Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 51 031 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 14. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 138,18 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 5 927 Kč počínaje měsícem březen 2018. Úvěr byl žalované vyplacen 14. 2. 2018. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena na základě dokladů a informací poskytnutých žalovanou i z veřejně dostupných databází, přičemž bylo zjištěno, že zdroje žalované ke splácení jsou dostatečné. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a dle smluvního ujednání účastníků došlo ke dni 28. 2. 2019 k zesplatnění úvěru. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila žalobci celkem 113 020,20 Kč, přičemž částku 53 343 Kč zaplatila před zesplatněním úvěru v devíti splátkách po 5 927 Kč a po zesplatnění úvěru zaplatila ve splátkách žalobci částku 59 677,20 Kč. Zbývající část závazků ze smlouvy nezaplatila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Podáním doručeným soudu 7. 7. 2026 vzal žalobce částečně ohledně částky 12 269 Kč s příslušenstvím žalobu zpět s tím, že tím reaguje na aktuální vývoj judikatury a rozhodl se ponížit výši smluvního úroku 90 % ročně na 8,74 % ročně. Soud proto v této části dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil a věcně rozhodoval pouze o zbývající části žalobou uplatněného nároku.3. Žalovaná se k jednání soudu nařízenému na 23. 7. 2026 nedostavila, přestože k němu byla řádně předvolána, a nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s tím, že smlouvu jako celek považuje za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, z 14. 2. 2018, předsmluvním formulářem ke smlouvě, informací pro klienta, oznámením o schválení úvěru, splátkovým kalendářem ke smlouvě, dokladem o vyplacení úvěru žalované, kartou klienta k předmětné smlouvě, oznámením žalobce z 28. 2. 2019 včetně dodejky, hodnocením klienta včetně výpisů z účtu, pracovní smlouvy a mzdových listů žalované za měsíce říjen až prosinec 2017 včetně, výzvami žalobce adresovanými žalované z 25. 1. 2019 a 25. 2. 2019, a výzvou žalobce adresovanou žalované z 30. 4. 2026 včetně podacího archu.5. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaná v průběhu řízení skutkově nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 14. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 138,18 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 5 927 Kč počínaje měsícem březen 2018. Úvěr byl žalované vyplacen 14. 2. 2018. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena na základě dokladů a informací poskytnutých žalovanou i z veřejně dostupných databází. Bylo přitom zjištěno ze mzdových listů a výpisů z účtu žalované u , právnická osoba, ., že celkové příjmy žalované ze zaměstnání se pohybují kolem 13 000 Kč, přičemž žalovaná pracuje v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou a na svém bankovním účtu není v debetu. Žalobce však při prověřování úvěruschopnosti žalované rezignoval na zjišťování dalších dluhů žalované, které budou uvedeny dále, přičemž přinejmenším dluh žalované u , právnická osoba, ., a společnosti , právnická osoba, ., musel být zřejmý ze žalobci dostupných registrů. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a dle smluvního ujednání účastníků došlo ke dni 28. 2. 2019 k zesplatnění úvěru. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila žalobci celkem 113 020,20 Kč, přičemž částku 53 343 Kč zaplatila před zesplatněním úvěru v devíti splátkách po 5 927 Kč a po zesplatnění úvěru zaplatila ve splátkách žalobci částku 59 677,20 Kč. Dále byla mezi účastníky dle § 2048 a následujících občanského zákoníku sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a dle smluvního ujednání účastníků došlo ke dni 28. 8. 2023 k zesplatnění úvěru. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila žalobci celkem 113 020,20 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupovala v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že zápůjční úroková sazba činila 138,18 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Celková částka, kterou má na základě smlouvy žalovaná zaplatit, měla činit 177 810 Kč. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2026, č.j. KSBR , spisová značka, -B-53, soud zjistil, že bylo pravomocně rozhodnuto o oddlužení žalované a , jméno FO, , nar. , datum, , tak, že insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení dlužníků s tím, že se dlužníci neosvobozují od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Z distribučního schéma, ze kterého insolvenční soud při rozhodování vycházel, přitom vyplývá, že pohledávka žalobce byla v insolvenčním řízení uplatněna jako pohledávka č. , hodnota, , přičemž žalobce v tomto řízení uplatnil pohledávku vůči žalované v celkové výši 139 734,87 Kč, tato pohledávka byla uspokojena ohledně částky 74 727,86 Kč, tedy z 53,4783 %. Z insolvenčního spisu žalované bylo dále zjištěno, že ke dni 14. 2. 2018, tedy ke dni uzavření předmětné smlouvy, měla žalovaná u společnosti , právnická osoba, ., na základě smlouvy o bankovních produktech a službách z 15. 1. 2002 dluh ve výši 24 028,07 Kč, u společnosti , právnická osoba, ., měla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru z 19. 7. 2005 dluh ve výši 20 807,22 Kč, u , právnická osoba, ., měla na základě smlouvy o úvěru z 30. 5. 2016 dluh ve výši 382 863,79 Kč, u , právnická osoba, ., měla na základě smlouvy o prodeji a nákupu zemního plynu z 17. 5. 2004 dluh ve výši 12 208,02 Kč a u fyzické osoby , jméno FO, měla na základě smluv o zápůjčce z 20. 6. 2016 a 11. 12. 2017 dluh ve výši 248 613 Kč.7. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně ověřena a vzhledem k již existujícím dluhům žalované byly při jejích nízkých příjmech nutně dány důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Ve smlouvě sjednaná úroková sazba navíc mnohonásobně převyšuje průměrné úrokové sazby v době uzavření smlouvy, což je soudu známo z jeho činnosti. Dle názoru soudu je tak předmětná smlouva dále neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, přičemž k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, přihlédne soud dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu a následkem takového jednání je absolutní neplatnost tohoto právního jednání. Rovněž v tomto případě by přicházelo v úvahu pouze vydání bezdůvodného obohacení žalované ve výši odpovídající jistině úvěru dle § 2991 a následujících občanského zákoníku. Ze shora uvedených skutkových zjištění i tvrzení samotného žalobce je přitom zřejmé, že žalovaná již žalobci zaplatila na splnění svých závazků z předmětné smlouvy více než činila jistina dluhu a nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení tak nemůže být dán. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobu ve věci samé v nezpětvzaté části včetně příslušenství jako nedůvodnou zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 2 věta první a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť bylo částečně z důvodu zpětvzetí žaloby řízení zastaveno a ve zbývající části byla žalovaná plně úspěšná. Obecně tak žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu