Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 1. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 19 130 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla distančním způsobem uzavřena dne 24. 10. 2023 Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně splácet vždy k 23. dni v měsíci. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0, % denně pro případ prodlení se splácením úvěru. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že zde právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . vystupuje jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný. Úvěrovaný je označen jménem a příjmením žalované, je zde uvedeno rodné číslo, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka až do výše 30 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že úvěrový limit je žalované poskytnut dne 24. 10. 2023 na dobu neurčitou. Úvěr je úročen sazbou ve výši 40 % p. m. Úvěr bude splácen každý měsíc, a to vždy k 23. dni v měsíci. Pro případ prodlení úvěrovaného splnění byly sjednány účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Výše účelně vynaložených nákladů je upravena v Sazebníku. U podpisu smluvních stran není u úvěrovaného uvedeno ničeho.5. Z výpisu z běžného účtu a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 10. 6. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . zaslala žalované na její účet č. , č. účtu, dne 24. 10. 2023 částku 10 000 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni.7. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 a z podacího lístku ze dne 23. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu jí zaslala na adresu trvalého pobytu.8. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka v celkové výši 10 000 Kč a na základě, které se žalovaná zavázala za sjednaných podmínek tuto částku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaná akceptovala tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání úroků. Podpis žalované na smlouvě absentuje. Nelze tak ztotožnit žalovanou jako fyzickou osobu, která smlouvu uzavřela a prokázat její vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptací tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 24. 10. 2023 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a uložil jí proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč. Ostatní žalobou uplatněné nároky jako nedůvodné soud zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.9. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 doručení předžalobní upomínky žalované dne 28. 7. 2025. Tedy až dnem 30. 7. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení a rovněž výši zákonem stanovenou.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně.11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.