Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 2. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 814 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným došlo dne 7. 3. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytovateli úvěru jistinu a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 814 Kč, a to nejpozději do 25. 3. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána lustracemi v registrech dlužníků, přičemž nevznikly důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. Společnost , právnická osoba, ., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026 postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pohledávka u společnosti , právnická osoba, ., která nebyla splácena, byla vymáhána společností , právnická osoba, ., kde byla půjčka doplacena. Žalovaný proto nerozumí tomu, jak mohla být pohledávka dále předána nebo prodána. Požádal o prověření plateb u těchto společností. Přílohou svého podání žalovaný zaslal přehled plateb společnosti , právnická osoba, ., prostřednictvím společnosti , právnická osoba, .3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným uzavřena dne 7. 3. 2024, soud zjistil, že jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s příslušenstvím v jedné splátce nejpozději do 25. 3. 2024. Byl sjednán pevný úrok ve výši 40 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 814 Kč před slevou a ve výši 2 614 Kč po slevě.5. Z žalobkyní předloženého potvrzení o odchozí platbě a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 13. 7. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu, na který byla dne 8. 3. 2024 připsána platba ve výši 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .6. Z žalovaným předloženého přehledu odchozích plateb soud zjistil, že žalovaný ze svého účtu vedeného u , právnická osoba, . poslal společnosti , právnická osoba, . v 16 platbách celkem částku 18 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní dne 18. 2. 2026, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 3. 2026 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 3. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 10. 3. 2026 tuto výzvu zaslala žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 7. 3. 2024 poskytla žalovanému dne 8. 3. 2024 bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 25. 3. 2024. Žalovaný na splátkách spotřebitelského úvěru zaplatil celkem částku 18 000 Kč. Společnost , právnická osoba, ., svou pohledávku vůči žalovanému z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl ze strany společnosti , právnická osoba, ., i žalobkyně samotné vyzván k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o finanční situaci žalovaného. Za zcela nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je přitom nutno označit žalobkyní tvrzené, avšak rovněž ničím nedoložené zkoumání schopnosti splácet úvěr pouze na základě registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ.19. Sankcí za porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.20. Vzhledem k tomu, že žalovaný tvrdil a doložil, že ještě před postoupením předmětné pohledávky zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně na splátkách celkem částku 18 000 Kč, je nutno učinit závěr, že žalovaný své bezdůvodné obohacení z neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč přeplatil. Z toho důvodu nelze žalobkyni již ničeho přiznat a žalobu bylo nutno zamítnout.21. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, ta náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovanému, který byl plně procesně úspěšný, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný má konkrétně vůči žalobkyni právo na paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 1 odst. 3 písm. a) této vyhlášky (písemné podání ve věci samé – vyjádření k žalobě). Tuto povinnost je žalobkyně podle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.