Žalobkyně se domáhala zaplacení dluhu ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , anonymizováno, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Z této částky bylo dne 9. 12. 2024 převedeno 27 500 Kč na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet jeho zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 1. 2025. Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně mu zaslala upomínky dne 25. 3. 2026 a 25. 4. 2026 a dne 25. 5. 2026 úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění činil dluh 23 913 Kč, z toho 22 385 Kč představovala neuhrazená jistina a 1 528 Kč dlužné smluvní úroky. Žalobkyně proto požadovala zaplacení jistiny 22 385 Kč, dlužných úroků 1 528 Kč a dále smluvního úroku ve výši 27,280 % ročně z částky 22 385 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení. Za tři odeslané písemnosti požadovala rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. Za tři případy prodlení s měsíčními splátkami se domáhala zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč, tedy třikrát 499 Kč. Dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 23 913 Kč za období od 26. 5. 2026 do 2. 7. 2026, vyčíslenou částkou 908 Kč. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil.2. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Předloženou smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 27,28 % ročně, při RPSN 39,2 %, kdy výše splátek činila 1 150 Kč splatných ve 40 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků, kde byl mimo jiné sjednán poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 100 Kč. Součástí smlouvy bylo dále ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně. Rovněž byla sjednána pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením měsíční splátky. K ověření totožnosti žalovaného při uzavírání smlouvy byla provedena korunová platba, jež byla prokázána potvrzením transakce , právnická osoba, ze dne 9. 12. 2024. Čerpání úvěru proběhlo dle potvrzení , právnická osoba, tak, že částka 27 500 Kč byla čerpána na účet žalovaného dne 9. 12. 2024 a částka 2 500 Kč byla použita na úhradu odměny zprostředkovatele úvěru. V souvislosti s neuhrazenými splátkami byl žalovaný upomínán, a to doloženými upomínkami ze dne 25. 3. 2026, 25. 4. 2026 a dále výzvou k úhradě celé zbývající výše dluhu ze dne 25. 5. 2026, kdy tato byla zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dle podacího lístku z téhož dne, přičemž součástí této výzvy je jednoduchá výzva k plnění. Z negativního tvrzení žalobkyně pak soud zjistil, že na uvedenou pohledávku nebylo žalovaným plněno.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.10. Podle ustanovení § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že došlo k uzavření úvěrové smlouvy a žalovaný čerpal úvěr, který následně nesplácel, v důsledku čehož rovněž vzniklo právo žalobkyně na zaplacení jistiny (22 385 Kč), úroků (1 528 Kč), sjednaných poplatků za upomínky (300 Kč) a k zaplacení sjednaných smluvních pokut (3 x 499 Kč, tj. 1 497 Kč a denní pokuta 908 Kč), rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Ve výroku II. pak soud žalobu v nepatrné části zamítl, a to s ohledem na výše citované ustanovení § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze smluvního označení účelu úvěru, identifikace žalovaného jako podnikatele a údajů uvedených žalovaným v žádosti soud zjistil, že žalovaný sice uzavřel smlouvu v souvislosti se svou podnikatelskou činností a nejedná se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tím však není vyloučeno použití § 122 odst. 1, 2 a 4 tohoto zákona, neboť podle § 122 odst. 5 se tato ustanovení obdobně vztahují také na úvěr poskytnutý fyzické osobě, která není spotřebitelem. V tomto smyslu tedy soud zamítl uplatněný nárok žalobkyně na obchodní úrok přesahující výši repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů za období po uplynutí 90 dnů prodlení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení (vyjma nepatrné části) úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 146 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 331 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 618 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.