Obvodní soud pro Prahu 8 39 C 74/2026-21 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 102 656,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 346,4 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 903,01 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 35 600 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a úrokem 12 % ročně z částky 35 600 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.2. V návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne , datum, , poté, co byla prověřena úvěruschopnost žalované, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně úrok 86 % ročně, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu , Anonymizováno, ve výši 8 328 Kč společně s úroky. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4 369 Kč, poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2025. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, ke dni 5. 11. 2023 činila dlužná jistina 35 600 Kč a dlužné poplatky 47 056,44 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná se dále po žalované domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč.3. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.4. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne , datum, , skutečnost, že předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovanou, je prokázána připojeným seznamem. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 4. 2023 a zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr plyne, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované dohromady částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále úroky, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku , Anonymizováno, a pojistné za doplňkové pojištění. Dle smlouvy činí úroková sazba 86 % a RPSN 135,64 %. Celkovou částku ve výši 91 731 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve stanovených splátkách. Výzvou ze dne 16. 1. 2026 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení celé dlužné částky, výzva byla odeslána 16. 1. 2026, jak plyne z podacího lístku. Žalovaná byla zároveň informována o postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 21. 10. 2025 nazvaným oznámení o postoupení pohledávky. Z přehledu plateb – tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce zaplatila celkem částku 4 400 Kč, a to dne 18. 4. 2023. Zůstatek nesplacené jistiny tak představuje částku 35 600 Kč.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dohromady částku 40 000 Kč, neboť žalovaná převzetí této částky potvrdila podpisem smlouvy. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 91 731 Kč, přičemž tyto částky jsou nad rámec jistiny tvořeny úrokem a částkou za zpracování úvěru a další shora uvedené služby. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Žalobkyně nad rámec úroků účtuje poplatky za blíže neurčené zpracování úvěru a další služby (, Anonymizováno, ), aniž by bylo zřejmé, co se takovou službou rozumí. Soud má za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením, kdy samotná úroková sazba, byť je sama o sobě vysoká, je nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v dubnu roku 2023, kdy byla smlouva č. , hodnota, uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,43 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 86 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba devítinásobně, roční procentní sazba nákladů 135,64 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 14násobná.6. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí celkem 35 600 Kč (žalovaná na úvěru uhradila celkem 4 400 Kč, tudíž 40 000 Kč – 4 400 Kč = 35 600 Kč). Co do této částky je proto žaloba důvodná.7. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne 16. 1. 2026, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 21. 1. 2026 (§ 573 o.z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 22. 1. 2026, počínaje následujícím dnem 23. 1. 2026 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 35 600 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba zákonného úroku z prodlení k tomuto datu činila 11,50 % ročně. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že dle poměru úspěchu by na náklady řízení měla právo žalovaná, ovšem žádné náklady jí vlivem toho, že byla v řízení zcela nečinná nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.