. žalované ze dne 15. ledna 2025 a navazující výpis z účtu ze dne 31. 10. 2024).17. Žalovaná ničeho nezaplatila ani po předžalobní upomínce doručené žalované dne 14.10.2024, v níž byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky 188 316 Kč do 15.10.2024 (zjištěno z předžalobní výzvy, předžalobní výzva ze dne 14. 10. 2024, doklad o odeslání ze dne 14. 10. 2024).18. Žalovaná žalobkyni nepředala řádné potvrzení o zaměstnání žalobkyně u žalované od 1.9.2023 do 12.9.2024 a mzdové listy žalobkyně za období od 1.9.2023 do 12.9.2024 (zjištěno z emailové komunikace ze dne 25. října 2024 a navazující ohledně zápočtového listu emailová komunikace mezi zást. žalobkyně a zást. žalované ze dne 3. listopadu 2024 ohledně zápočtového listu a navazující, přípis žalované ze dne 21. 1. 2025 ohledně zaslání zápočtového listu ze dne 24. 10. 2024, kdy na druhé straně je uveden předmětný zápočtový list, potvrzení o zaměstnání (§ 313 ZP) ze dne 27. 9. 2024, obálka z druhé strany adresovaná žalobkyni, emailová komunikace ze dne 15. ledna 2025 mezi zást. žalobkyně a zást. žalované ohledně náležitostí potvrzení o zaměstnání a navazující komunikace, emailová komunikace mezi zást. žalobkyně a zást. žalované ze dne 24. října 2024 ohledně výplatních pásek). A to ani po předžalobní upomínce (zjištěno z předžalobní výzvy, předžalobní výzva ze dne 14. 10. 2024, doklad o odeslání ze dne 14. 10. 2024).19. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce zaslala zástupkyni žalobkyně dne 24.10.2024 pouze zápočtový list s chybně uvedenou mzdou žalobkyně pro účely ÚP: 15 235 Kč měsíčně, na což žalobkyně upozornila prostřednictvím své právní zástupkyně dne 25.10.2024 (zjištěno z emailové komunikace ze dne 25. října 2024 a navazující ohledně zápočtového listu emailová komunikace mezi zást. žalobkyně a zást. žalované ze dne 3. listopadu 2024 ohledně zápočtového listu a navazující, zápočtový list ze dne 24. 10. 2024 podepsaný žalovanou, emailová komunikace mezi zást. žalobkyně a zást. žalované ze dne 3. listopadu 2024 ohledně zápočtového listu a jeho náležitostí a navazující komunikace, email ze dne 25. října 2024 mezi zást. žalobkyně a zást. žalované ohledně zápočtového listu a navazující komunikace).20. Žalovaná s přípisem ze dne 21.1.2025 zaslala žalobkyni opětovně zápočtový list s chybně uvedenou mzdou žalobkyně pro účely ÚP: 15 235 Kč měsíčně (zjištěno z přípis žalované ze dne 21. 1. 2025 ohledně zaslání zápočtového listu ze dne 24. 10. 2024, kdy na druhé straně je uveden předmětný zápočtový list).21. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala dne 4.3.2025 žalovanou k vydání potvrzení o zaměstnání žalobkyně a mzdových listů žalobkyně (zjištěno z výzvy k doložení dokumentu ze dne 4. 3. 2025, doklad o odeslání zprávy ze dne 4. 3. 2025, výzvy doložení dokumentu).22. Z provedeného důkazu osvědčení o registraci DPH soud ničeho podstatného nezjistil.23. Soud neprovedl navržené důkazy výslechem žalobkyně, 12 stran emailové komunikace od 4.4.2025 do 7. května 2025, email ze dne 13.1.2025, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2023 žalobkyně, vč. printscreenu stránky o jeho podání, zpracování písemnosti, informace o výsledku kontroly od státního úřadu inspekce práce ze dne 9.7.2025, výpis z OR žalované a z živnostenského rejstříku , Anonymizováno, a , Anonymizováno, neboť tyto shledal s ohledem na prokázaný skutkový stav za nadbytečné.24. Po provedeném dokazování soud učinil následujícímu závěr o skutkovém stavu:25. Žalobkyně vykonávala pro žalovanou ode dne 1. 9. 2023 práci na pozici administrativního pracovníka na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 31. 7. 2023. Pracovní poměr skončil dne 12. 9. 2024, neboť žalobkyně podala u žalované okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neplacení mzdy. Žalovaná dlužila žalobkyni na mzdě od května 2024 ke dni 12.9.2024 částku 131 376 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu náhrady mzdy za 2 měsíce ve výši celkem 56 940 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná žalobkyni nevydala potvrzení o zaměstnání žalobkyně u žalované od 1.9.2023 do 12.9.2024 a mzdové listy žalobkyně za období od 1.9.2023 do 12.9.2024. Žalovaná je nevydala a ničeho dále neuhradila ani po předžalobní upomínce doručené žalované dne 14. 10. 2024.26. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:27. Dle ust. § 4a odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 29.10.2024 (dále jen „zákoník práce“) vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu.28. Dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).29. Dle odst. 2 citovaného ustanovení zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.30. Dle ust. § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.31. Dle ust. § 142 odst. 5 zákoníku práce při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.32. Dle ust. § 144 zákoníku práce jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, vyplatí zaměstnavatel odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po dokončení a odevzdání práce.33. Dle ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.34. Dle ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce při skončení pracovního poměru nebo právního vztahu založeného dohodou o pracovní činnosti nebo dohodou o provedení práce, pokud dohoda o provedení práce založila účast na nemocenském pojištění podle jiného právního předpisu anebo pokud byl z odměny z této dohody prováděn výkon rozhodnutí nebo exekuce srážkami ze mzdy, je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání a uvést v něma) údaje o zaměstnání, zda se jednalo o pracovní poměr, dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti a o době jejich trvání,b) druh konaných prací,c) dosaženou kvalifikaci,d) odpracovanou dobu a další skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše přípustné expoziční doby,e) zda ze zaměstnancovy mzdy jsou prováděny srážky, který orgán srážky nařídil, v čí prospěch, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky,f) údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii za dobu před 1. lednem 1993 pro účely důchodového pojištění.35. Dle odst. 2 citovaného ustanovení údaje o výši průměrného výdělku, o tom, zda pracovní poměr, dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti byly zaměstnavatelem rozvázány z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem nebo z důvodu porušení jiné povinnosti zaměstnance podle § 301a zvlášť hrubým způsobem, a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti je zaměstnavatel povinen uvést na žádost zaměstnance v odděleném potvrzení.36. Dle ust. § 346c zákoníku práce zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce.37. Dle ust. § 346e zákoníku práce odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346b až 346d, nepřihlíží se k tomu.38. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.39. Dle ust. § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.40. Dle ust. § 1902 o.z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.41. Dle ust. § 1903 odst. 1 o.z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.42. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.43. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.44. Mezi stranami bylo nesporné a taktéž bylo prokázáno provedenými důkazy, že žalobkyně od 1.9.2023 pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 31.7.2023 na pozici administrativní pracovník (ust. § 3 a § 34 zákoníku práce). Žalovaná od května 2024 žalobkyni nevyplácela žádnou mzdu, proto žalobkyně ke dni 12.9.2024 přistoupila k podání okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kdy důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce je skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Ani o této skutečnosti mezi účastníky nebyl sporu.45. Obrana žalované proti samotnému vzniku nároku žalobkyně na zaplacení dlužné mzdy, který soud posoudil podle § 109 odst. 1 zákoníku práce, spočívala v tvrzení, že žalobkyně v předmětném období pro žalovanou již žádnou práci nevykonávala a do zaměstnání nedocházela, a proto jí nárok na mzdu nevznikl.46. Žalovaná tato tvrzení nijak nekonkretizovala a k jejich prokázání neoznačila žádné důkazy.47. Soud v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene ve sporech o zaplacení mzdy. Např. podle bodu 16. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2025, č.j. 21 Cdo 817/2025-1066, navazujícího na předchozí rozhodovací praxi (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, uveřejněný pod č. 46/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1001/2013, a ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4166/2015), platí, že „prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci.“48. Lze tak uzavřít, že neunese-li zaměstnavatel v tomto směru břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, musí být rozhodnutí soudu vydáno v jeho neprospěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1001/2013).49. V projednávané věci se žalovaná k nařízeným jednáním nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Tím se sama připravila o možnost, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Jak vyplývá z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. lze poskytnout pouze účastníkovi přítomnému u jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, nese procesní důsledky své neúčasti právě tento účastník (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2693/2017, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 891/2020 aj.). Soud proto žalovanou nemohl poučit o potřebě doplnit její skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání.50. Žalovaná navíc netvrdila ani neprokázala konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit rozpor jednání žalobkyně s dobrými mravy, zásadou poctivosti či zákazem zjevného zneužití práva upravené v ust. § 2 odst. 3, ust. § 6 odst. 2 a ust. § 8 o.z. Soud proto neshledal důvodnou námitku žalované, že výkon práva žalobkyně byl v rozporu s dobrými mravy nebo představoval zjevné zneužití práva, a to poté, co jí několik měsíců ze strany žalované nebyla vyplácena mzda a poté, co jí žalovaná zaslala k podpisu dohodu o ukončení pracovního poměru, přistoupila k podání okamžitého zrušení pracovního poměru žalované.51. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani obrana žalované založená na tvrzení o údajné ústní dohodě o skončení pracovního poměru. Dohoda o ukončení pracovního poměru totiž musí být písemná, a to v souladu s ust. § 49 zákoníku práce (při zohlednění judikaturou stanovených limitů např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2858/2020, či sp. zn. 21 Cdo 1694/2024). Rozhodující však je, že žalovaná toto tvrzení nijak skutkově nerozvedla a nenavrhla k jeho prokázání žádné důkazy. A s ohledem na to, že se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, nemohl jí soud poskytnout řádná procesní poučení (§ 118a o.s.ř.).52. Co se týče zápisu z jednání ze dne 27.9.2024 mezi žalobkyní a žalovanou ohledně nároku žalobkyně na zaplacení dlužné mzdy ke dni 12.9.2024 ve výši 131 376 Kč, k němu soud uvádí, že tento dle názoru soudu nesplňuje zákonné náležitosti uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o.z., a proto tento dokument (tato skutečnost) nemohl vyvolat zákonem stanovené důsledky. Platným uznáním dluhu ve smyslu ust. § 2053 o.z. totiž skutečně nastává vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání, kdy dochází k přesunu důkazního břemene z žalobkyně na žalovanou a následně v takovém případě je pak na žalované, aby prokázala svá obranná tvrzení, že předmětný dluh žalované nevznikl. Dle ust. § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak.53. K přesunu důkazního břemene podle § 2053 o. z. v projednávané věci tak nedošlo, neboť předmětná listina nesplňuje zákonné náležitosti uznání dluhu.54. Listina neobsahuje dostatečně určité vymezení právního důvodu dluhu, neboť z jejího obsahu není zřejmé, jaký konkrétní nárok částka 131 376 Kč představuje. Soud dále poukazuje na další zákonnou náležitost platného uznání dluhu, a to že uznání dluhu musí být učiněno v písemné formě (§ 2053 o.z.). Uvedené skutečnosti nelze dovozovat z pouhé tvrzené vůle žalobkyně potvrdit k 12.9.2024 výši dlužné mzdy v částce 131 376 Kč.55. K přenesení důkazního břemene nedošlo ani z důvodu úhrady splátky dluhu ve výši 30 000 Kč. Jak vyplývá z ust. § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Takový závěr ovšem z úhrady této splátky žalovanou nevyplývá.56. Dle judikatury Nejvyššího soudu je třeba vycházet z celkového jednání dlužníka. Jak konkrétně vyplývá z usnesení NS ze dne 28.3.2024, č.j. 23 Cdo 2101/2023-398, „dojde-li k částečnému plnění na dluh, je třeba se zabývat tím, zda k částečnému plnění došlo za takových okolností, z nichž lze usuzovat na to, že dlužník jeho poskytnutím uznává i zbytek dluhu; při takovém hodnocení je třeba vycházet z celkového jednání dlužníka, přičemž k závěru o tom, že z částečného plnění nelze usuzovat na uznání zbytku dluhu, postačí také, pokud z celkového jednání dlužníka vyplývá, že nehodlá hradit celý dluh.“ Jak dále vyplývá z předmětného usnesení, důležité je celkové jednání dlužníka; výslovné odmítnutí po částečném plnění na dluh tak ani není nutné.57. Žalovaná po částečné úhradě na dluh dne 24.10.2024 ničeho dále neplnila a svůj dluh aktivně a výslovně rozporovala tvrzením, že žalobkyně pro ni práci v předmětném období již nevykonala a právo na mzdu jí tak nevzniklo.58. Soud dále dospěl k závěru, že zápis z jednání ze dne 27. 9. 2024 nelze považovat ani za dohodu o narovnání ve smyslu § 1903 o. z., ani za novaci závazku podle § 1902 o. z. Z jeho obsahu totiž nevyplývá dostatečně určitý projev vůle účastníků směřující k nahrazení původních pracovněprávních nároků novým závazkem. Nad rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že nárok zaměstnance na mzdu a její náhradu podléhá zvýšené zákonné ochraně a zaměstnanec se jej nemůže platně vzdát. I pokud by proto bylo možné předmětný zápis vykládat jako vzdání se části pracovněprávních nároků žalobkyně, k takovému právnímu jednání by nebylo možno přihlížet (§ 4a odst. 4, § 346c a § 346e zákoníku práce), případně by šlo o zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 o. z. (srov. PICHRT, J. a kol. Zákoník práce. Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-5-16]. ASPI_ID KO262_p12006CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.).59. V této souvislosti soud odkazuje na bod 38. a 39. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2022, sp.zn. 21 Cdo 496/2022, kdy „[p]odle ustanovení § 4a odst. 4 zák. práce vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu. Toto (obecné) zákonné ustanovení je pak (mimo jiné též ve vztahu k právu zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a jejich náhrady) dále konkretizováno ustanovením § 346c zák. práce, podle něhož zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce. Od úpravy uvedené v ustanovení § 346c zák. práce se přitom nelze odchýlit. O kogentní povaze této právní normy svědčí též ustanovení § 346e zák. práce upravující důsledky odklonu od ustanovení § 346c zák. práce, podle něhož odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346b až 346d zák. práce, nepřihlíží se k tomu (zákaz uvedený v ustanovení § 346c zák. práce ve spojení s ustanovením § 346e zák. práce je třeba považovat za výslovný zákaz odchylného ujednání ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 o. z.). 39. Vzhledem k výše uvedenému je tedy třeba uzavřít, že k ujednání, jímž zaměstnanec zprostí zaměstnavatele povinnosti poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu za období, v němž zaměstnanec nemůže konat práci pro překážky v práci na straně zaměstnavatele a za které mu z tohoto důvodu přísluší náhrada mzdy nebo platu, se nepřihlíží.“60. Soud proto uzavírá, že žalobkyni vůči žalované vznikl jednak nárok na doplacení dlužné mzdy dle ust. § 109 odst. 1 zákoníku práce ve výši 131 376 Kč a jednak nárok na náhradu mzdy podle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši 56 940 Kč. Celková pohledávka žalobkyně tak činila 188 316 Kč. Po odečtení žalovanou uhrazené částky 30 000 Kč ke dni 31. 10. 2024 zůstala neuhrazena částka 158 316 Kč, kterou soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku přiznal.61. Účastníci řízení si v čl. 5.2 pracovní smlouvy sjednali splatnost výplaty mzdy zpětně za uplynulý kalendářní měsíc na bankovní účet žalobkyně vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Uvedenou splatnost mzdy soud posoudil jako v souladu s ust. § 141 odst. 1 a 3 zákoníku práce. Dnem následujícím se tak žalovaná s její jednotlivou úhradou za daný měsíc dostala do prodlení (§ 1968 o.z.). Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné mzdy ve výši 131 376 Kč až ode dne následujícího po datu splatnosti stanoveného v předžalobní upomínce, tj. od 16. 10. 2024. Stejně tak v případě úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné náhrady mzdy.62. Splatnost náhrady mzdy nastala v souladu s ust. § 144 ve spojení s ust. § 141 odst. 1, 3 zákoníku práce stejného dne, kdy by žalobkyni jinak vzniklo právo na výplatu příslušné mzdy (tj. 15. dne kalendářního měsíce za uplynulý měsíc). Žalobkyně úrok z prodlení v zákonné výši z náhrady mzdy požadovala souhrnně ode dne 16. 10. 2024.63. Soud tak žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 158 316 Kč, který posoudil podle ust. § 1970 o. z. a jehož výše byla stanovena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 16. 10. 2024 do zaplacení.64. Co se týče nároků žalobkyně na vydání řádného potvrzení o zaměstnání žalobkyně u žalované od 1.9.2023 do 12.9.2024 a mzdových listů žalobkyně za období od 1.9.2023 do 12.9.2024, tak v řízení bylo prokázáno, že tyto nebyly žalovanou žalobkyni vydány, ani po předžalobní upomínce.65. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni nevydala řádné potvrzení o zaměstnání ve smyslu § 313 odst. 1 zákoníku práce. Listiny předložené žalovanou představovaly buď potvrzení určené pro účely evidence uchazečů o zaměstnání viz potvrzení zaměstnavatele pro účely posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti ze dne 27. 9. 2024), nebo neobsahovaly všechny zákonem vyžadované náležitosti ve smyslu ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce, kdy navíc zcela nesprávně potvrzení obsahovalo údaj o průměrném výdělku, aniž by o to žalobkyně požádala ve smyslu ust. § 313 odst. 2 zákoníku práce (viz zápočtový list ze dne 24. 10. 2024 podepsaný žalovanou). Současně nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni vydala požadované mzdové listy za období od 1. 9. 2023 do 12. 9. 2024, a to ani přes opakované výzvy.66. Uvedené nároky zdejší soud posoudil v případě potvrzení o zaměstnání dle ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce a v případě nároku na vydání mzdových listů dle ust. § 142 odst. 6 zákoníku práce.67. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud shledal nárok žalobkyně důvodným i v této části a vyhověl mu ve výroku II. tohoto rozsudku.68. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 96 463,21 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 460 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 158 316 Kč sestávající z částky 7 460 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí, předžalobní upomínka, žaloba, doplnění žaloby s návrhem na změnu žaloby, porada s klientkou přesahující jednu hodinu 27.5.2025, replika k podání žalované, doplnění tvrzení a důkazů, účast při jednání soudu dne 19.5.2026 a 17.7.2026) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 713,48 Kč, a to v souvislosti s cestou s cestou , adresa, a zpět realizovanou dne 19. 5. 2026 náhrada 342,33 Kč za 42 ujetých km (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou s cestou , adresa, a zpět realizovanou dne 17. 7. 2026 náhrada 371,15 Kč za 42 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 71 903,48 Kč ve výši 15 099,73 Kč.69. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám advokáta zastupujícího žalobkyni.