Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 64 749,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná spolu s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč. Žalovaná však na svůj dluh hradila pouze částečně, a to ve výši 10 650 Kč. A žalovaná spolu s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , též dne , datum, uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 78 týdenních splátkách po 470 Kč. Žalovaná však na svůj dluh hradila pouze částečně, a to ve výši 12 950 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni převedeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná v obou případech informována. Kromě dlužných jistin jsou požadovány i úroky z úvěrů a úroky z prodlení. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost s ohledem na informace, které žalovaná uvedla v žádostech o úvěry, které prověřila z předložených podkladů.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z , datum, , na základě které čerpala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh uhradil částku 10 650 Kč (zjištěno z tabulky o umoření ke smlouvě č. , hodnota, ). Též dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, a smlouvy spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z , datum, ), na základě které čerpala peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná na tento dluh uhradila částku 12 950 Kč (zjištěno z tabulky o umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z , datum, ). K oběma smlouvám bylo sjednáno skupinové pojištění za účelem zlepšení schopnosti splácet závazky (zjištěno ze zařazení zákazníka do pojistného programu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a zařazení zákazníka do pojistného programu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni převedeny dne , datum, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, stránky č. 1, 17, 24 a 43 z přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky z , datum, ), o čemž byla žalovaná informována dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek a informace o zpracování osobních údajů z , datum, včetně dokladů o odeslání). Dne 16. 1. 2026 byla žalované ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2026 včetně dokladů o odeslání).4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smluv o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalované na základě informací, které žalovaná uvedla v žádostech o úvěr a tyto poskytnuté informace byly ověřeny oproti předloženým dokladům. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalované ohledně příjmu ve výši 23 455 Kč resp. (u druhé smlouvy o úvěru) z příjmu ve výši 23 455 Kč, které měla žalovaná doložit výplatními páskami za listopad a prosinec 2023, resp. (u druhé smlouvy o úvěru) páskami za únor a březen 2023. Dále žalovaná v obou případech uvedla další údajné příjmy, u první smlouvy o úvěru příjem ostatních členů domácnosti ve výši 6 200 Kč a u druhé smlouvy o úvěru uvedla ostatní příjmy žadatele 5 610 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 2 800 Kč. Tyto další příjmy však předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Co se týče výdajů, žalovaná v rámci žádosti uvedla „odhadované výdaje“ klienta ve výši 3 500 Kč, resp. (u druhé smlouvy o úvěru) ve výši 2 000 Kč a k tomu interní splátky PF ve výši 2 483 Kč.14. Podle názoru soudu, tak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně, když se dostatečně nezaobírala příjmy a výdaji žalované. Žalovaná uvedla příjmy z pracovního poměru, které měla předchůdkyni žalobkyně doložit výplatními páskami. Ty však žalobkyně ani na výzvu nedoložila. Dále vycházela z žalovaným uvedených „příjmů ostatních členů domácnosti“ a „ostatních příjmů žadatelky“, které předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Ohledně výdajů vycházela z tvrzených výdajů žalované ve výši 3 500 Kč, resp. v druhém případě 4 483 Kč, (z nichž je 2 483 Kč splátka předchozího úvěru) měsíčně, které též nebyly nijak ověřeny a současně budí na první pohled pochybnosti, jelikož je zřejmé, že nemohou odpovídat realitě za situace, kdy žalovaná žije v nájemním bytě, resp. posléze uvádí, že žije u rodičů. Za zmínku též stojí účel poskytnutí finančních prostředků: na vybavení domácnosti a na školní výlet.15. V důsledku toho shledal soud předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné, čímž žalobkyni vznikl vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. V případě první smlouvy o úvěru (č. , hodnota, ) vznikl žalobkyni vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 10 650 Kč. V této části (9 350 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. V případě druhé smlouvy o úvěru (č. , hodnota, ) vznikl žalobkyni vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 16 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 12 950 Kč. V této části (3 050 Kč Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalovaných jistin ve výši 52 349,33 Kč a ohledně smluvních úroků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácených jistin dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nároky žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.16. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované vyplývajícím ze spisu a se zohledněním návratnosti dlužné částky žalobkyni, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jejím možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná nesplacenou jistinu vrátit.17. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.