Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 243,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 218,90 Kč ve výši 11,50 % ročně od 2.9.2025 do zaplacení a částky ve výši 338,94 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalobkyní byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , a to dne , datum, , distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 14 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 31.5.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23.10.2026. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalované, kdy žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalobkyně činila 25 000 Kč, a že dále prověřila registry exekucí, neplatných dokladů, insolvenčního rejstříku a další. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dle čl. 7 odst. 1 smlouvy vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 1.9.2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení pohledávky ve výši 25 582,84 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 11 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 218,90 Kč, smluvní úrok ve výši 14 025 Kč, zároveň žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za 90 dní prodlení v období od 1.6.2025 do 30.8.2025 ve výši 338,94 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 18.12.2025. Ze sdělení žalobkyně je zřejmé, že žalovaná neuhradila na žalovanou částku ničeho.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalovaná tak ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaná uzavřely za použití prostředků dálkové komunikace dne , datum, smlouvu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , číslo, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 14 300 Kč, a to na účet uvedený žalovanou. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 1 990,53 %. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované, k tomu si zjistila pravidelné měsíční příjmy žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku (prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření), před tím byla žalovaná seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím předsmluvních informací, součástí smlouvy jsou smluvní podmínky a všeobecné obchodní podmínky.5. Úvěr v celkové výši 11 000 Kč byl vyplacen žalované dne , datum, bezhotovostním převodem na jí uvedený bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr měl být žalovanou spolu se sjednanými poplatky a úroky postupně splácen, první splátka měla být splatná dne 31.5.2025, konec kreditového rámce měl nastat dne 23.10.2026. Žalovaná neuhradila na poskytnutém úvěru ničeho, což vyplývá z vyjádření žalobkyně ze dne 27.5..2026. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14.12.2025 ve spojení s potvrzením o odeslání ze dne 16.12.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě tří dnů.6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Soud věc právně posoudil zejména podle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku a dále též zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřené předmětné smlouvy označené jako smlouvy o úvěru z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům.12. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne , datum, zamýšlený závazek v podobě smlouvy o (revolvingovém) úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 1,066 % denně, náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 1 990,53 %, Předmětná smlouva představuje nepochybně smlouvu formulářovou, kdy žalovaná neměla možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny z dlužné částky denně. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností v důsledku prodlení žalovaného soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru. Z ujednání o smluvním úroku je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp.zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. , spisová značka, ). Soud má tak za to, že uvedená úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné.13. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (květem 2025) cca 8,47 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 200x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého smluvního úroku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (dle výše uváděného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, platí, že jednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit), je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku, přičemž se v daném případě jedná o neplatnost tzv. absolutní, k níž musí soud přihlížet od počátku.14. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla posouzená jako absolutně neplatná, nezabýval se již soud podrobně tím, zda byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované.15. S ohledem na výše vedené tak soud dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 11 000 Kč, doposud žalobkyni neuhradila ničeho, je tedy povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající rozdílu mezi žalobkyní poskytnutým plněním a žalovanou uhrazenou částkou, tj. částku ve výši 11 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 14.12.2025, kterou právní zástupce žalobkyně odeslal žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 16.12.2025, a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 19.12.2025, a žalovaná měla plnit den následující (tj. dne 20.12.2025), a v prodlení je tak od 21.12.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 21.12.2025 do zaplacení.16. Ve zbývajícím rozsahu o částku 14 243,90 Kč s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 11 218,90 Kč od 2. 9. 2025 do 20. 12. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 218,90 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení, a o částku 338,94 Kč, pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná (žalobkyně neuspěla z více jak 50 % uplatněného nároku, když uspěla v částce 11 000 Kč z celkem požadovaných 25 582,84 Kč bez příslušenství), a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní.18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů.