Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 395 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru, kterou žalovaná čerpala úvěr ve výši 14 000 Kč se splatností do , datum, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 6 395 Kč. Úvěr byl sjednán prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kde si žalovaná navolila dostupné parametry úvěru a seznámila se s veškerými poplatky a úrokem spojeným s úvěrem. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale nebyl do podání žaloby vrácen. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, a to i formou předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobkyně. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 20 395 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 395 Kč, které se staly nejpozději splatným dne , datum, . Žalobkyně byla vyzvána soudem k doplnění tvrzení týkajícího se posouzení úvěruschopnosti žalované při sjednávání úvěru, když k tomuto v žalobě neuvedla ničeho. Na výzvu soudu žalobkyně nereagovala, tvrzení nedoplnila a neoznačila a nedoložila žádné důkazy. Žalobkyně v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.2. Soud zaslal žalované výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřila k žalobě a dále, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tuto výzvu si však žalovaná ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení nevyzvedla, a proto se písemnost podle § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručenou posledním dnem této lhůty, tedy , datum, , když následně byla vložena do domovní schránky žalované. Protože výzva byla žalované doručena fikcí, jak je uvedeno shora a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má se za to v souladu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž souhlasí.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud má za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu do , datum, . Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 279,83 % a RPSN ve výši 660 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě právní zástupkyní žalobkyně dne , datum, . Žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila.5. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v červenci 2025, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 7,98 % ročně.6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut dne , datum, úvěr ve výši 14 000 Kč na dobu do , datum, . Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 279,83 % ročně a RPSN ve výši 660 % ročně. Jde tedy zjevně dle § 580 o. z. o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. červenci 2025, činila dle statistiky ČNB úroková sazba revolvingových korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 7,98 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 23,94 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, byla sice sjednána transparentně, nicméně byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.14. V daném případě žalobkyně neuvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost, a toto tvrzení nedoplnila ani na základě výzvy soudu, k tomuto ani neoznačila a nedoplnila žádné důkazy. V tomto směru tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 14 000 Kč a žalovaná na tuto částku ničeho neuhradila. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalované, jejích výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jejích možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalované jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.16. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobkyni vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaná dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaná dostala do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalované doposud nenastalo. Žalobkyni tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle zákona o soudních poplatcích. Předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 20 395 Kč. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení proto činí podle položky 1 sazebníku částku 1 020 Kč. Protože žalobkyně za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu již zaplatila 816 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán z důvodu, že nároku žalobkyně nebylo možné v plné výši vyhovět, přičemž soud v řízení pokračuje, bylo třeba žalobkyni doměřit poplatek do výše poplatku podle položky 1 sazebníku, tedy částku 204 Kč.18. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 395 Kč, přičemž jí byla přiznána částka 14 000 Kč. Ve věci tak měla úspěch v rozsahu 69 %, zatímco žalovaná v rozsahu 31 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 38 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 1 020 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby, když za každý úkon náleží podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměna 400 Kč a podle § 14b odst. 6 písm. a) téhož předpisu paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, celkem tedy 1 500 Kč. Celkové náklady žalobce činí 2 520 Kč; z této částky představuje 38 % částku 957,60 Kč, po zaokrouhlení 958 Kč.