Okresní soud Plzeň-jih 25 C 48/2026-58 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně požadovala po žalované uhradit částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále je také „žalobkyně“) a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „první smlouva“), dále dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „druhá smlouva“). Na základě první smlouvy poskytla žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost ve výši , částka, a úhradu za možnost platit v hotovosti ve výši , částka, . Celkovou částku , částka, se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní závazky. Žalovaná na pohledávku z první smlouvy uhradila celkem částku , částka, , když první splátku uhradila již , datum, ve výši , částka, , dále dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Dále na základě druhé smlouvy poskytla žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost ve výši , částka, a úhradu za možnost platit v hotovosti ve výši , částka, . Celkovou částku , částka, se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní závazky. Žalovaná na pohledávku z druhé smlouvy uhradila celkem částku , částka, , když první splátku uhradila již , datum, ve výši , částka, , dále dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil původní věřitel pohledávku s účinností od , datum, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila. Soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti žalované.3. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z první smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, na 14 měsíců a žalovaná se zavázala splatit poskytnutou půjčku spolu s úrokem a poplatky. Dále z druhé smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované již dne , datum, úvěr ve výši , částka, na 14 měsíců a žalovaná se zavázala splatit poskytnutou půjčku spolu s úrokem a poplatky. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky.4. Pohledávka za žalovanou byla dne , datum, (s účinností od téhož dne) postoupena společností , právnická osoba, ., na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované dopisem oznámena, kdy toto potvrzuje i doklad o odeslání.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál. Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.7. Soud se tedy zabýval platností uzavřených smluv z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomíná cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (v tomto případě u první smlouvy dvanáct krát, když RPSN smlouvy činila 272,44 % a výše obvyklé sazby v druhém pololetí 2023, tedy v době uzavření smlouvy činila 9,7 %), stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách a na relativně krátkou dobu, když z obojího je zřejmé, že osoby, které o úvěry žádají, jsou většinou v tíživé životní situaci. Žalobkyně si proto musí být minimálně vědoma toho, že takové osoby nebudou schopny půjčené peníze vrátit včas. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého (silnějšího) postavení věřitele (a profesionála) a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana. V obou případech pak žalovaná navíc uhradila první splátku úvěru v podobě vyšší částky v krátkém období v řádu dní po sjednání úvěru a obdržení peněz (druhý den po sjednání smlouvy).8. Jelikož nerovnováha v právech a povinnostech stran je v souzené věci tak významná, je nutno ujednání všech tří smluv hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvy shledává absolutně neplatné, uložil žalované, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši , částka, ( , částka, z první smlouvy, , částka, z druhé smlouvy), které se dostaly do majetkové sféry žalované (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % jdoucí z uvedených částek od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z předžalobní výzvy, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, dostala do dispozice žalované , datum, . Následujícího dne, tedy , datum, , tedy došlo k prodlení žalované. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v souvislosti s těmito neplatnými smlouvami. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že žalobkyně nijak neprověřila úvěruschopnost žalované, když soudu nepředložila žádné podklady, ze kterých měla vycházet.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Nadpoloviční úspěch v řízení měla žalovaná, které však náklady řízení nevznikly.