Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 040 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, .r, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., IČ , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 988 Kč na dobu do , datum, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v platbách dne , datum, částku 13 040 Kč, dne , datum, částku 13 000 Kč, dne , datum, částku 1 340 Kč, dne , datum, částku 1 304 Kč a dne , datum, částku 1 304 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, načež byl opakovaně upomínán a v upomínce ze dne , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého dluhu dne , datum, . Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni částku 16 948 Kč a žalobkyně tak požaduje žalobou nesplacenou jistinu úvěru ve výši 13 040 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .o., IČ , IČO, na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně žalovanou částku jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného doložením příjmu žalovaného. Žalobkyně v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.2. Soud zaslal žalovanému výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k žalobě a dále, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tato výzva byla doručena žalovanému dne , datum, , kdy se přihlásil do své datové schránky, žalovaný se však ve stanovené lhůtě nevyjádřil a má se za to v souladu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž souhlasí.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud má za prokázané, že mezi společností , Anonymizováno, s., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČ , IČO, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29 988 Kč v těchto platbách: dne , datum, částka 13 040 Kč, dne , datum, částka 13 000 Kč, dne , datum, částka 1 340 Kč, dne , datum, částka 1 304 Kč a dne , datum, částka 1 304 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu do , datum, s tím, že žalovaný byl povinen splácet měsíčně minimální splátku, která odpovídala 10 % jistiny úvěru plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 457,5 % p.a. a RPSN ve výši 4 678,99 % ročně, celkově byl žalovaný povinen na úvěr zaplatit 61 255,37 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . má soud za prokázané, že žalovaný byl majitelem i disponentem účtu, na který byl poskytnutý úvěr v částkách, jak je uvedeno v žalobě, poskytnut. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Žalovaný byl upomínána k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne , datum, . Žalovaný na úvěr zaplatil žalobkyni částku 16 948 Kč.5. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba revolvingových korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v červenci 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 15,09 % ročně.6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr na dobu dvou let ve výši 29 988 Kč, když žalovaný se ve smlouvě zavázal platit úroky ve výši 457,5 % p.a. ze zapůjčené jistiny úvěru. Jde tedy zjevně dle § 580 o. z. o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. červenci 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba revolvingových korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 15,09 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 45,27 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, byla sice sjednána transparentně, nicméně byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání revolvingových úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.14. V daném případě žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného doložením jeho příjmu. Žalobkyně však ani na výzvu soudu neoznačila a nedoložila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné prokázat tato tvrzení uvedená v žalobě a dále ani netvrdila, že byla zkoumána výdajová stránka žalovaného, z čehož soud usoudil, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vlastně nijak nezkoumal. V tomto směru tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 29 988 Kč a žalovaný uhradil na tuto částku 16 948 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 13 040 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalovaného, jeho výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jeho možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalovaného jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.16. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobkyni vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaný dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaný dostal do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalovaného doposud nenastalo. Žalobkyni tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle zákona o soudních poplatcích. Předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 13 040 Kč. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení proto činí podle položky 1 sazebníku částku 1 000 Kč. Protože žalobkyně za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu již zaplatila 800 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán z důvodu, že nároku žalobkyně nebylo možné v plné výši vyhovět, přičemž soud v řízení pokračuje, bylo třeba žalobkyni doměřit poplatek do výše poplatku podle položky 1 sazebníku, tedy částku 200 Kč.18. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 040 Kč s příslušenstvím, přičemž jí byla přiznána jistina v plné výši. Náklady žalobkyně činily celkem 2 500 Kč, sestávající ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč a tří režijních paušálů po 100 Kč; zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. Sazba odměny a paušální náhrada výdajů se řídí § 14b advokátního tarifu. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 500 Kč.