Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 119 787,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, . Na základě této smlouvy byl žalovanému na jeho bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 84 měsíčních splátkách po 2 183 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to ve výši 55 859 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že posoudila úvěruschopnost žalovaného v registrech NRKI, BRKI, CEE, SOLUS, Registru rizikových subjektů , právnická osoba, a databázi Interní platební morálka klienta, interním Black Listu společnosti , právnická osoba, ., insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob. Dále uvádí, že ověřila příjem žalovaného z výplatních pásek, žalovaným uvedené výdaje měla konfrontovat s doloženými účty a ty odpovídaly tvrzeným výdajům.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nepopírá, že si půjčku půjčil, ale jeho majetkové a příjmové poměry nedovolují částku uhradit ihned, navrhl proto plnění ve splátkách. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že 18. 6. 2026 je nově zaměstnán v Německu a jeho příjem bude činit 2 600 EUR měsíčně, tj. cca 62 400 Kč. Mezi své výdaje uvedl výdaj na bydlení v Německu ve výši 420 EUR měsíčně, tj. cca 10 000 Kč, 7 000 Kč měsíčně za bydlení ve , adresa, , 7 000 Kč měsíčně peněžitý trest uložený Okresním soudem v Prachaticích, výdaj 4 000 Kč měsíčně na naftu, výdaj 3 000 Kč měsíčně na telefon, 2 500 Kč měsíčně činí peněžitý trest uložený Okresním soudem v Českých Budějovicích, výdaj 10 000 Kč měsíčně na jídlo. Celkem jeho výdaje činí 43 500 Kč.3. S ohledem na nutnost ověření úvěruschopnosti žalovaného v projednávané věci nebylo možné ve věci vydat rozsudek pro uznání žalovaného, jelikož věc bylo nutné řádně projednat.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne , datum, a z úvěrových podmínek ze dne 1. 2. 2022). Žalobkyně uzavřela tuto smlouvu prostřednictvím svého mandatáře (zjištěno ze smlouvy o obchodním zastoupení). Úvěr byl žalovanému poskytnut za na jeho bankovní účet a žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč (zjištěno z potvrzení o poskytnutí úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 84 měsíčních splátkách po 2 183 Kč (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, a z tabulky umoření). Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, konkrétně částku 55 859 Kč (zjištěno z přehledu plateb pro smlouvu č. , číslo smlouvy, ). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 12. 7. 2025 k zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala (zjištěno z dopisu o zesplatnění ze dne 16. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání). Dne 19. 1. 2026 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 19. 1. 2026 včetně potvrzení o odeslání).5. Z důkazu označeného výpočet úroků z jistiny soud neučinil žádné skutkové zjištění.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).8. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)9. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.13. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.14. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).15. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného v registrech NRKI, BRKI, CEE, SOLUS, Registru rizikových subjektů , právnická osoba, a databázi Interní platební morálka klienta, interním Black Listu společnosti , právnická osoba, ., insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně ověřila tvrzení žalovaného o příjmu ve výši 49 000 Kč měsíčně z pracovní smlouvy. Žalovaný byl zaměstnán s hodinovou mzdou ve výši 11,5 EUR a úvazkem 40 hod týdně (zjištěno z pracovní smlouvy žalovaného). Dále ověřila jeho příjmy a zjistila příjem v prosinci 2022 dne 2. 12. 2022 ve výši 2 480,49 EUR, tj. 62 012,25 Kč a dne 29. 12. 2022 příjem 1933,66 EUR, tj. cca 48 341,5 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2022) a v únoru příjem 1 969,56 EUR, tj. 49 239 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného za únor 2023), což odpovídá jeho tvrzení. Ohledně výdajů vycházela žalobkyně z tvrzení žalovaného, který uvedl náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, splátky dalších úvěrů ve výši 7 171 Kč, ostatní měsíční výdaje 4 860 Kč, ostatní pravidelné výdaje 2 000 Kč, celkem výdaje ve výši 19 031 Kč. Žalobkyně uvádí, že uvedené údaje konfrontovala s doloženými účty a ty odpovídaly tvrzeným výdajům. Neuvádí však, jakým způsobem tak učinila, k jakým závěrům dospěla, když z doložených výpisů z účtu vyplývají několikanásobně vyšší než tvrzené výdaje (zjištěno z výpis z účtu žalovaného za prosinec 2022 a únor 2023).16. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se dostatečně nezaobírala výdaji žalovaného. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného, ale ohledně výdajů se spokojila pouze s jeho tvrzenými příjmy, reálnými výdaji se vůbec nezaobírala, a to i přes to, že měla k dispozici výpisy z jeho účtů, ze kterých vyplývaly vyšší než tvrzené výdaje. I přes to, že žalovaný uvedl nepravdivé informace, žalobkyně mu úvěr poskytla.17. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 120 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 55 859 Kč. V této části (64 141 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 35 903,60 Kč a ohledně smluvní pokuty soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.18. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrům žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného, které uvedl při jednání, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.