Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 19.2.2026, ve znění pozdějšího podání ze dne 11.6.2026, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 57.330,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 30.10.2024 smlouvu, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000,- Kč, které měl žalovaný splácet prostřednictvím splátek. Žalovaný však ničeho nevrátil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 15.880,- Kč za období od 2.2.2025 do 5.3.2026. Žalobkyně se rovněž domáhala nákladů spojených s uplatněním pohledávky v souhrnné výši 1.450,- Kč. Pokud se týká ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, žalobkyně vyšla z toho, že měsíční příjem žalovaného činí 33.987,- Kč, a že měsíční výdaje činí 12.017,- Kč. Tyto skutečnosti byly ověřeny prostřednictvím systému , Anonymizováno, . Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 57.330,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl pasivním.3. Soud ve věci nařídil jednání na 28.5.2026. Žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení nařízeného jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:5. Dne 30.10.2024 měla žalobkyně a žalovaný uzavřít listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru. Na podkladě této listiny byly žalovanému bankovním převodem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000,- Kč (potvrzení o provedené platbě). K této smlouvě byl týmiž účastníky dne 4.11.2024 sjednán dodatek, na jehož pokladě byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem další peněžní prostředky opětovně ve výši 20.000,- Kč (potvrzení o provedené platbě). Žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil/nezaplatil, třebaže byl opakovaně vyzván ke zjednání nápravy.6. Soud však již nemá za zjištěné (za prokázané), že (by) žalobkyně u žalovaného skutečně ověřovala jeho schopnost splácet případně poskytnuté peněžní prostředky. Je sice pravdou, že žalobkyně v řízení uvedla, že měsíční příjem žalovaného činí 33.987,- Kč, a že měsíční výdaje činí 12.017,- Kč. Na podporu těchto tvrzení žalované předložila několik listin. První z těchto listin je listina, jež je celá vyhotovená v anglickém jazyce. Když soud pomine, že tato listina byla předložena v anglickém jazyce, resp. nebyl k ní přiložen její český předklad, soud z této listiny v zásadě ničeho relevantního nezjistil. Soud nevylučuje, že tato listina může či mohla obsahovat i informace, které by mohly mít jistou relevanci k ověření schopnosti žalovaného splácet eventuálně poskytnuté peněžní prostředky. Aby se tak mohla případně stát, bylo by vhodné, aby žalobkyně soudu v rámci vylíčení rozhodných skutečností minimálně naznačila, kde a kterou informace v této listině hledat, jež by měla prokazovat, že žalobkyně u žalovaného ověřila jeho schopnost splácet poskytnuté peněžní prostředky.7. Žalobkyně soud dále předložila listinu, opětovně primárně vyhotovenou v anglickém jazyce, jež svým obsahem připomíná výpis z bankovní účtu.8. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný měl ve sledovaném období pravidelný příjem ze závislé činnosti od , právnická osoba, . Jednotlivé měsíční příjmy žalovaného ze zaměstnání činily 35.266,- Kč za září 2023, 30.957,- Kč za říjen 2023, 34.622,- Kč za listopad 2023, 45.566,- Kč za prosinec 2023, 36.171,- Kč za leden 2024, 34.978,- Kč za únor 2024, 28.276,- Kč za březen 2024, 30.331,- Kč za duben 2024, 33.858,- Kč za květen 2024, 27.579,- Kč za červen 2024, 34.271,- Kč za červenec 2024, 36.042,- Kč za srpen 2024, 33.217,- Kč za září 2024 a 32.702,- Kč za říjen 2024.9. Průměrný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání tak činil přibližně 33.845,- Kč měsíčně. Jednalo se sice o příjem pravidelný, jeho výše však musí být hodnocena ve vztahu ke skutečným pravidelným i nepravidelným výdajům žalovaného, jeho již existujícím závazkům a způsobu, jakým své dosavadní dluhy plnil.10. Z listiny dále vyplývá, že na účet žalovaného přicházely vedle mzdy také další částky, které však nelze bez dalšího považovat za jeho skutečný a dlouhodobě použitelný příjem. Jednalo se zejména o hotovostní vklady, vratky dříve vydaných peněžních prostředků, převody od fyzických osob, výplaty od provozovatele hazardních her, prostředky z nově čerpaných úvěrů a jednorázovou částku 1.033.333,33 Kč označenou jako „, Anonymizováno, “. Tyto položky zvyšovaly kreditní obrat na účtu, nevypovídaly však samy o sobě o pravidelném disponibilním příjmu žalovaného, z něhož by mohl dlouhodobě hradit splátky dalšího úvěru. Zvláště prostředky získané z nového úvěru nelze hodnotit jako příjem zvyšující úvěruschopnost, neboť současně představují vznik nebo navýšení závazků žalovaného.11. Přesnou celkovou výši měsíčních výdajů žalovaného nelze z předložené listiny bezpečně určit. Z listiny totiž nejsou jednoznačně zjistitelné všechny životní náklady žalovaného, zejména náklady na bydlení, energie, stravu, dopravu, vyživovací povinnosti a případné další nezbytné výdaje. Část prostředků byla navíc vybírána v hotovosti, přičemž účel jejich následného použití již z výpisu zjistit nelze. Výpis zachycuje například výběr hotovosti ve výši 20.200,- Kč dne 14.3.2024, 8.000,- Kč dne 12.7.2024 a výběry po 50.000,- Kč dne 9.8.2024 a 12.8.2024. Vedle toho byly z účtu prováděny četné převody jiným osobám a na opakující se bankovní účty, včetně převodů označených jako splátka nebo dluh. Úplná výše disponibilních prostředků žalovaného po odečtení všech jeho nezbytných výdajů a závazků proto nemohla být zjištěna pouhým porovnáním mzdy s jednotlivými, jen zčásti identifikovanými položkami na účtu.12. Významnou a opakující se část výdajů žalovaného tvořily platby související s hazardními hrami, zejména platby společnosti , Anonymizováno, , v menším rozsahu též společnosti , Anonymizováno, . Tyto platby se na účtu objevovaly opakovaně po celé sledované období, často několikrát během jediného dne. Nešlo přitom pouze o nahodilé platby nízkých částek. Například dne 12.7.2024 provedl žalovaný řadu plateb provozovateli hazardních her v částkách od několika set korun do 5.000,- Kč za jednu transakci. Dne 9.8.2024 byly provedeny opakované platby v částkách 5.000,- Kč až 30.000,- Kč, dne 10.8.2024 mimo jiné platby 30.000,- Kč, 30.000,- Kč a 20.000,- Kč, dne 11.8.2024 opakované platby v částkách 20.000,- Kč až 40.000,- Kč a dne 12.8.2024 mimo jiné platby 8.000,- Kč, 20.000,- Kč, 30.000,- Kč, 20.000,- Kč, 20.000,- Kč a 50.000,- Kč. Již jen výše jednotlivých takto identifikovaných transakcí v uvedených dnech podstatně převyšovala pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání. Také v září a říjnu 2024 hazardní transakce pokračovaly, včetně několika plateb po 5 000 Kč dne 14.10.2024.13. Příchozí platby od provozovatele hazardních her ani vratky nelze bez dalšího pokládat za stabilní příjem žalovaného. Pro posouzení skutečného dopadu hazardních transakcí na jeho hospodaření bylo třeba porovnat celkovou výši částek vložených do hazardních her s celkovou výší prostředků, které byly žalovanému následně vyplaceny. I bez přesného vyčíslení konečné čisté ztráty však četnost, výše a časová koncentrace těchto transakcí jednoznačně dokládají mimořádně vysoký a nepravidelný pohyb prostředků, který měl být při posouzení schopnosti žalovaného splácet další úvěr zohledněn. Podstatné přitom není pouze to, zda žalovaný v jednotlivém období v hazardních hrách dosáhl výhry, nýbrž zejména skutečnost, že jeho peněžní prostředky byly v rozsahu mnohonásobně převyšujícím jeho pravidelnou mzdu vystavovány značnému a obtížně předvídatelnému výdajovému zatížení.14. Z listiny je taktéž seznatelné, že žalovaný v průběhu sledovaného období opakovaně získával peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů úvěrů. Listina zachycuje zejména přijetí částky 5.000,- Kč od společnosti , právnická osoba, dne 11.9.2023, částky 4.000,- Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 5.9.2023, další částky 4.000,- Kč od téže společnosti dne 8.10.2024, částky 13.000,- Kč od společnosti , právnická osoba, dne 17.9.2024 a částky 11.590,- Kč dne 29.10.2024 označené jako poskytnutí spotřebitelského úvěru společnosti , Anonymizováno, . Nelze proto uzavřít, že žalovaný měl jediný izolovaný úvěrový závazek. Naopak je zřejmé, že nebankovní financování využíval opakovaně a že nové peněžní prostředky získával i v období, kdy z účtu současně odcházely platby související s dalšími závazky a hazardními hrami.15. Existenci dřívějších závazků žalovaného dokládají rovněž opakovaná inkasa ve prospěch společnosti , právnická osoba, ve výši 7.500,- Kč, četné převody přibližně ve výši 10.000,- Kč na opakující se účty a další platby označené jako splátka nebo dluh. Například dne 10.8.2024 byla odeslána částka 50.000,- Kč s označením „, jméno FO, +Srpen“. Ze samotné listiny nelze zjistit celkovou výši všech tehdejších závazků žalovaného, výši zbývajících dluhů, sjednanou výši jednotlivých splátek ani to, zda žalovaný své dosavadní závazky plnil řádně a včas. Právě tyto okolnosti však byly pro reálné posouzení jeho úvěruschopnosti zásadní.16. Lze shrnout, že z této listiny, jakož ani z ostatních předložených listin, nelze bez dalšího učinit jednoznačný skutkový závěr prezentovaný žalobkyní, že měsíční příjmy žalovaného činily 33.987,- Kč, a že je měsíční výdaje činily 12.017,- Kč.17. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, sama se připravila o možnost, aby jí soud při jednání poskytl poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti označení a předložení důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného.18. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Poskytovatel spotřebitelského úvěru musí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele porovnat jeho příjmy a výdaje a přihlédnout také k jeho majetku, závazkům a způsobu plnění dosavadních dluhů. Spotřebitelský úvěr lze poskytnout pouze tehdy, jestliže z výsledku tohoto posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Posouzení se nemůže omezit pouze na zjištění existence pravidelné mzdy nebo na celkový kreditní obrat bankovního účtu, pokud tento obrat zahrnuje rovněž nové úvěry, vratky, hotovostní vklady a další nepravidelné položky.22. Soud konstatuje, že pravidelný příjem žalovaného ve výši přibližně 33.845,- Kč měsíčně sám o sobě neprokazoval existenci dostatečné finanční rezervy pro splácení dalšího úvěru. Proti tomuto příjmu stály četné a v úplnosti nezjištěné výdaje, splátky a převody související s dřívějšími závazky, opakované čerpání dalších nebankovních úvěrů, vysoké výběry hotovosti a především rozsáhlé hazardní transakce, které v některých obdobích mnohonásobně převyšovaly pravidelný měsíční příjem žalovaného. Současně nebyla bezpečně zjištěna, resp. prokázána, výše jeho nezbytných životních nákladů ani skutečná výše prostředků, které mu po jejich úhradě a po zaplacení všech dosavadních závazků pravidelně zbývaly.23. Všechny uvedené okolnosti ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neověřila řádně, důkladně a s odbornou péčí. Žalobkyně se nemohla spokojit pouze se zjištěním, že žalovanému byla na účet pravidelně poukazována mzda, ani s celkovým kreditním obratem jeho účtu, jestliže současně z dostupných údajů vyplývalo opakované využívání nebankovních úvěrů, existence dalších závazků, rozsáhlé hazardní transakce a značné pohyby hotovosti. Žalobkyně zejména neověřila, v jaké výši byl žalovaný v době uzavření smlouvy zatížen dříve poskytnutými úvěry, jaké splátky z nich byl povinen hradit a zda dříve poskytnuté peněžní prostředky splácel řádně a včas. Nezjistila ani úplnou výši jeho pravidelných a nezbytných výdajů a nepostavila najisto, jaká část pravidelného příjmu mu po jejich úhradě skutečně zbývala k plnění závazku vůči žalobkyni. Za této situace žalobkyně neměla dostatečný skutkový podklad pro spolehlivý závěr, že o schopnosti žalovaného splácet další spotřebitelský úvěr neexistují důvodné pochybnosti.24. V projednávané věci proto dospěl soud k závěru, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila listiny, z nichž by vyplývalo, že relevantním a současně i prokazatelným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu poskytla peněžní prostředky.25. Žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, důkladně a na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací. Neověřila zejména úplnou výši jeho výdajů a závazků ani to, zda dříve poskytnuté peněžní prostředky splácel řádně a včas. Za této situace nemohla z výsledku posouzení úvěruschopnosti dovodit, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Úvěr proto poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ.26. Pakliže žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi žalobkyní, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovaným, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), ve znění pozdějšího dodatku. Smlouva, ve znění dodatku, jež byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.27. Právě uvedené znamená, že jestliže žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000,- Kč, přičemž tyto byly žalovanému poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení ve výši 40.000,- Kč, které je žalovaný povinen vydat, neboť se o částku v této výši obohatil. Soud nezjistil, že by u žalovaného byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaný nebyl povinen peněžní prostředky, o něž se obohatil, vydat.28. Soud nepřehlédl právní závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025, na něž poukazovala žalobkyně, dle nichž samotné porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele nemusí vést k neplatnosti smlouvy, jestliže finanční poměry spotřebitele v době jejího uzavření objektivně umožňovaly úvěr splácet. Nejvyšší soud současně zdůraznil, že rozhodující je, zda v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. V jím posuzované věci přitom rozsudek odvolacího soudu zrušil právě proto, že zjištěný příjem, životní náklady a výše splátky neumožňovaly závěr, že takové pochybnosti neexistovaly.29. Uvedený rozsudek je však třeba vykládat v souladu s výslovným zněním § 86 ZSÚ a § 87 ZSÚ. Je nutno zdůraznit, že ZSÚ nepožaduje toliko to, aby spotřebitel byl podle údajů dodatečně zjištěných v soudním řízení objektivně schopen úvěr splácet. Naopak – vyžaduje, aby poskytovatel ještě před uzavřením smlouvy provedl kvalifikované posouzení na základě dostatečně zjištěných a ověřených informací a aby právě z výsledku tohoto posouzení vyplynula neexistence důvodných pochybností. Řádné předběžné posouzení úvěruschopnosti je proto zákonným předpokladem poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pouhou formální povinností, jejíž nesplnění by bylo možné napravit tím, že poskytovatel následně v soudním řízení poukáže na některé příjmy spotřebitele nebo na jeho pozdější platební chování.30. Pokud poskytovatel (žalobkyně) řádně nezjistil příjmy a výdaje spotřebitele, úplnou výši jeho závazků, souhrn jeho pravidelných splátek ani způsob, jakým plnil dosavadní dluhy, nemohl mít dostatečný skutkový podklad pro závěr, že o jeho schopnosti splácet nejsou důvodné pochybnosti. Neověření rozhodných údajů nelze vykládat ve prospěch poskytovatele tak, že pochybnosti neexistovaly. Právě naopak, nebyly-li zjištěny skutečnosti nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nebyla neexistence důvodných pochybností prokázána výsledkem zákonem požadovaného posouzení.31. Opačný výklad by ve svém důsledku zbavoval § 86 odst. 1 větu první ZSÚ a § 86 odst. 2 ZSÚ jejich praktického významu. Poskytovatel by totiž mohl povinnost důkladně zjistit a porovnat příjmy, výdaje, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů nesplnit a následně se vyhnout zákonnému následku poukazem na to, že v soudním řízení nebyla prokázána objektivní neschopnost spotřebitele splácet. ZSÚ ovšem nestanoví pouze zákaz poskytnout úvěr osobě, o níž bylo prokázáno, že jej není schopna splácet. Stanoví poskytovateli pozitivní povinnost předem získat dostatečné informace, důkladně je vyhodnotit a poskytnout úvěr toliko tehdy, jestliže výsledek tohoto postupu důvodné pochybnosti vyloučí.32. Nelze proto přijmout výklad, dle něhož by smlouva zůstala platná i tehdy, jestliže poskytovatel (žalobkyně) rozhodné okolnosti vůbec neověřil a ve skutečnosti tak neměl žádný spolehlivý podklad pro závěr o neexistenci důvodných pochybností. Takový výklad by fakticky přenášel důsledky informačního deficitu způsobeného poskytovatelem na spotřebitele a umožňoval by poskytovateli nahradit zákonem předepsané posouzení prováděné před uzavřením smlouvy dokazováním uskutečněným až po jejím uzavření.33. V projednávané věci navíc nejde pouze o abstraktní nedostatek podkladů. Z provedeného dokazování, jak již bylo zmíněno, vyplynulo, že žalovaný měl sice pravidelný příjem ze zaměstnání v průměrné výši přibližně 33.845,- Kč měsíčně, současně však již čerpal úvěry od dalších nebankovních poskytovatelů, hradil dřívější závazky, prováděl značné výběry hotovosti a vynakládal rozsáhlé částky na hazardní hry. Žalobkyně nezjistila úplnou výši jeho životních nákladů, celkovou výši dosavadních dluhů, souhrn měsíčních splátek ani to, zda dříve poskytnuté peněžní prostředky splácel řádně a včas. Nezjistila tudíž údaje, bez nichž nemohla provést zákonem požadované porovnání příjmů a výdajů a posouzení způsobu plnění dosavadních dluhů.34. Na účtu žalovaného byly zjištěny příchozí platby od společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a , Anonymizováno, , které souvisely s poskytnutím dalších úvěrů. Současně se na účtu objevovaly platby ve prospěch dřívějších věřitelů, převody označené jako splátka nebo dluh a opakované hazardní transakce. Část kreditního obratu tak nepředstavovala příjem žalovaného, ale další zadlužení, vratky, hotovostní vklady nebo nepravidelné převody. Z celkového kreditního obratu proto nebylo možné bez dalšího dovozovat skutečný disponibilní příjem použitelný ke splácení nového úvěru.35. Za této situace nemohla žalobkyně bez řádného zjištění a ověření uvedených skutečností dospět k zákonem požadovanému závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného další úvěr splácet. Jestliže žalobkyně neověřila výdaje žalovaného, úplný rozsah jeho závazků ani způsob splácení dosavadních dluhů, nemohla neexistenci důvodných pochybností dovodit z výsledku posouzení úvěruschopnosti, neboť žádné zákonu odpovídající posouzení v potřebném rozsahu neprovedla.36. Soud rozsudek Nejvyššího soudu nevykládá tak, že by umožňoval zachovat platnost smlouvy v případě, kdy poskytovatel (žalobkyně) nesplnil povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost a současně neměl dostatečné podklady pro závěr, že důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet neexistují. Takový výklad by překračoval meze interpretace § 86 ZSÚ a § 87 ZSÚ a fakticky by oslaboval zákonem výslovně stanovenou preventivní povinnost poskytovatele.37. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).38. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.39. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením dlužné jistiny ve výši 40.000,- Kč, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen částku ve výši 40.000,- Kč žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 NOZ – nikoliv však dříve.40. Pokud se žalobkyně již nyní domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky ve výši 40.000,- Kč, domáhala se tohoto nároku s poukazem na § 87 odst. 1 ZSÚ předčasně, a tedy i nedůvodně.41. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného, když soud vezme v potaz, kdy byla dotyčná částka žalovanému poskytnuta, aby žalobkyni dlužnou částku ve výši 40.000,- Kč zaplatil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.42. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, žádné skutečnosti o svých nepříznivých majetkových či sociálních poměrech netvrdil, když v řízení byl zcela pasivním, a ze spisu nevyplynuly okolnosti, pro které by nebylo přiměřené uložit mu povinnost k zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.43. Vzhledem k výše uvedenému soud výrokem II. tohoto rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 40.000,- Kč, jež koresponduje výši bezdůvodného obohacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.44. Výrokem I. soud zamítl žalobu co do částky 17.330,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40.000,- Kč od 2.2.2025 do zaplacení, když zaplacení této částky se žalobkyně s ohledem na absolutně neplatnou smlouvu o úvěru domáhala nedůvodně, když smluvní pokutu a poplatky nelze s ohledem na neplatnost smlouvy žalobkyni přiznat, jakož i zamítl veškerý uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaný ještě není v prodlení se splácením peněžitého dluhu.45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.461,67 Kč, přičemž tato částka představuje 39,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.294, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57.330, Kč sestávající z částky 3.420, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 3.420, Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 3.420, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450, Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.610, Kč ve výši 2.438,10 Kč.46. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.