Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, (za písemné výzvy). Tvrdila, že s žalovanou dne , datum, uzavřela prostřednictvím webových stránek coolcredit.cz smlouvu o zápůjčce, přičemž žalované byla poskytnuta částka v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, do , datum, , ničeho však neuhradila. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , která byla ujednána účastníky ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, přičemž žalobkyně ji vyčíslila za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z listiny označené „smlouva o zápůjčce“ bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, vyhotovila návrh smlouvy, podle které měla být žalované jako klientovi poskytnuta zápůjčka v částce , částka, za poplatek ve výši , částka, s tím, že žalovaná uvedené vrátí do , datum, . Listina nebyla za žalovanou podepsána.5. Z listiny „dodatek ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, “ vyplývá, že žalobkyně dne , datum, vyhotovila návrh dodatku k uvedené smlouvě, podle kterého se strany měly dohodnout, že celková výše zápůjčky činí , částka, , přičemž žalovaná ji splatí spolu s poplatkem v celkové výši , částka, do , datum, .6. Z výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, převedla na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, a dne , datum, převedla na tento účet částku , částka, . Majitelem tohoto bankovního účtu je žalovaná, jak soud zjistil ze sdělení spol. , právnická osoba, .7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího lístku bylo zjištěno, žalobkyně odeslala žalované dne , datum, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb výzvu, aby do tří dnů uhradila dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, .8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.9. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně ve dnech , datum, a , datum, převedla na bankovní účet žalované celkem částku , částka, . Žalovaná tuto částku nevrátila, přestože byl žalobkyní vyzvána, aby dluh uhradila do tří dnů výzvou odeslanou dne , datum, .10. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují bezdůvodné obohacení, když v projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , přičemž žalovaná připsáním této částky na její bankovní účet získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byla povinna obohacení v uvedené výši vydat. Přestože byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu výzvou odeslanou dne , datum, , ničeho nezaplatila. Počínaje dnem , datum, je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu (srov. § 573, § 1958 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku) a podle § 1970 občanského zákoníku je tak povinna zaplatit rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,5 % ročně.11. Pokud žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, svá tvrzení v tomto směru neprokázala, když neprokázala především tvrzení o tom, že žalovaná učinila žalobkyni návrh na uzavření smlouvy, který žalobkyně akceptovala, resp. že se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem v uvedené lhůtě a pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním dluhu. Žalobkyně dále řádně netvrdila a neprokázala, že splnila svoji povinnost posoudit schopnost žalované zápůjčku splatit ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to mimo jiné reálným porovnáním údajů o příjmech a výdajích žalované, které náležitě ověřila, přičemž porušení této povinnosti by mělo za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnost a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.12. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl, přičemž ve zbylém rozsahu ji zamítl (výrok II.).13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci byli ve sporu úspěšní v obdobném rozsahu. Soud proto o nákladech řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.14. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.