Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 16. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 17 862 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena dne 2. 10. 2024 Smlouva o revolvingovém úvěru a žalovanému byla postupně poskytnuta částka v celkové výši 16 700 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný svůj závazek vrátit poskytnuté částky spolu se smluvním úrokem nejpozději do 31. 7. 2025 nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že zde právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, vystupuje jako věřitel a žalovaný jako klient. Klient je označen jménem a příjmením žalovaného, je zde uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka až do výše 12 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude poskytována na označený bankovní účet klienta. Smlouvy byla uzavřena na dobu neurčitou s datem prvního čerpání 2. 10. 2024. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že se jedná o podpis potvrzovacím kódem ze dne 2. 10. 2024 v 18:23:54.5. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 16 700 Kč a uhradil částku v celkové výši 13 561 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně, žalovaného a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 8. 6. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 2. 10. 2024 částku 12 000 Kč, dne 7. 11. 2024 částku 600 Kč, dne 29. 11. 2024 částku 700 Kč, dne 14. 12. 2024 částku 1 400 Kč, dne 29. 1. 2025 a dne 28. 2. 2025 vždy částku 700 Kč a dne 31. 3. 2025 částku 600 Kč.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.8. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 10. 2025 a z podacího lístku ze dne 20. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu mu zaslala na adresu trvalého pobytu.9. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému postupně poskytnuta částka v celkové výši 16 700 Kč a na základě, které se žalovaný zavázal za sjednaných podmínek tuto částku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaný akceptoval tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání úroků. Podpis žalovaného ve tvaru potvrzovacího kódu nijak neztotožňuje žalovaného jako fyzickou osobu a neprokazuje jeho vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet postupně částku v celkové výši 16 700 Kč. Žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně však tyto finanční prostředky žalobkyni zcela nevrátil, když uhradil částku v celkové výši 13 561 Kč. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložil mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 139 Kč. Ostatní žalobou uplatněné nároky jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.10. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 doručení předžalobní upomínky žalovanému dne 23. 10. 2025. Tedy až dnem 25. 10. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně.12. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.